Kdo si počká....v nakladatelství Motto

17. 7. 2001
Kdo si počká....v nakladatelství Motto
Říká se, kdo si počká, ten se dočká. Čeho se dočkají hrdinové knihy Ruth Rendellové Kdo si počká....., kterou vydalo nakladatelství Motto?

Kdo si počká....v nakladatelství Motto

Říká se, kdo si počká, ten se dočká. Čeho se dočkají hrdinové knihy Ruth Rendellové Kdo si počká....., kterou vydalo nakladatelství Motto? Britská spisovatelka Ruth Rendellrová bývá po právu označována za pokračovatelku slavné Agathy Christie. Nakladatelství Motto vydalo řadu jejích ( Ruthiných) napínavých knih - psychothrillery Družička, Panenka, Od deseti k pěti, Čas všechno zahojí, Na každého jednou dojde a další.

Psychologická detektivka Kdo si počká... nás zavede do aristokratického prostředí anglického venkova. Patrick Selby, v okolí ne příliš oblíbený bohatý mladý muž, je po narozeninové oslavě nalezen mrtev ve své vlastní posteli. Jeho smrt zpočátku vypadá jako souhra nešňastných okolností, ale posléze vše nasvědčuje tomu, že se jedná o naplánovanou vraždu. Cožpak selhání srdce může být způsobeno nepatrným vosím bodnutím? Hlavní podezřelou se stává jeho manželka Tamsin, která se po smrti svého manžela stává velice bohatou vdovou a začíná teprve skutečně žít. Ani ostatní sousedé Linchesteru nejsou podezření ušetřeni - bratr Patrickovi milenky Fredy Carnabyové Edward, Tamsiin milenec Oliver Gage nebo tradice milující Crispin Marvell. Na jaké rozuzlení celého příběhu přijde doktor Greenleaf, jakou roli v odhalení vraha hraje obrovská olejomalba Salome? Doženou vraha výčitky svědomí k přiznání? To vše a ještě mnohem víc odhaluje detektivka Kdo si počká.... Ruth Rendellové.

Autor: Dana Švigová

Knihu můžete koupit přímo v nakladatelství Motto.

