Komentáře k článku zpět na článek

Elynor 23. 12. 2017 | 20:52

Tak v článku je jako případ nejvyššího příkoří uvedeno to, že pán křičel kvůlivá špatně smotané zahradní hadici. Odhlédneme-li od toho, že mohl mít i pravdu a hadice skutečně mohla být smotaná úplně blbě, rozhodně mi to nepřipadá jako důvod k rozvodu. Buď to pustím jedním uchem tam a druhým ven jako zcela nedůležitou záležitost, nebo můžu milým hlasem odvětit "ale ne, opravdu? a to je mi líto, drahý manželi, nemohl bys, prosím tě pěkně, tu hadici smotat sám ukázkově tak, abych už příště věděla, jak je to správně? To víš, lásko, nikdo jiný nedokáže tak dobře smotat hadici jako ty, proto tě také tolik miluji". Případně lze praštit hadicí o zem a odkráčet středem za zpěvu písně práce. Podle nátury dotyčné dámy. A jistě by se nalezlo mnoho jiných variant. Varianta "je to lump, a já se s ním rozvedu" by měla být až na posledním místě.

Mata69 22. 12. 2017 | 18:00

farah.farah: ale já nepíšu, že je to v pořádku, stačí si přečíst můj poslední příspěvek. Já jen píšu, že to může mít nějaký důvod a není řešení hned balit kufry. Jedno z řešení je, že prostě dám najevo, že takové chování není v pořádku a jeho příčinu je potřeba řešit. Pokud dotyčný ale nic dělat nechce, nebere na zřetel, že se prostě chová špatně a nechce řešit příčinu svého chování, pak asi nic jiného nezbývá. A platí to jak o mužích, tak i o ženách.

farah.farah 22. 12. 2017 | 15:13

Mata69: člověk může mít blbou náladu může být uzavřený a nemusí se mu chtít mluvit, ale řvát na blízké co mu nic neudělali to prostě OK není a není pro to omluva a je jedno jestli jde o chlapa nebo o ženskou. jedinou omluvou by byla duševní porucha které takové chování způsobuje ale obyčejnou nabručenost nikdo nemůže brát jako argument jakoli ospravedlňující to že ubližuje jiným lidem. Ona slovní fcka bolí kolikrát víc než ta fyzická a dost mne překvapuje že fyzické facky by každý okamžitě odsoudil ale ty slovní jsou OK když že ženská nebo chlap zrovna v blbé náladě? Stejně jako fyxzické útoky je třeba ty slovní ihned zarazit aby to nenarůstalo a nestal se z toho zvyk...

Mata69 22. 12. 2017 | 14:39

SandraN: nojo, ale když si takový individum vezmete, roky bez protestů a v tichosti fungujete, není divu, že při změně režimu, je nespokojený. A že náhle nefunguje jakoby se nechumelilo, je taky nasnadě. Tady jde spíše o to, že ten člověk byl vcelku ok, byli spolu ok a něco se přihodilo a on se chová jinak, má nějaký problém. Možná i zdravotní. A tak je to nyní o tom, jestli to horší období oba překonají, nebo jestli paní vezme roha. Jistěže nikdo není oprávněn na druhého za cokoliv řvát a být hnusný...bohužel nemoc, trable, osobnost nějak postihnou a někdo se uzavře do sebe, někdo to ventiluje na své nejbližší. Pomůže mu paní těžké období překonat, nebo ho v tom nechá se plácat a zdrhne? Vás příběh má jinou podstatu.

