KATKA (36): Týden před svatbou jsem načapala svého chlapa se 2 dívkami

23. 5. 2021
Foto: iStock
KATKA (36): Týden před svatbou jsem načapala svého chlapa se 2 dívkami | Foto: iStock
Katka je dva roky vdaná, ale na večer, kdy našla svého nastávajícího v posteli se dvěma mladými studentkami, jen tak nezapomene. Přesto si svého dlouholetého přítele vzala. Jako manžel funguje na jedničku, ale ztracená důvěra Katku trápí pořád.

Byla jsem vychovaná ve stylu, že když už se jednou provdám, je to napořád. Když byl u nás na vesnici nějaký muž své ženě nevěrný, maminka vždycky říkávala: „No bóže, ta zase nadělá, jak kdybychom neznaly chlapy. Za týden ho má doma, a aspoň na chvíli zase bude sekat latinu, jen toho musí ona správně využít.“

Když jsem jí ukazovala v časopise rozhovor jedné známé české celebrity, která se svěřila, že je jí její slavný muž nevěrný už léta, ale ona že to taktně přechází, protože se s ním má vlastně hrozně dobře, ukazovala palec nahoru s tím, celý život je přece o tom mít se dobře, a to i za cenu nevěr. Na otázku, co důvěra, máma jen mávla rukou.

Je nevěra zabijákem vztahu? Podívejte se na video:

Když jsem poznala Dominika, věděla jsem hned, že je to ON. Jakmile mě požádal před dvěma lety o ruku, nečekali jsme na nic a díky našim maminkám jsme svatbu zorganizovali během čtyř měsíců. Pořídili jsme si malý byt a nechybělo nám nic.

O rozlučce se svobodou jsme měli jasno. Pozvu své čtyři dobré kamarádky na večeři a na drink a pak se přesuneme do domu mých rodičů, kteří byli na dovolené. Prostě holčičí večírek s muzikou, žádná velká party. To Dominik měl jiné plány. Chtěl pozvat asi desítku svých kamarádů na opékání selete na místní fotbalové hřiště. V den naší rozlučky jsme se rozloučili milováním, oznámila jsem Dominikovi, že přespím u rodičů, on mi popřál, ať si to s holkami užiju, a že mi napíše, až bude doma.

S kámoškami jsme daly večeři, pár drinků, a když jsme se kolem jedenácté rozhodly přesunout k našim, vzaly jsme to kolem hřiště, kde měl rozlučku Dominik. Holky tam chtěly jít, ale já byla proti, přece nepolezu na pánskou jízdu, ještě by si mysleli, že jsem stíhačka. Tak jsme jen potichu prošly, nebylo tam nakonec deset kamarádů, ale jen pět a já byla na Dominika pyšná, že to pojal ve stejném duchu jako já.

Holky mi připravily moc hezké překvapení v podobě kvízu a nějakých her, u toho jsme popíjely prosecco a bylo nám fajn. Kolem jedné jsme byly pěkně rozjeté a chtěly si zatančit, jenže já zapomněla „flashku“ s písničkami doma a jak jsem strašně moc chtěla tančit, rozhodla jsem se, že pro ni zaběhnu do našeho bytu, prostě jsem měla nachystané naše oblíbené hity a hledáním písniček se nám nechtělo ztrácet čas.

Když jsem přišla domů, při otvírání dveří jsem se strašně lekla. Slyšela jsem hlasy a myslela jsem si, že jsme nechali s Dominikem puštěnou televizi. Jenže jak jsem za sebou zavřela, slyšela jsem, že to není televize. Byly to ženské hlasy, tedy lépe řečeno šeptání a sténání a chichotání a taky jsem slyšela jedno sténání, které jsem znala velmi dobře.

Šla jsem jako v mrákotách do ložnice, a když jsem pootevřela dveře, myslela jsem, že jsem v nějakém blbém filmu. V naší posteli ležely dvě mladé holky, hrály si spolu a nad nimi klečel můj nastávající manžel a užíval si. Kopla jsem do dveří a letěla do obýváku, abych vzápětí běžela do koupelny a zase zpátky, lítala jsem jako hysterka a nevěděla, co dělat. Srdce jsem měla až v krku a nešlo mi ani brečet.

Dominik mě nakonec uslyšel a přišel do obýváku, chytal se za hlavu, zkroušený výraz, ale jinak úplně klidný, se zeptal: „Ježíš, Kači, co tu děláš? Takhle to přece nemělo být.“ To bylo vše. Dvě holé věty. Taková potupa! Ty dvě ležely pořád v naší posteli a neměly ani soudnost, aby vypadly. Vztek vystřídala bezmoc.

Představa, jak rušíme svatbu, mě úplně položila, nebyla jsem najednou schopná dýchat a začala se klepat a brečet. Dominik mě objal a šeptal mi do ucha úplně klidným hlasem, že ty holky byly jeho pomyslnou tečkou za svobodou, že mi hodlá být věrný a že mě miluje jako nikoho, že chápe, že mě ten pohled musel bolet, ale že city v tom rozhodně hledat nemám.

Ještě odpoledne spal se mnou a teď si to dává znovu ve třech a v naší posteli? Kde je sehnal, co řekl kamarádům, to vodil za nos nás všechny? Měla jsem v hlavě tisíc otázek, ale nepoložila ani jednu. Sebrala jsem se a beze slov běžela do domu rodičů. Holkám jsem nebyla schopna nic říct, strašně jsem se styděla. Poznaly, že jsem brečela, ale vymyslela jsem si, že jsem mluvila s kamarádkou, která žije v Německu, a ta mě jakože něčím dojala. Protože holky byly lehce opilé, uvěřily mi.

Svatba nakonec byla. Ten týden do ní byl ale šílený. Jeden den byl „zalitý sluncem“, to když mi můj mozek unavený neustálým přehráváním si té šílené noci dal najevo, že by bylo fajn nemyslet vůbec. To jsem byla schopná s Dominikem i spát a být relativně v pohodě. Další den mě sžírala nenávist a agrese, které vyústily v třeba i deset hádek za den. Jako na houpačce. Totální schizofrenie.

Mé výlevy Dominik ustál, stejně jako já jeho nevěru se studentkami. To bylo jediné, co jsem o těch dvou věděla. Detaily jsem znát nechtěla, protože jsem věděla, že by to bylo jen horší. Mimochodem, jediný, kdo o Dominikově nevěře ví, je moje máma. Poznala, že se něco děje, a mně se hodně ulevilo, když jsem se jí svěřila. 

Následoval mámin asi dvouhodinový monolog na téma: „Kajdičko, neblázni, to nic není, no tak si užil před svatbou a co, copak si myslíš, že tvůj táta je mi celý život věrný, a co myslíš, že já, ha, taky svatá nejsem, důležité je, že se kluk o tebe dokáže postarat a má tě rád, takových nevěr ještě bude, kašli na to, přece si nezkazíš svatbu…“

Opravdu se mámě podařilo uklidnit mě a ustát to. Co mě v manželství čeká, netuším, ale mámě za pravdu jsem už dala. Můj manžel se o mě stará neskutečně. Je pozorný, umí vydělat, plní mi přání a vím, že mě má rád, chce co nejdřív dítě. Dali jsme si slib „v dobrém i ve zlém“. Důvěra je ovšem pro mě pořád ještě jedno velké tabu. Pevně ale věřím, že zas přijde den, kdy Dominikovi budu znovu věřit.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Mezinárodní den růžové barvy je pro vás spíše kuriózní. Přesto byste měli zvolit růžový oděv či doplněk, zlepšíte si díky této maličko náladu. Růžová barva je uklidňující a dokáže…