Ukázka:
Kdyby se to všechno odehrálo za bílého dne nebo alespoň v osvětleném prostoru, celá situace by vypadala úplně jinak.Ale protože den už téměř pohltila noc , osvětlení bylo ještě pomálu a vzduch se téměř nepohnul a dokonce neexistoval ani průvan, který by přes otevřená okna tu a tam zacloumal záclonami, účinek byl okamžitý a v tom daném pošetilém okamžiku šokující.
Marvell protáhl obličej. Ostatní muži nehnuli ani brvou, Paul Gaveston vyloudil zvuk, který připomínal psí odfrknutí. Smith-King vypískl a potom propuknul v srdceryvný smích.
Dámská část společnosti vyluzovala výkřiky hrůzy, pištěla, a předstírala splašené zděšení, kromě Fredy, která vypadala upřímně rozrušená. Greenleaf, stojící těsně u ní, slyšel její slabý dech a cítil , jak se otřásla hrůzou.
"To je k zbláznění," podotkla Nancy. "Představte si, že byste o tom nevěděli a třeba šli večer na toaletu..!"
Greenleaf náhle pocítil znechucení. Ze všech lidí, kteří se teď tlačili v pohostinské ložnici, byl jediný, kdo ve svém životě viděl opravdovou hlavu oddělenou od skutečného těla. Poprvé, když studoval a druhou při silniční nehodě, při níž byla setnuta mužská hlava. Avšak i přes tuto zkušenost a psychickou obranyschopnost,i on byl více či méně ovlivněn výjevem, na který všichni s hrůzou upírali svůj zrak.
Dívali se na obrovskou olejomalbu v pozlaceném rámu stojící na podlaze proti nepromokavé silonové tapetě. Greenleaf neměl ani ponětí o malířství a okamžiku, kterým lze vystihnout celý lidský život nebo celou smrt,ale ta dokonalost výběru vhodného modelu ho až vyděsila. Nebylo to dáno přesnými tahy štětce nebo živými barvami, které ho nezajímaly, ale protože byl znalcem lidského těla, dech mu vyrazila perfektně vystižená anatomie modelu a přesně vyjádřená dávka sexuální zvrhlosti, která z postavy vyzařovala.Byl proto schopen obdivovat malíře pro jeho preciznost, s níž namaloval odseknutý krk na stříbrné míse znázorňující přesně příslušné páteřní a krční obratle a cítit lítost pro smýšlení, které považuje sadismus za součást zábavy. Greenleaf nenáviděl krutosti, nosil v sobě navždy všechno to utrpení jeho předků v ghettech ve východní Evropě. Chladnokrevně sevřel spodní ret, vytáhl z kapsy brýle a začal je leštit o své sako.
Na chvíli nebyl ve své pozici schopen vidět tvář muže, který stál těsně u něj, po boku Fredy Carnabyové, tvář muže, v jehož domě byl na návštěvě. Slyšel prudký nával dechu a mdlobné přidušení výkřiku.
"Jenom se podívej, jak nevraživě se dívá na tu useknutou hlavu,"naříkala Nancy mačkajíc Oliverovu ruku. "Asi bych měla chápat, co to znamená, ale jsem úplně vedle."
"Asi je to jenom výraz po spáchání takového strašného činu," mrazivě odpověděl její manžel.
"Co tím má být vyjádřeno, co to má znamenat, Tamsin?"
Tamsin přejela svými prsty po hrubém povrchu malby a zastavila nehet v místě, kde z hlavy vytékala krev.
"Salome a Svatý Jan Křtitel," vysvětlil Marvell. Velice rychle ho znudila předstíraná naivita a ohromení přítomných a poodešel k oknu.
"Samozřejmě, Salome nebyla oděná tímto způsobem. Malíř obrazu jí propůjčil moderní oděv. "Kdo to maloval, Tamsin?"
