Dodatek - tu "Kajdičku" z článku ještě unesu, i když mi to cuká koutky úst. Nejhorší jsou oslovení typu "prdelko, berunko, mourku, čumáčku..." - nebudu to jmenovat všechno, z toho fakt trnou zuby, to si mají lidi nechat do soukromí, a ne to halekat na ulici. ]:-D
@Elynor: Mimochodem, Kajdička není divná přezdívka, vpodstatě je to obdoba Pepíčka pro Jozefa, Honzíka pro jana, či Mařenky pro Marii. Kajdička, Káka a Kajda je prostě Karla i Karolína. :-)
@helza: Mimochodem mi to připomnělo jednu příhodu právě v Olomouci, kdy se mi smálo nahlas asi tak 30 lidí plus průvodce turistů a možná ještě nějací náhodní kolemjdoucí, a to u Herkulovy kašny. Byl horký letní den, nemyslelo mi to a položila jsem průvodci dotaz poněkud nešťastně dvojsmyslně formulovaný, a samozřejmě že si to všichni vyložili právě tím zábavnějším způsobem. ]:-D To už tak bývá. Přitom můj zájem byl zcela nevinný. Inu, již jsem se poučila. :-))
@Elynor: Pamatuješ si v kterém roce jsi v Olomouci byla?
@helza: Loni :-) v té krátké době mezi jarem a podzimem, kdy se chvíli smělo cestovat a bydlet v hotelu. Na prodloužený víkend. Ještě to někdy naplánuju, protože je tam toho hodně zajímavého a za víkend nešlo vidět všechno. Od pondělka se už zase smí bydlet v hotelu, doufám že to vydrží opět přinejmenším do podzimu, než to zase nějaký šmoula zakáže.
@Elynor: Tak to už jsem tam nebydlela. Škoda. Kdyby to bylo před rokem 2007 a kdybychom se už znaly, tak jsem uklízela Dómskou katedrálu a přilehlou kapli sv Anny. A že v kapli byla v rekonstrukci voda, měla jsem i klíče od arcidiecézního muzea, kam jsem si pro vodu chodila. Ukázala bych ti všechno. Ale co bylo, bylo, teď už nic takového nabídnou nemůžu. Jenom mohu potvrdit, že Olomouc je moc krásné město, které si prosí o delší pobyt. Budu ti držet palce, ať ti to vyjde a až tam pojedeš, budeš-li chtít, napiš. :-)
@Elynor: Inu, tak to chodí v Olomouci - doufám, že ses smíchy potrhala s nimi. :-D
@Elynor: Je mi to dost proti srsti takto uvažovat, neb velice nerada něco generalisuji. Nicméně mám pocit, že přesně v oněch úzkých a na druhé straně zcela volných hranicích pravidel pro úplně všední obyčejnosti, jakými je třeba oslovování, tkví rozdíl mezi Moraváky a Čechy. Za což se omlouvám. Za ten pocit i za tu naši moravskou rozevlátost a ve vašich očích nejspíš i nekázeň :-D :-D :-D
@helza: Mno, já znám líp Německo než Moravu, poněvadž jsem to tam měla většinu života blíž. Hranice byly skoro za barákem, zatímco na Moravu stovky km. Ale neřekla bych, že to bude tím, že na Moravě jsou lidi nějak rozevlátější. I když taková Ostrava... ]:-D nebo Brno... To byly vždycky zážitky. Ale to je možná spíš určitá specifika místa, než co jiného. Za poslední roky, co žiju v Praze, jsem objevila i leccos, co jsem "u nás v pohraničí" neviděla, neslyšela. Taky zážitky. Člověk se pořád dozvídá nějaké novinky. Hlavně se za nic neomlouvej, to není třeba, to je každého věc, jak doma oslovuje své bližní. Venku mezi lidma nějaká ta pravidla sice platí, ale to jsou pravidla obecně společenská, vesměs nerozlišující příslušnost k Moravě či něčemu jinému.
@Elynor: Inu, myslíme každá úplně jinak. Třeba když jsi psala, že by ses smála za rohem - pro mne naprosto nepochopitelné. Proč za rohem? Když se někdo začne smát tomu, co říkám, nebo jak někoho oslovuju, tak to je přeci fajn, ne? To by mě přece potěšilo, že jsem někoho rozesmála. Ale to je jenom příklad, jak vidíme a myslíme úplně obráceně. Muž mě občas někde osloví miláčku, nebo já jeho, někdy i broučku a beruško. A stalo se, že nám kdosi řekl: "jé, to je krásné, jak si po tolika letech říkáte", ale i kdyby se tomu smál, ba, za břicho popadal, nebylo by to nic proti ničemu, taky bychom se zasmáli. :D
@helza: Proč za rohem, to je jednoduché. U spousty lidí vím, že se můžu smát nahlas něčemu, co řeknou a je to v pohodě. Oni se zase na oplátku smějou mně. Ale sem tam se vyskytne někdo, koho se to dotkne. Kdo si to bere osobně, a mrzí ho to. Pak je lepší se smát až za rohem, aby člověk zbytečně neurážel něčí city. Čeho oči nevidí, to srdce nebolí. A s lidma které neznám, vidím je prvně v životě, vůbec radši mluvím se společenskou zdvořilostí, a snažím se dát si pozor na ústa, abych neplácla něco, co nechci slyšet. Když se znemožním já, dobře mi tak, ale na druhé lidi je třeba brát ohled. Tak proto za rohem...