SandraN 22. 12. 2017 | 13:31

No dámy, řekla bych, že nic neopravňuje člověka k tomu, aby na partnera řval kvůli čemukoli normálnímu a běžnému. Neomlouvají ho ani hormony, ani stárnutí, ani nespokojenost v práci, ani ztráta zaměstnání. Ať jde o chlapa nebo o jeho ženu. Když jsem onemocněla, ukázalo se, jak je naprosto neschopný. Ono to dřív nebylo vidět, všechno jsem dělala já. Jo, chyba to jistě byla. On ani jeho soukmenovci by nikdy nepřipustili, abych ho jakkoli zapřáhla. Domácnost, zahrada, děti byly má doména. A že jsem taky chodila do práce? To ano, ale nedojížděla. V životě ode mě neslyšel, mám nával, jsem hormonálně rozhozená, já to jistě nepřežiju. Prostě jsem se s tím vším nějak musela vypořádat. Sama. Věděla jsem, že z téhle strany nemůžu čekat nějaké to pochopení. Ovšem když mi domlouvala známá - je to pro něj hrozně těžký, zkus to pochopit....chtělo se mi zařvat - a co já? Pro mě to snad je snadný? Já se sotva vlekla a doma nic nefungovalo. Vyhlídky mizerné. Takže jsem po uzdravení přestala chápat cokoli. Když se mi něco líbilo, šla jsem a koupila to, když jsem někam chtěla jet, jela jsem, a když se mně po návratu z práce nechtělo vařit, našli doma chleba a uzeninu. Jasně, nezkousl to. Byla přece moje povinnost mlčet a dělat. Je mně blaze na duši, když si pomyslím, že jsem dokázala odejít od člověka, který mi jen bral energii. Jahody jsem zasázela sama /blbě - buď moc blízko nebo moc daleko od sebe a slyšeli to sousedi zprava i zleva/, okopávala a zalévala taky sama, dyť co bych po práci dělala, otrhala /ve špatnou denní dobu/ a omyla taky sama, koupila smetanu a cukr a řekla jim - až budete chtít jahody, rozdělejte si jen co sníte. Koukal. byl zvyklý až pod nos. Ovšem když jsem si vzala misku a vidličku já, hned volal, udělej mně taky, když už to děláš sobě. Neskutečný. Ta z vás, která by mu mlčky vyhověla, je u mě svatá.....

Mata69 22. 12. 2017 | 11:45

Petruna: ještěže ženy na senilitu a stařeckou demenci netrpí, takže chlapi nemusí řešit nesnesitelnou manželku...:-/

Zaz 22. 12. 2017 | 11:02

Katko, zkuste to brát s nadhledem. Jsou různé kategorie mužů. Často mají společné to, že jsou měkoty. Chybí mi tu smajlíci... Pokles testosteronu dělá své, přípraví koktejl podrážděnosti, únavy, přehnané reakce na všechno a na všechny, erekce jim pomalu mává na rozloučenou. Nechte mu pocit, že samozřejmě má pravdu, že je nejúžasnější z úžasných. Zkuste se nehádat, nekazit si den. Utečte někam, kde je vám bude dobře, kde se nadechnete čerstvého vzduchu, kde trochu naberete energii. Na světě jsou ještě horší věci, než muž, který si nechce přiznat problémy a stárnutí.

Petruna 22. 12. 2017 | 09:22

Chlap nemá přechod ale vchází do druhé puberty a jako s pubertakem s nim musíte jednat. A jako u každé puberty, bud se zapaluji lýtka nebo je na pěst. Bude hůř, pak přijde senilita a stařecké demence. Dámy s úsměvem, je to jen chlap. Mám doma to samé a občas mám chuť vraždit.

Elynor 21. 12. 2017 | 22:45

Dasa52: no ale kdo si toho "magora" vybral, provdal se za něj, měl s ním děti, a prožil s ním kus života? To bylo všechno špatně a je to jen a jen jeho vina? To asi ne, že. Vždycky je část zásluh na obou stranách. Jestli on je dneska magor, měl asi k tomu dost důvodů, proč k tomu došlo... nemám to ráda, tyhle nenávistné výlevy a pomstychtivé vysmívání se - kiš kiš, má doma spratka, je tlustej, má zdravotní problémy, to mi to dělá dobře... fuj.

