[Soutěž] Fotografování a cestování dnes patří k sobě. Ve druhé polovině 19. století to však fotografující cestovatelé měli doslova těžké. Jejich výbava vážila několik desítek kilogramů, naštěstí některým českým dobrodruhům tato zátěž nevadila.
Emilu Holubovi je jako nejslavnějšímu českému cestovateli 19. století někdy právem vyčítáno, že nefotografoval a spokojil se jen s náčrtky. Za jeho prvního afrického pobytu v 70. letech to lze ještě pochopit, ale během cesty do země Mašukulumbů v první polovině 80. let už mnozí z jeho cestovatelských kolegů fotografovali. My si jen můžeme povzdechnout, jakou nedozírnou cenu by jeho snímky dnes měly.
Jedním z prvních českých fotografujících cestovatelů tak byl Otakar Feistmantel, jenž jako zaměstnanec Geologického ústavu pro Indii v Kalkatě pobýval v této britské kolonii v letech 1876–1883. V květnu 1884 své sběry včetně čtyř stovek fotografií vystavil v Náprstkově Průmyslovém muzeu v Praze. Byla to zřejmě první výstava fotografií českého cestovatele.
Za průkopníka naší cestovatelské fotografie můžeme bez váhání označit až Enriqua Stanka Vráze, jehož první snímky vznikly v roce 1885. Vráz se stal fotografem vlastně čirou náhodou, když se léčil na Zlatém pobřeží v dnešní Ghaně z následků malárie. Pobýval na Christiansborgu, stanici švýcarské Basilejské misijní společnosti. Jednoho dne sem dorazila pozoruhodná zásilka z Německa: fotografický přístroj firmy Liesegang. Adresát však ještě před dodáním přístroje zemřel, a tak se jej Vráz rozhodl koupit.
Nadaný fotograf samouk začal brzy své okolí obšťastňovat ateliérovými snímky, především portréty misionářů, evropsky oblečených domorodců i místních obyvatel „s rohatými vlasy na špejlích“. Občas si ale také vyšel do terénu. Stejný přístroj jako v Africe pak až do roku 1893 používal v Jižní Americe a pravděpodobně i na svých cestách po Borneu a Nové Guineji.
Na skleněné desky fotil i při své druhé cestě do Číny v roce 1901. Lehký a skladný fotoaparát na svitkový film, který vymyslel Američan George Eastman koncem 19. století, si Vráz pořídil až později. Tyto praktičtější fotoaparáty se před první světovou válkou staly běžnou součástí cestovatelské výbavy. Velký fotoarchiv tak zůstal v Náprstkově muzeu například po Josefu Kořenském.
Fotografoval i Alberto Vojtěch Frič, Alois Musil a další. Za skutečné průkopníky cestopisné fotografie však můžeme považovat právě ty cestovatele, kteří ještě fotili na skleněné desky. I když vám na cesty za výjimečnými fotografiemi doporučujeme naopak tu nejmodernější techniku. Soutěžte s námi na www.svetzaobzorem.cz.