@helza: Pokud vám takové oslovení vyhovuje, tak je to vaše věc. Omlouvat se za to určitě nemusíš. :-)
@j66: Já jsem se omlouvala za své filozofování, za generalizaci svých zkušeností a z ní plynoucí myšlenky, že Čechy jsou jiné než Morava. :-)
@helza: omylem jsem klikla na nesouhlasím, ale souhlasím!!! :-)
@Radna: díky. :-)
Přezdívky používám na internetu, protože tam nehodlám v žádném případě sdělit skutečné jméno. To má své opodstatnění. Doma a mezi přáteli používáme křestní jména, od toho ta jména jsou, myslím si. Jo, jasně, malým dětem se někdy říká jménem nějak upraveným nebo zkráceným, případně zdrobnělinou, ale malým dětem! :-) tak do pěti let. Vejš už mě to tahá za uši a dospělému muži bych asi nedokázala říkat například "Klementíčku" (doufám, že sem žádný Klement nechodí, aby se neurazil). Pak jsou sem tam nějaké ty přezdívky "od táborových ohňů", ale ty se používají právě jenom tam, v tom prostředí, kde vznikly a kam patří. Ne "v civilu". Když to někomu "ujede", obvykle okolí lehne smíchy. Skauti se třeba oslovovali přezdívkama, ale jenom v tom skautu, jinde ne. Mimo klubovnu nebo tábor, případně víkendový výlet, se používala vždycky normální jména. Ono taky oslovovat skautského vedoucího "Tarzane" nešlo přes pusu, když s ním člověk mluvil civilně a řešil něco, co třeba ani se skautem nesouviselo, to byl "pan Novák". Takové jsou tedy zvyky v té mé "bublině". :-D
Do třetice - "Kajdičko" ? - to jako vážně? Opravdu nějaká matka oslovuje svou dceru starší 30 let "Kajdičko" ? :D
@Elynor: Kajdička se ti nelíbí? Tak to bys mě poslala rovnou do cvokhauzu. Já dceři (38 let) říkám Jitulinko, synovi (47 let) Peťulko a synovi (45 let) Honzíčku. A že jsem roztržitá (rozuměj stará) a že mám těch potomků celkem 11 (děti, jejich partnery + vnoučata), tak si je zdatně mezi sebou pletu a navíc jim občas všem říkám Bertíčku, nebo Haňulinko, což jsou naši psi (minulý a současná). A občas jsou všichni Bubátka a Bubice (včetně těch psů), neb můj muž je Buba. Pro kámoše, pro děti, vnoučata i sourozence. Nanejvýš dědeček Buba. :-)
@helza: To skutečně takhle pitvoříš jména? :sok:
@j66: 𝐚 𝐄𝐥𝐲𝐧𝐨𝐫: V "sociální bublině" (jak se dnes říká), v níž žiji a pohybuji se já a to i ve virtuálním prostoru, není nic divného na tom, jména nějak "pitvořit". A není to ani nikomu k smíchu, ani za rohem. Je přeci zcela normální, že milující rodiče, prarodiče, či sourozenci, později i kamarádi, nebo spolužáci, pojmenují dítě všelijak, (Jitce jsme například podle Honzíka jeden čas říkali "Micinka", ta "bubata" zase pocházejí z okruhu Bubových kamarádů), a je běžné, že mnohé přezdívky s nimi zůstanou nabždy. Mně říkají Míša, přestože jsem Helena a pár lidí mi říká špunte. A asi bych musela hodně přemýšlet, abych našla toho, kdo je oslovován jménem, které má v občance. Svět přeci není tak fádní. Lidi nejsou armáda robotů (v armádě lidí si vojáci normálně říkají všelijakými přezdívkami), ani kartičky v kartotéce. Lidi jsou svobodní, mají své pocity a potřebu je i vyjádřit. A i když svou vnitřní svobodu žije a projevuje každý z nás jinak, pokud je svobodný, pak nebude očekávat, že lidi okolo něj budou stejní. Někdo je zkrátka přestupuje zvyky a je prostopášný, kreativní a plný fantazie v životě sexuálním, někdo v kuchaření, pečení a jídle, jiný ve vědeckém bádání, či umění. A někdo v oslovování svých dětí. Tuhle vyprávěl J. Jiráň o svém sňatku s o 40 let starší, chudou, 85. letou, Španělkou Izabelkou, která na svatbu nepozvala své děti, protože podle jejich slov to "jsou zaprdění šedesátníci". K tomu, žít svobodně, zkrátka člověk potřebuje mít smysl pro humor a mít lidi rád. :-)
@helza: V mojí rodinné a sociální bublině se oslovujeme jménem, případně zkráceným nebo mírně zdrobnělým jménem. Já jsem já a nějak jse jmenuji. Když ve filmu slyším "miláčku, zlato, broučku a pod. " tak mi trnou zuby, přijde mi to falešný.