"Nechtěla bych to ani vědět", pokrčila lhostejně rameny Tamsin. "Patřilo to mé babičce. Vyrůstala jsem s tím obrazem, proto už na mne nijak zvlášň nepůsobí. Dokonce jsem ten obraz jako malá holka milovala. Byl pro mne jakýmsi hrůzným tajemstvím!"
"Nemíníš jej nikdy pověsit na stěnu?" zajímala se Clare Millerová.
"Možná. Ještě jsem se nerozhodla. Když babička před dvěma lety zemřela, zanechala všechen svůj nábytek přítelkyni, paní Prynnové. Jednou jsem se u ní náhodně zastavila a, samozřejmě, nedokázala jsem nedat najevo, jak ten obraz zbožňuji. A ona mi ho slíbila k narozeninám. Svůj slib dodržela, jak vidíte.
"Mohla bych ho pověsit do jídelny. Jak myslíte, že by u něj chutnal plátek grilovaného masa?"
Všichni obrátili oči na obraz. Každý něco prohodil, aby vyjádřil své zděšení z toho hrůzného výjevu. Jenom Patrick stále mlčel a Greenleaf se na něj tázavě zadíval. Pod mračnem pih, byla Patrickova tvář smrtelně bledá. V té chvíli ho jeho pihovatost hyzdila. Na tváři mu vyskákaly podivné skvrny, které působily jako modřiny. Když konečně promluvil, jeho hlas byl nepřirozeně hlasitý a přerývaný a skoro z něj vymizel Patrickův jedovatý tón. "Mám těch vtipů plné zuby. Teď mne omluvte." Odstrčil Edwarda Carnabyho, stáhl pokrývku z jedné postele a hodil ji přes obraz.
Dosáhl však zcela opačného efektu. Jakokdyby rozhrnul oponu , za níž se zjevil jasný a mnohem zřetelnější obraz. Svítící oči a jasně vykrojená ústa a plná ňadra Herodovy neteře vystoupily před zraky všech v obludnou skutečnost. Její pohled na trofej na stříbrném tácu se teď zdál mnohem hrůzostrašnější a živější.
"Ty mrcho!" Procedil mezi zuby Patrick. Ten způsob, jakým to vyřkl všechny šokoval. Tamsin rychle přistoupila k obrazu a přikryla jej. Salome byla zahalena.
"Ale, no tak, uklidni se miláčku. Vždyň to byl jenom žert.Trochu se ovládej."
Smith-King neklidně přešlápl.
"Je pozdě, Joanie. Je čas ukládat se pomalu do postele."
"Vždyň ještě není deset." Tamsin uchopila Patricka za ruku a políbila ho na tvář. Začal se uklidňovat, do tváře se mu vracela barva, ale na Tamsin ani nepohlédl. "Ještě jsme nic nesnědli. Ani jste se nedotkli všech těch dobrůtek!"
"To je pravda", Smith-King si zálibně zamnul rukama. Situace by se zase změnila, kdyby se Patrick uklidnil. "Nejen duši je třeba osvěžit."
"Že by zase vítr do plachet", Marvell se pokusil vrátit pohodu. "Pvažuji to za výzvu", dodal Smith a poplácal Marvella přátelsky po zádech.
Patrickova ruka stále vědomě setrvávala v Tamsině. Rychle ji ale vyškubnul a rázně zamířil z místnosti ke schodišti zanechávaje za sebou hlučnou ozvěnu. Se vzdorným pohledem na Tamsin, ho první následovala Freda.
"Podívejte se na tu krásnou noc!" Zvolala Tamsin. Pojďme se najíst do zahrady!" Oči ji zazářily. Uchopila Oliverovu paži a hned nato Nancyinu ruku a zavěsila je do sebe. "Jezte, pijte co hrdlo ráčí, zítra už tu nemusíme být!"
Sešli dolů a Tamsin vtančila do jídelny. Greenleaf si myslel, že Patricka už této noci neuvidí, ale ten přešlapoval na chodníku a otupělý, bez výrazu, začínal prostírat proutěné stoly. Vedle něj postávala Freda Carnabyová a zbožně pozorovala každý jeho pohyb.