Elynor 21. 12. 2017 | 22:41

Mata69: tak ono se těm dámám oběma hlavně nic skutečně "zlého" ještě nestalo, a už by chtěly utíkat. Naprosto bezdůvodně. Aniž by se pokusily aspoň pochopit, co se s tím partnerem děje. Prostě je jim cosi nepohodlné, ó jaká hrůza - on se mi nevěnuje, on se přede mnou uzavírá, on si, hrubec jeden, dovolil mi něco vytknout, ach, jak jsem zraněná a ublížená. Ježíšikriste.

Mata69 21. 12. 2017 | 20:39

Je to jak v bledě modré ten předchozí článek. Znovu se ptám: jak si ty hrdinky příběhu představují "v dobrém i ve zlém"? Tedy hlavně to "ve zlém"....asi méně "zlé" anebo když jde jen o jejich "zlé"?

Dasa52 21. 12. 2017 | 19:35

To znám. Vyřešil to rozvod. Teď řve na tu "mladou kočičku", co si v záchvatu druhé puberty našel. Zhubnul ze 100 na 60 a pak zase přibral na 120 (no spíš 150). Je po operaci srdce, karpálních tunelů a sotva chodí. Doma mu vyvádí spratek, co nerespektuje nikoho a nic a cloumá s ním puberta. Já jsem 15 let spokojená s novým partnerem a synem + snachou + vnukem poblíž. Vřele doporučuji tohle řešení všem, co mají strach ze samoty a tak žijí s magorem, co se chová jako by mu bylo 15, ale potřebuje už 100% servis "ošetřovatelky".

Armana 21. 12. 2017 | 18:22

Pozor, nemusí to být hormony, ale něco vážnějšího, třeba nádor na mozku. Pokud dojde na agresivnější výstupy, je nutné promluvit s lékařkou a zmínit i tuto možnost. To se z beránka najednou stane rozzuřený být a za chvíli o tom neví.

farah.farah 21. 12. 2017 | 18:11

mambule: tak jestli to chápeš jako promluvu do duše tak to asi každá mluvíme o něčem jiným. Tedy já si pod promluvou do duše představuju jakýsi manipulativní hovor kdy se jeden snaží duthého přesvědčit že ten druhý má problém a že by ho měl zmnit, ale to jsem fakt na mysli neměla. Jinak osuhlas pokud kokážeš utnout nevhodné jednání ihned tak v pohodě ale to většina lidí neumí vyšokuje je poznámka a pod a zmrznou a pak už je po chvíli na tohle pouzdě a pak právě nezvývá nic než si o tom promluvit ale fakt né stylem ž "že mu domluvím".DD jinak ale nevidím moc rozdíl v chlapech a ženskejch ty spouštěče obraných mechanizmů jsou stejný tak že když víš co to spouští dá se tomu vyhnout a pak t človk poslouchá i když souhlas v tom že muži asi v průmru méně vnímají pocity jiých tak že je pro nš těžší uvědomit si jak se ostatní cítí.

helza 21. 12. 2017 | 17:29
mambule 21. 12. 2017 | 12:59

farah.farah: já na ty promluvy do duše moc nevěřím, chlapi jsou jesitný i když jsou v klidu a nikdy nepřipustí, že by mohla být chyba na jejich straně. Mě se naopak osvědčilo manželovi v amoku říct: koukni na sebe do zrcadla, jak vypadáš, jak vzteky slintáš a řveš jak pavián kvůli volovině, nechceš si nechat předepsat nějaký prášky? Kdybych chtěla jít ještě dál, klidně ho natočím na video a pošlu mailem No a skutečně jsem časem měla dojem, že snad šel někam na konzultace a začal se učit ovládat. Stačilo otočit oči v sloup a bylo vidět, jak se zarazil a snaží se přestat hystečit. Samozřejmě nutné jsou ústupky i z druhé strany, chlapa zbytečně nedráždit a neprovokovat. Například můj muž nesnese, když mu do pokoje vleze kočka, to je i dnes ještě řev. Tak se snažím dbát, aby tam potvora nevlezla, ona se zas baví tím, že se tam pořád snaží dostat, takže někdy je z toho zase výstup, při kterém si vzpomenu na staré časy, a kočka se směje