@helza: Do cvokhausu ne, jenom bych se smála nahlas :-) nebo možná ne, dělala bych, že to jako neslyším a smála bych se až dodatečně někde za rohem. ]:-D
Mimochodem, co to je "bez viny"? To by chtělo definici nějakou. Třeba já žiju vysloveně prostopášným životem, co se týká mužů, ale žádnou "vinu" necítím. ]:-D To je obvykle problém těch druhých. :-))
@Elynor: A co to je "bez viny"? Inu, to je to, oč tady běží. Pro každého je vinou něco úplně jiného - pro někoho tvá prostopášnost, pro jiného techtle ve vlastní ložnici, pro jiného spálený nedělní oběd, hloupost, pravopisná chyba, hubatost, či jiná zhýralost ... Ovšem přesně tak, jak píšeš - viník se vinen obvykle necítí. Ale jako strašlivou, trestuhodnou a neodpustitelnou vnímá vinu těch druhých, často i těch, kteří provádějí přesně tu stejnou nemravnost kterou on sám na sobě nevidí. A co teprve vina těch, kteří jsou nedokonalí v něčem úplně odlišném - to je teprve důvod ke kamenování.Já jsem ale hlavně z pobouřených reakcí osazenstva nabyla dojmu, že všechny zdejší pisatelky jsou naprosté světice. ☺
A tak teď, která jste bez viny, přihoďte si po někom z nich kamenem. :-)
@helza: S dovolením bych si hodila malým šutýrkem po Dominikovi - sakra chlape, domů se slečny nevoděj. Nikdy. Od toho jsou hotely, penziony, azyly pro milence, priváty, garsonky půjčené od kamarádů, a tak různě podobně. Před dvěma roky, kdy se událost měla přihodit, ještě nebylo zavřeno kvůlivá covidu, to přišlo později. A kdyby nic jiného, od jara do podzimu to jde i v přírodě. Nebo v autě. Ale ne doma, v posteli, kde chlapec spává se zákonitou partnerkou/manželkou. To je nevkus, a ještě navíc vysoké riziko prozrazení, jak se v tomto příběhu názorně ukazuje. Chybami se člověk učí, tak snad pán ví pro příště. ]:-D Druhý šutýrek pro Katku - ženská, když někde nemáš být, tak tam nechoď. Když řekneš, že budeš přes noc pryč, tak přijď až ráno, ostatně co to je za divný důvod? Tolik moc chtěla tancovat a přitom nebyla líná běžet pro ty písničky domů, kámošky nechala být, jen aby měla tu flešku s písničkama? Už tomu věřím. O co méně práce by to dalo si ty písničky najít, jsou toho plný internety. Kdyby jí bylo 16 let, tak je to snad věrohodné, že ji nenapadlo nic jiného, ale v 34 letech? :achjo: Řekla bych, že je to plichta. Oba nemají rozumu v hlavě. 8-)
@Elynor: Tak jo, dva malé šutýrky jsou povoleny :-D . Inu, oba to trochu zašmoulili, ale hlavu a rozchod na věčné časy bych z toho nedělala. :-)
Já bych se vykašlala na následky a milého hocha vyrazila.Místo svatby by proběhla slavnost svobody a bylo by. Tyhle nesmysly o loučení se svobodou a la americké filmy jsou pěkná blbost.Akorát aby se něco zvrtlo a co potom? V domácí posteli nemá smilstvo prostor,když už někdo zanáší,tak někde v cizích ložích!
Ji nechápu, postoj matky mě děsí, vždyť společná postel je "svatá", tam ne. Ano nikdy neříkej nikdy, ale fakt ne ve vlastní posteli a vyprávět dceři o nevěrách otce a svých, to jako vážně? Skutečně je to omluva?
Katka (36) jejíž manžel chce mít co nejdřív dítě... ok a teď tu o karkulce. No ale k věci - já bych se za něj nevdala, kdybych ho přistihla při nevěře ve vlastní posteli. Ne proto, že si užil s dvěma štětkama, ale proto, že je to idiot, který si ani nedokáže najít vhodnější místo. A s debilem fakt žít nechci. Jinak si myslím, že nevěra je ve vztahu aspoň jednou za život "normální", prostě se to stane, ale u myslících jedinců se to odehraje tak, aby to nikomu neublížilo.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.