"To by snad stačilo!" pronesla rázně Nancy Gageová a přisunula si své křeslo vedle Greenleafa."Myslím, že Patrick se vydováděl, co o tom soudíte?" "Považuji to za poněkud pošetilé, dělat tolik skandálu kolem jednoho obrazu."
"Ti, kdož spí a mrtví nejsou než obrazy. Jen děcko strach má z čertů malovaných," zarecitoval Marvell a podal jí lososovou rolku a tmavý chléb.
"Juvenile," uvažovala nahlas Nancy. Myslím tím, že se cítím, jako kdybych právě shlédla film, při němž jsem se hrůzou koupala ve vlastním potu, nemáš podobný pocit, Olivere?"Ale Oliver byl příliš vzdálen toho, aby ji poslouchal.Seděl ve stínu stěny v důvěrném rozhovoru s Tamsin.
Nancy mávla bezradně rukou a vložila šunkovou rolku do úst.
"Pozor!" Vykřikl Greenleaf a vytrhl jí sousto z ruky. "Právě jste si málem zakousla vosu!"
"Bože", vyděsila se Nancy a začala vytřepávat svou sukni. "Nenávidím je. Mám z nich panický strach."
" Už je to v pořádku, vyplašili jsme ji. Je pryč."
"To není pravda, podívejte, tady je další,"vykřikla Nancy a snažila se odehnat vosu, která se právě mihla kolem jejího obličeje."Olivere, vždyň já ji mám ve vlasech!"
"Co se tu k čertu děje? Tamsin vstala a prošla mezi stoly. "A tak, vosy, to je nepříjemné." Byla vyšší než Nancy a snadno je odehnala. "A jsou pryč."
"Byl nesmysl podávat jídlo venku," řekl Patrick. "Tys to způsobila." Protože Patrick byl první, kdo navrhl jíst venku, Greenleaf si pomyslel, že se nechová příliš galantně. "Jsme proti nim úplně bezmocní, podívejte jsou jich tu celé roje!"
Všichni začali vstávat a odstrkovat svá křesla,zatímco jídlo nechávali nedojezené.Hmyz se napřed pustil do ovoce a krémů. Vypadalo to, jakoby náhle spadl z nebe a pomalu kroužil nad potravinami , jakoby prováděl průzkum dříve než napadne nepřátelské letadlo. Pak se, ukázněně, jedna vosa po druhé, postupně snášelyna pečivo, želé a pudingy a neskrývaly svou touhu po sladkostech. Jejich útok byl doprovázen šustěním křídel.
"Už se stalo", zachovávala rozvahu Tamsin. Natáhla se pro francouzské rohlíčky, ale rychle je upustila a s leknutím tiše vykřikla. "Jděte pryč, odporné vosy! Patricku, udělej něco!" Patrick stál vedle ní, ale rychle odstoupil, kam až to bylo možné. S rukama v kapsách, vyjadřoval svou zlost, nevšímavost a podráždění. Mlčky zíral na rojící se včely. "Přenes to všechno dovnitř!"
"Myslím, že je trochu pozdě teď něco zachraňovat", zapojil se Marvell. "Obklíčily celou jídelnu." Podíval se směrem ke střeše. "Předpokládám, že víte, že tu mají hnízdo."
"To mne vůbec nepřekvapuje," dodal Walter Miller, který byl k Hallows nejbližším sousedem."Zrovna včera jsem říkal Clare, aby si dala pozor, protože Selbyovi mají pod střechou vosí hnízdo."
"Co s ním zamýšlíte?
"Zlikvidovat ho." Edward Carnaby, kterého kromě jeho sestry doposud nikdo neposlouchal,se nyní rázně ujal slova. Cítil, že teď konečně vzbudí obdiv a pozornost, že nastal jeho čas. "Vyhladíme je", prohlásil důležitě. Vytáhl z tašky plechovku Vespridu a položil ji doprostřed stolu, kde předtím seděli Marvell, Nancy a Greenleaf.
"Měla jste mne to nechat udělat už dávno," obrátil se k Tamsin.
"Udělat co?" Tamsin pohlédla na Vesprid. "Jak to provedete? Hodláte je postříkat?"
"Zdálo se, že se Edward chystá k dlouhé přednášce. Nadechl se.
Rychle však zasáhl Walter Miller:"Jestli potřebujete žebřík, mám ho v garáži."
"Správně," přitakal Edward. "Nejdřív totiž musím přesně identifikovat místo, v němž se vosí hnízdo nachází. Pomůže mi někdo?" Zvedl se Marvell.
"Ne, Crispine. Patrick pomůže." Tamsin uchopila Patrickovu paži. "Běž, můj milý. Přece nenecháš své hosty pracovat."
Nemohl odmítnout. Svéhlavě přelétl očima od Marvella ke své ženě.Potom, aniž by promluvil nebo se podíval na Edwarda, vydal se k bráně.
"Nelehký zápas, Tamsin,"usmál se Marvell."Jsi dokonalý hráč."
