KATKA (39): Dohodli jsme se na rozvodu. Já se rozvedla, on nikoliv

To je ta naše emancipace a rovnoprávnost, dámy. Dřív musel muž něco mít, něčím být, něco nabídnout a znamenat, aby se mohl ucházet o dámu svého srdce, dneska se ucházíme de facto my, doháníme silné pohlaví ve výši výplaty, v procentu nevěr, máme je na mateřské, akceptujeme střídavou péči, už nic není jak bývalo. Je to daň. Za pokrok, za civilizaci, za všechno. Aniž bych chtěla být čímkoli, co by mně byť vzdáleně připomnělo kdysi dávno do všeho kafrající matku či tchyni, my neumíme říct - ano, hochu, zasluž si mě a já pak uvidím. My je v mnohém předběhneme, abychom nebyly pozadu. Jo, chybami se člověk učí. A tohle byla chyba. Že muž si je jistý, že se kvůli němu přetrhneme a co víc: že mu tiše budeme tolerovat to, že on váhá. Co bylo, bylo. Jste rozvedená, on ne. Už to zpět nevezmete. Ovlivnit můžete to, zda se s ním nadále budete trápit. Tohle není láska. To je dobrovolné trápení. Nezvedala bych mobil, odmítla bych schůzky. I kdyby mně bylo sebehůř. Řekla bych mu - zklamals mě a udělal jsi ze mě totálního blbce. Končím. Já si takhle lásku nepředstavuju. Vy dámo skutečně nevydržíte jeden blbý Štědrý večer sama? Pak se běžte vycpat. Až přijdou skutečné problémy, co budete dělat pak? A jemu to je jedno? Že je Vám smutno? V tom případě bych si sjednala rande s placeným společníkem, který předjede s fárem, mě vyzvedne v práci s kytkou, aby ten Váš milovník viděl, JAK SE MÁ CHOVAT chlap, co o ženu stojí. Že se k ní má veřejně hlásit.