Svatá Barbora: Proč na její svátek řežeme větvičky a jaké jsou další tradice? | Foto: iStock

Foto: iStock

Svatá Barbora: Proč na její svátek řežeme větvičky a jaké jsou další tradice?

Kdo byla svatá Barbora a jaký byl její život? Jak souvisí se zvykem trhání větviček barborek? A jak slavili svatou Barboru naši předci? Dnes už se kouzlo svátku svaté Barbory z Nikomédie téměř vytratilo, pokud ale máte rádi české tradice, připomeňte si dřívější zvyky dodržované na 4. prosince.

Čtvrtý prosinec jako den vhodný k věštění

Čtvrtý prosinec řadili naši pohanští předci ve střední Evropě mezi obzvláště tajemné dny, které jsou příhodné pro věštby. Dívky proto řezaly větvičky ovocných stromů (višní, třešní, meruněk i jabloní) a dávaly je do vázy, aby jim ukázaly, zda se příští rok vdají. Větvičky zvané barborky  pojmenovávaly jmény chlapců, kteří připadali v úvahu jako ženiši. Dívky věřily, že si vezmou toho, jehož jméno ponese větvička, jež vykvete jako první. Svému štěstí šly ale nenápadně naproti – kladívkem roztloukaly konce větviček, aby dřevo lépe sálo vodu, používaly vodu pokojové teploty a ve váze ji neměnily, ale jen dolévaly. To vše proto, aby se zvýšila šance, že větvičky vykvetou.

Barborky ve váze zůstaly jedinou tradicí, která se zachovala dodnes, i když s jinou symbolikou. Dnes spíše symbolizují příchod nového světla v podobě Ježíše Krista, jsou předzvěstí zimního slunovratu nebo prostě jara, které už není tak daleko.

Co znamená zvyk trhání barborek? Podívejte se na video:

Kdo byla sv. Barbora, jak a proč zemřela?

Barbora se narodila ve 3. století v Nikomédii, v dnešním Turecku. Její otec nechtěl, aby se stala křesťankou, v té době šlo o zakázané náboženství, a proto nechal postavit věž, kterou dal bohatě vybavit, a poté v ní Barboru uvěznil. Chytré Barboře však vnitřní hlas našeptával, aby se obrátila k Bohu. K víře jí pomohl i jeden ze sloužících, který byl tajně křesťanem. V době otcovy nepřítomnosti přijala křest, zaslíbila se Kristu a učinila slib ustavičného panenství. To se jí ale stalo osudným.

Pověst říká, že když Barboru strážci přiváděli, utrhla si po cestě větvičku, která v jejích rukou, ač v zimě, vykvetla.

Když pohanský otec přišel na její zradu, rozzuřil se natolik, že Barboru vydal soudci, kde ji udal jako křesťanku. Ten rozhodl o jejím mučení. Pověst říká, že když ji strážci přiváděli, utrhla si po cestě větvičku, která v jejích rukou, ač v zimě, vykvetla. Právě odtud je odvozen původ tradice trhání barborek. Kati z Barbory strhli šaty, do krve ji zbičovali, pálili ji hořícími pochodněmi, a dokonce jí odřízli prsy. Nakonec jí otec sám setnul hlavu. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil.

Patronka nejen horníků, ale i týraných dětí

Barbora byla prohlášena za svatou a patří ke čtrnácti svatým pomocníkům, kteří byli voláni zvláště v těžkých chvílích, například při morových epidemiích. Stala se patronkou týraných a opuštěných dětí, stejně jako všech, kteří v temnotě hledají útěchu. Barbora je i patronkou horníků, pyrotechniků a matematiků, ale i architektů a mnoha dalších profesí. Kvůli své strašné smrti je uctívána jak přímluvkyně za šťastnou hodinu smrti, kdy se může dotyčný připravit přijetím svátosti a rozloučit se s pozemským světem.

Advent: Období, kdy mrtví mohou vstupovat do našeho světa

Podle lidové víry je v období adventu hranice mezi světem živých a neživých slabá, což umožní duchům předků chodit na tento svět, aby zkontrolovali, jak si jejich potomci vedou. Na 4. prosince obcházely proto chalupy ve vsi dívky převlečené za Barborky, jež symbolizovaly duchy ženských předků, které podle legendy sesílal na zem svatý Petr po zlatém provaze. Ženy byly zahaleny do bílých prostěradel, vlasy měly rozpuštěné a sčesané přes obličej a na hlavě věneček z listů či nějakou korunku. Při obchůzce pronášely různé říkanky a speciální koledy.

Stala se patronkou týraných a opuštěných dětí, stejně jako všech, kteří v temnotě hledají útěchu.

Barborka sedí za komínem

Na českém venkově se tato tradice udržela až do 1. světové války, poté pomalu vymizela. Barborky přinášely požehnání blahobytu, ale trestaly nepořádek i nepravosti a nabádaly ke slušnému chování a poctivému modlení. K tomu jim sloužila metla z březových větví, kterou používaly nejen na děti, ale i na dospělé. Hodní dostávali malou odměnu v podobě cukrátka či ovoce. Děti věřily, že Barborky sedí za komínem a poslouchají, jestli se děti dobře modlí a hezky chovají.

Jinde byla Barborka bytost tajemnější a děti ji nesměly zahlédnout. Proto je maminka poslala na chvíli z místnosti pryč a na stůl pak položila svíčku a kolem ní nějaké ovoce, oříšky a cukroví. Pokud byly děti zlobivé, dostaly i kousek uhlí. Někde zase děti dávaly talířek či punčochu za okno, aby do ní nadílku dostaly.

Doporučujeme

Články odjinud