Když se Patrick s Edwardem vrátili se žebříkem, všichni už byli přemistěni na trávníku. Verandu mezitím přikryl mrak vos.Na stolech se jich shromáždila celá stáda. Opozdilci bzučeli závistivě kolem a kmitali se ve světle barevných žárovek.
Edward opřel žebřík o stěnu domu. Aby se ujistil, že jeho hrdinství je bedlivě sledováno, s okázalým hrdinstvím popadl z nejbližšího stolu sladký koláček. Potom odšrouboval zátku Vespridu a trochu na něj ukápl.
"Bude lepší, když se rychle přemístíte do pohostinského pokoje," důležitě pokynul Patrickovi, "zdá se, že hnízdo je těsně nad oknem v pohostinské koupelně."
"Musí to být?"zbledl Patrick a Greenleaf si domyslel proč.
"Potřebuji více světla, nemyslíte?" Edward byl ve svém živlu. "A někoho, kdo mi tohle podrží", pokusil se vnutit otrávený koláček do ruky svého hostitele.
"Lezu nahoru," prohlásil netečně Patrick.
Edward začínal mít vztek. Nebyl tu snad on tím jediným odborníkem, který se uvolil dobrovolně zlikvidovat vosí hnízdo?
Ó, nebesa, nezačínajte se hádat! Tohle měla být oslava mých narozenin!"
Edward nakonec uraženecky vešel do domu držíc v ruce svůj otrávený koláček. Marvell přidržoval zespodu žebřík a když se v koupelně rozsvítilo okno, Patrick se k němu začal spouštět. Všichni stáli na trávníku a upřeně pozorovali Patricka, ozářeného pruhem světla, jak slézá podél okapové roury. Jeho křídově bílá tvář vyjadřovala hluboké napětí. Lehce humorným tónem, prvním a posledním, který ten večer projevil, zvolal:"Zvítězil jsem. Očividně ale nikdo není doma."
"Nepochybně všechny hodují na plných stolech," odpověděl mu Edward. Potěšen smíchem, který zaslechl mezi diváky na trávníku, olízl si rty a pokračoval v představení. Posunul koláč Patrickovi. "Výborně, nic lepšího jsme si nemohli přát."
Greenleaf, který mezitím zjistil, že vedle něj stojí Oliver Gage, se k němu obrátil s úmyslem pronést pár vtipných poznámek. Ale cosi jej zarazilo. Muž vedle něj jakoby hypnotizoval postavu na žebříku a jeho úzké rty se škodolibě svíraly soustředěným napětím. Greenleaf si všimnul, jak bezděky svírá a otvírá zápěstí.
"Podívejte! Něco se děje!" Nancy sevřela Greenleafovu paži a tlumeně vykřikla, upírajíc svůj zrak ke střeše.
Patrick se prudce pohnul a obrátil se při tom zády od žebříku. Cosi vykřikl. Potom sebou trhnul, pokrčil lokty a zakryl si tvář volnou rukou.
"Poštípaly ho," zaslechl Greenleaf příkré Gageovo konstatování, "a daly si záležet." Nepohnul se z místa, ale Greenleaf rychle následoval ostatní, kteří se shromáždili pod žebříkem.Kolem Patricka kroužily tři vosy a očividně se snažily proniknout k Patrickovým zavřeným očím. Na chvíli se vynořila Patrickova zoufale se bránící hlava a bezradné mávaní paží. Edward zmizel a rozsvítilo se světlo. V něm se Patrick stal jenom jakýmsi obrysem v tyrkisové modři nebe a Greenleafovi připadal jako loutka ze zmačkaného černého papíru, která křečovitě mává pažemi jakoby se snažila uvést do pohybu svá neviditelná křídla.
"Slez dolů!" Zakřičel ze všech sil Marvell.
"Můj Bože!" Patrick podivně zasténal a začal se hroutit po příčkách žebříku, který se celý nebezpečně zakymácel.
Někdo vyděšeně vykřikl: "Vždyň padá dolů!" Ale Patrick pomalu začal slézat dolů, opatrně, přidržuje se křečovitě každé příčky až skončil v Marvellově náručí.
"Jste v pořádku?" Jednohlasně se zeptali Marvell a Greenleaf odhánějíc vosu, která stále kroužila kolem Patrickovy hlavy.
"Už jsou pryč. Jsi v pořádku?"
Patrick neřekl ani slovo, jenom se celý chvěl a rukou si zakrýval tvář. Kdesi blízko za ním Greenleaf slyšel štěněčí pofňukávání patřící Fredě Carnabyové,ale jinak bylo hrobové ticho. Ve světle duhy tam všichni mlčky stáli jako diváci po právě skončeném býčím zápase, v němž utrpěl neoblíbený matador. Jejich nevraživost by se dala krájet a rozhostilo se naprosté ticho, v němž se ozývalo jenom neustávající bzučení vos.
"Pojďme." Greenleaf uslyšl svůj vlastní hlas, který protrhl to ponuré ticho jako zařinčení zvonku. "Doprovodíme vás domů." Ale Patrick se mu vytrhl a bleskově zmizel v jídelně.