Rambíša 21. 12. 2017 | 12:24

Nojo,oni vlastně spolu moc dohromady nebyli-on někde sportoval a ona si něco dělala taky svého- a najednou jsou více spolu a tím pádem vznikají problémy.Řešila bych to asi tak,že bych se doma vyskytovala méně a na projevy agrese a zloby přestala startovat,však se to dá zas do pořádku,až se dědek smíří s tím svým stářím.

farah.farah 21. 12. 2017 | 12:16

Elynor: z čeho soudíš že tu je měřeno dvojím metrem? myslíš v článku nebo v diskusi? Protože já to ani v jednom nevidím, nšějak nemám pociut že by to tu kdokoli stavěl do roviny že protivnou ženskou je třeba tolerovat zatímco protivného chlapa ne.

Elynor 21. 12. 2017 | 11:57

Zajímavé. Když je v přechodu muž, změní se mu hladina hormonů, a následně i chování, je to mizera, kterého je třeba opustit, protože kdo s tím má žít. Ale že valná většina žen je nesnesitelná týden z každého měsíce po většinu života, celé těhotenství a šestinedělí (a zhusta ještě i po celou dobu kojení, což může být několik let), a že s nima posléze v přechodu taky není řeč, protože mají návaly a kde co, to je v pořádku. To musí přece každej pochopit, že ony za to nemůžou, že to všechno hormony, a chlap to má a musí vydržet, být tolerantní, pomáhat, chápat, květiny nosit a půl slova neříkat, že se s babou nedá žít. Osobně si teda myslím, že jest třeba měřit stejným metrem, a paní by se měla zamyslet, kolikrát za svůj život spucovala svého muže ona z těch "hormonálních důvodů" a vůbec jí to tenkrát nepřišlo. A jestli náhodou ona patří k těm vzácným ženám, se kterými hormony nemlátí, tak aspoň teď vidí, jakou měla kliku, že tohle nemusela taky prožívat.

farah.farah 21. 12. 2017 | 11:22

tak nemá asi smysl o toms ním mluvit v okamžiku, kdy je zrovna v tom amoku, ale měli by si o tom promluvit akorát to je třeba podat tak aby on to nevnímal jako útok na sebe a nešel hned do ofenzivy, tedy mluviot spíše než stylem ty děláš to a to stylem já se cítím tak a tak...........většina lidí když si skutečně uvědomí, že to co dělá druhého zraňuje má tendenci své chování upravit, ale na to aby to skutečně pochopili je právě důležitý způsob jak je to řečeno. Bez ohledu na hormony a jiné příčiny bez holedu na to jestli ženská nebo chlap, nikdo by neměl být používáj jako popelnice pro cizí nevyřešené emoce a ml by se tomu umět účinně bránit.

mambule 21. 12. 2017 | 10:51

niki.6: ano, může to být i tak, že manžel s někým srovnává, třeba ani ne tak, aby byl z obliga, ale aby se ujistil, že je doma všechno špatně ale vzhledem k věku zúčastněných bych tipla na ten "přechod"

mambule 21. 12. 2017 | 10:46

Úplně stejný problém jako v předchozím článku - je fuk, zda je to přechod ve smyslu změn hormonálnich hladin nebo krize středního věku, čili jakási záležitost psychiky (možné, že je to dokonce totéž - také na hormonální bázi). Jak jsem psala minule, u nás doma to přešlo. Dala bych muži ještě pár let šanci No každý jsme nějaký, někdo by v tom věku ještě hledal novou lásku, já bych se na vztah z dalším dědkem vyprdla, stačím si i sama

