Výsledky sociologických výzkumů ukazují, že "kancelářský sex" je záležitostí zcela obvyklou: 58% zaměstnaných žen prožilo na pracovišti alespoň jedno milostné vzplanutí, 72% mužů sexuální vztahy s kolegyněmi dokonce cíleně vyhledává.
Zaměstnavatelé mají k milostným hrátkám podřízených dvojí vztah. Buď je plně tolerují (například Němci, Holanďané a Seveřané), protože věří, že utužuje interpersonální vztahy a usnadňují komunikaci, nebo je pomocí rozličných metod tlumí (Američané) či dokonce jednoznačně zakazují (Japonci - zákaz "sexu na pracovišti je v mnoha firmách dokonce součástí pracovních smluv).
Dokonce ani psychologové a sociologové nemají jednoznačný názor, zda milostné úhelníky v kancelářích podporují pracovní morálku, nebo na ni naopak mají zhoubný vliv. "Na pracovištích trávíme mnohem větší část života než naši otcové či dědové. Dokonce větší než doma. Je proto logické, že jej nezabírá pouze samotný pracovní proces, ale například i flirtování s kolegyněmi. Známý proces navazování sexuálních kontaktů se logicky přesunuje z kaváren a hospod do kanceláří... z čehož mohou mít majitelé firem leda prospěch," domnívá se například známá vídeňská psycholožka Brigitta Biesenkopfová.
O úplném opaku je však přesvědčen Američan James Nilsen, expert na sexuální harašení. "Sex na pracoviště prostě nepatří. Už jen proto, že většinou slouží jako zástěrka sprostému vydírání. Muži až příliš často zneužívají pracovního zařazení, aby dosáhli svého." Nilsen dokonce vyprofiloval typického "pachatele": muž mezi třicet a čtyřiceti, ženatý, žena naopak svobodná, zhruba o deset let mladší...
Také Nilsen se opírá o sociologický průzkum. Ten například ukázal, že dvaadvacet procent žen bylo "psychoterorem" nadřízeného přinuceno alespoň jednou k pohlavnímu styku, čtyřiatřicet procent k orálnímu. Patnáct procent tvrdilo, že je nadřízený "obtěžuje nevhodnými doteky".
Na jednom se však shodují všichni: "kancelářský sex" je na vzestupu. Včetně pozitivních i negativních dopadů. (Plus)