Když se omluva nepovede: Toto nikdy neříkejte, pokud nechcete ublížit | Foto: iStock

Foto: iStock

Když se omluva nepovede: Toto nikdy neříkejte, pokud nechcete ublížit

Omluva může nejen pohladit, ale překvapivě také ublížit. Velmi totiž záleží nejen na obsahu, ale i na poselství toho, co vypustíte z pusy. Čemu se tedy během omluvy vyhnout?

Omluva je důležitá

Žádný zdravý a vyrovnaný partnerský vztah nemůže fungovat bez omluvy, bez schopnosti se ospravedlnit za vlastní pochybení. Omluva je důkazem toho, že nemyslíme jen na sebe, že nám nejde jen o naše ego, ale o hledání způsobu, jak spor vyřešit. Omluva je v takových případech startovní čarou a nezbytnou podmínkou, jak dojít ke shodě. Každý partnersky vyřešený spor či hádka, každá vyřešená krize posouvá vztah do větší hloubky, blízkosti a kvality. Bez zdravé omluvy nelze mít zdravý vztah.

Ne každá omluva však potěší a přispěje k „míru“, některé typy omluv víc vezmou, než dají. Které to jsou? Jakých formulací se při omlouvání vyvarovat?

Proč patří konflikt do života? Podívejte se na video:

Pokračování 2 / 5

Promiň, „ale“

Každý z nás někdy v životě slyšel typ omluvy, kdy za prvními vlídnými a očekávanými slovy přišlo slůvko „ale“, po němž následoval výčet toho, co jsme neměli udělat. Jak jsme se neměli tvářit, co jsme neměli říkat. Vše počínající slůvkem „ale“ omluvu zcela degraduje. Po ospravedlnění tohoto typu se obvykle roztáčejí kola hádky, křivdy a ublížení nanovo. Než se omluvit takto, tak raději vůbec!

Pokračování 3 / 5

Omlouvám se, že jsem se tě něčím dotkl

Na první poslech zní tato omluva docela hezky, ale zamyslete se nad ní! Pokud se již rozhodneme omluvit, mělo by být zřejmé, za co konkrétně se partnerovi omlouváme. Čeho ve svém chování litujeme a co bychom nejraději vzali zpět. Z omluvy typu „Omlouvám se ti, pokud jsem se tě něčím dotkl“ lze jen těžko vyvodit, za co konkrétně se partnerovi omlouváme. Buď je v tomto případě viník pohodlný a nechce vynakládat energii na to, aby se hlouběji zamyslel, čím druhému ublížil, anebo je zkrátka alibista, a v podstatě tak opět jen hází vinu a odpovědnost na druhého.  

Pokračování 4 / 5

Aby byl klid…

Dalším typem „omluvy-neomluvy“ je omluva pronesená z touhy po klidu. I tyto omluvné věty mohou znít líbivě a šlechetně, o skutečnou omluvu ale nejde! „Omluva pro klid“ řeší vzniklou nepohodlnou situaci, ale ne pocit viny a odpovědnosti za nevhodné chování. Ani tato omluva nemůže být startovní metou pro zdravé a partnersky dospělé řešení situace, neboť jejím motivem není uznání vlastní chyby. Takovou omluvu nelze brát vážně. Navíc bývá ve vztazích časté, že si omlouvající zvykne tímto způsobem řešit konfliktní situace a začne omluvu používat jako nástroj k jejich urovnání, což omluvný akt bohužel zcela devalvuje.

Pokračování 5 / 5

Půlka je má vina, půlka tvá!

Někteří lidé odjímají omluvě sílu tím, že ji rozpůlí – přesněji, že rozpůlí vinu. Pokud se cítíme za danou situaci vinní a rozhodneme se omluvit, nemá v omluvě místo požadavek na uznání části viny partnerem. Takto odůvodněné „Promiň!“ ztrácí důvěryhodnost a sílu.

Doporučujeme

Články odjinud