SandraN 21. 12. 2017 | 10:10

Rozváděla jsem se přesně ve Vašem věku a dneska jsem ráda, že žiji sama. Nemusím snášet ničí nálady /v našem případě to bylo daleko horší - nedalo se už v tom žít/. Ale tyhle projevy měl už od mládí, jen to pak vygradovalo. Buďte tedy ráda, že jste alespoň ty roky předtím žili plnohodnotně - my tedy ne. Pokud ho tedy milujete - u mě už se nedalo o nějaké lásce vůbec mluvit - zkuste na to reagovat tak, abyste ten dopad eliminovala. Ale zároveň abyste ho neponoukala k dalším útokům. Pokud Vás seřve za nákup, běžte příště sama a buďte tam celé odpoledne. Doma zásadně studená plotna, až začne hulákat, s klidem řekněte, jo, minule jsem viděla, že Tě nebaví ty dlouhé nákupy, proto jsem to tedy oběhala sama, ale jsem zbitá jako pes. Jedl jsi, viď, já si jdu lehnout. Až vlítne do kuchyně, že tam máte binec, klidně mu to odsouhlaste, jo, mám, já totiž vařím i na zejtra, a to tu pak bude pořádek, dělám si práci dopředu, víš. No ale mohla bych to promyslet, že bychom na jídlo chodili. hele, to je dobrej nápad, ne? A máte důvod nevařit, manžel v restauraci párkrát seřve personál a naběhne si sám. Ono tedy by taky šlo mu to tam nechat a říct, tak si to dovař, ale to by se jídlo nedodělalo a vyhodilo, ne každý muž to dovede a jen byste se zase hádali. Samozřejmě, jde o priority. Některá by na sebe řvát nenechala bez ohledu na okolnosti a šla od něj. Pokud ho máte tak ráda, že to chcete akceptovat, pak to musíte nějak absolvovat. Musím ale říct, že to je pro ženu nedůstojné. Ten můj měl taky namýry, že bych ho zabila. Jeden příklad za všechny. Naprosto se roky nestaral, jak dotáhnu nákupy pro celou rodinu v ruce, nebylo zvykem objet to autem. Mohla jsem si za to sama, k čemu poskytovat takový full servis. Až když jsem vážně onemocněla, dostal seznam a šel, tedy pardon jel, samozřejmě. Po NĚKOLIKA HODINÁCH, kdy konečně ten neschopa přitáhl domů, ve stejném čase bych to donesla pěšky a ještě zpracovala, ale budiž, a tehdy to fakt jinak nešlo, dal dvě tašky za dveře a začal řvát, snad mně to někdo proboha pomůže odnést do kuchyně...a následovaly lamentace, co dají ty nákupy práce. To víte, nevěděl, co kde mají a kam se to doma ukládá. Kdybych se tak chovala já, ten by mi dal. Protože takový chlap jen přitvrzuje a přestává se hlídat a ovládat, dělá scény i před dalšími, měla jsem ulehčenou situaci v tom, že sice jsem se musela starat úplně sama ohledně finanční situace a bydlení atd, ovšem zcela všichni můj rozvod nejenže chápali, ale i vlastní děti mě k němu přemlouvaly.....Oni si pánové myslí, že chyba je v nás a že nás musejí cemperovat, abychom kmitaly, nic po nich nechtěly, a aby měli svoje pohodlíčko. A že jiná by je chápala, opečovávala, atd. Prozření ovšem je bolestivé. Když s nimi nová partnerka, do níž vložili rozvedení manželé veškerou důvěru, s nimi nevydrží ani ze čtvrtiny to, co my, bývalé manželky a oni jsou znovu opuštěni pro svou nesnesitelnost, tak to obrátí a začnou zpívat o tom, jak si s námi báječně žili a že nechápou, proč došlo ke konci manželství. Rozumná bývalá manželka sama sebe pochválí, že to zvládla a má to za sebou, pustí to jedním uchem tam a druhým ven, dá si dvojku vína, aby to oslavila, a řekne si, stejně je na tom světě báječně....

niki.6 21. 12. 2017 | 08:07

Teda, nechci malovat čerta na zeď, ale za tím může být jeho špatné svědomí a jen potřeba, najít na manželce všechno špatně, aby byl z obliga .... Aspoň já tu zkušenost mám a to rozhodně nebyl v žádném přechodu, páč mu bylo přes 35 ... a nebo, že by jeho přechod přišel dřív? :)))))))))

Přečtěte si také

Recepty pro vás Další recepty