Shromáždili se kolem něj v hale. Všichni kromě Marvella, který odešel do kuchyně, aby uvařil kávu.Patrick se schoulil do křesla zatímco před obličejem si stále přidržoval kapesník. Byl poštípaný na několika místech, pod levým okem, na levém zápěstí a předloktí a na pravé paži, v místě, které Greenleaf nazýval loketní jamkou (cubital fossa)
"Mohlo to dopadnout podstatně hůř", konstatoval mrzutě Edward.
Patrickovy oči začínaly otékat a úžit se. Zamračil se na Edwarda a hrubě opáčil:"Zmizte!"
"Prosím, nehádejte se". Nikdo nezaregistroval, jak se Freda usadila na stoličce u Patrickových kolen a dokonce ho držela za ruku. "Nedělejte to horší než to je."
"To je pravda", přidala se Tamsin. "Příliš mnoho povyku pro nic! Buďte tak laskavi a omluvte mne. Myslím, že manželovi pomůže, když se nadýchá trochu čerstvého vzduchu."
Podruhé toho večera se Denholm Smith-King podíval na hodinky a vzápětí na svou ženu. "Myslím, že půjdeme s vámi. Už nás tady nebudete potřebovat.
Marvell právě přinesl kávu, ale Tamsin je nezdržovala. Netrpělivě nastavila svou tvář Joan k polibku.
"Dáte si kávu, Nancy, Olivere? Kolem Carnabyových prošla jako kolem kusu nábytku. Oliver, který seděl na rohu opěradla blízkého křesla, chladně odmítl.
"Bude lepší, když půjdeme také," Nancy se beznadějně rozhlédla po rozzlobených tvářích."Nemáte doma octan? Je na vosí bodnutí nejlepší. Vzpomínám si, když mojí sestře.........."
"Jdeme Nancy," řekl ostře Oliver. Uchopil ji za paži a neotesaně ji táhl ven. Vypadalo to, že se ani nemíní rozloučit, ale zastavil se u dveří a chytl za ruku Tamsin. Jejich oči se setkaly, Tamsininy ostražité, jeho, a Greenleaf věděl proč, plné neskrývaného zklamání. Nancy ji políbila na tvář a polibkem, který nevyjadřoval víc než běžnou linchesterskou zdvořilost, ji následoval Oliver.
Když spolu s Gavestonovými odjeli a po nich i Williseovi a Millerovi opustili hlavní bránu, Greenleaf se vrátil k Patrickovi.Prohlédl mu poraněné oko a zeptal se ho, jak se cítí.
"Všivácky."
Greenleaf mu podal šálek kávy.
"Měla bych raději poslat pro doktora Howarda, Maxi?" Tamsin nepůsobila už vůbec znepokojeně, vzrušeně či snad zoufale.Spíš vypadala unaveně.
"Nemyslím, že by to mělo smysl." Téměř s jistoutou věděl, že Howard nenmá tento víkend službu. Přijel by někdo jiný a kdoví, možná by byl na řadě právě on. "Nic moc s tíme nenaděláme. Snad bych mohl zkusit anti-histamin. Zajedu domů a něco najdu."
Bernice a Marvell jeli s ním, ale vrátil se sám. Carnabyovi stále setrvávali. Když prošel hlavními dveřmi, které mu Tamsin nechala otevřené a procházel halou neslyšel ani hlásku. Všichni jenom mlčky vyčkávali, každý z nich si pečlivě střežil svůj vlastní svět. Freda se odsunula z Patrickovy těsné blízkosti a usrkávala kávu, kterou si uvařila.
Jako kdyby jí příchod doktora dodal kuráž,Tamsin se příkře zeptala:"Vy nepůjdete?" mluvila k Edwardovi, ale dívala se na Fredu. "Samozřejmě, až dopijete svou kávu."
"Rozhodně tu nemíním být "de trop.", pokusil se o duchaplnost Edward a začervenal se, ale jeho těžce získaná francouzština působila v té chvíli spíš jako projev vzdoru. Freda stálé zabedněně otálela. Ale pak ji Patrick odstrčil. Prudce a sadisticky až jí na paži zůstal červený otisk jeho prstů.
"Běžte pěkně domů, buď hodná holčička," řekl vladatelsky. Freda při jeho pohledu celá zrůžověla a cudně si přetáhla sukni přes kolena.
"Nevšimli jste si, že je noc?, Patricka už opouštěla veškerá zdvořilost. Odstrčil Edwarda, který se snažil opatrně protestovat. "Pojď, Fredo," prohlásil hrdě. "Nebudeme se vnucovat." U východu potkal Greenleafa :"Jdete dovnitř?" doktor jenom souhlasně sklopil hlavu.

 

Témata článku:   

Komentáře

Přečtěte si také

Horoskopy

Můžete se těšit na podporu ze strany samotného Slunce. To podpoří zejména vaši obchodní kreativitu. Nemusíte ovšem svoje nápady okamžitě uvádět v život. Spíše si počkejte a konkrétní…

Nejčtenější články