Klára je sice zamilovaná, ale není jí přáno si štěstí pořádně užívat. Je totiž pod neustálým „dohledem“ bývalé ženy svého současného přítele a neumí si s tím poradit.
Také občas bývám žárlivá, ale někdy nevěřím vlastním očím a uším, čeho všeho jsou ženy ze žárlivosti a uražené ješitnosti schopné, i přestože jim to k ničemu není. Dřív jsem nad podobnými příběhy jen zakroutila hlavou, nyní se to ale bohužel týká i mě. S mým přítelem Maxem jsme spolu dva roky a skoro od počátku spolu žijeme.
Než jsme se poznali, prošel si Max těžkým rozvodem a dlouho se z něj vzpamatovával. Myslela jsem, že trochu přehání, abych ho litovala, ale v poslední době zjišťuji, že jeho bývalá žena je opravdu šílená. Bohužel jsem se teď objektem jejího zájmu stala já.
Když jsme se s Maxem poznali, do žádného vztahu se pouštět nechtěl. Bylo to opravdu krátce po jeho rozvodu, kdy ho kamarádi vraceli zpátky do života a vzali ho do naší party na hory. Max se ukázal jako fajn společník, i když kontaktu se ženami se dost vyhýbal. Musím přiznat, že jsem si ze začátku myslela, že je gay, protože mi nešlo do hlavy, proč by se tak hezký chlap tolik bránil kontaktu se ženami.
Během pobytu na horách jsme ale nakonec přece jen společnou řeč našli a mně se líbil čím dál víc. To už jsem věděla, čím si prošel se svojí bývalou ženou, takže i když jsem do něj byla zakoukaná, o nic jsem se nepokoušela. Ostatně i Max sám prohlásil, že se ženami jednou provždy skončil.
Naštěstí pro mě se ale po návratu z hor začal účastnit i dalších společných akcí naší party a my jsme si tak začali být bližší a bližší. Nakonec přece jen přestal být zahořklý a dal našemu vztahu šanci. Nastěhovali jsme se k sobě brzy, řekli jsme si, že není nač čekat. Max navíc často jezdí na služební cesty, a tak na sebe nemáme příliš času a tímto způsobem jsme chtěli nějaký získat.
I když nám to okolí trochu rozmlouvalo, nenechali jsme si říct a ani jeden nelitujeme. Společné soužití nám naprosto vyhovuje a naše láska jen kvete. Tedy až na jednu věc, která mě trápí. Před časem jsem totiž začala mít pocit, že mě někdo sleduje. Cestou do práce, cestou z práce, v bazéně, kam chodím plavat… Dělo se to vždycky, když byl Max na cestách.
Začaly podivné telefonáty na můj mobil, vždy z jiného čísla. Když jsem hovor zvedla, na druhém konci se nikdo neozval, jen jsem slyšela, jak dýchá. Pak se to začalo stupňovat. Jednou jsem měla klíčem objeté auto, podruhé propíchnuté gumy. To se opakovalo hned několikrát. Pak na mě přišla několikrát anonymní stížnost do práce, kterou naštěstí nikdo nebral vážně.
Chodily mi podivné balíčky, jednou v něm byly ohořelé květiny, podruhé zas rozstříhaný drahý šátek, který mi před časem záhadně zmizel z věšáku v restauraci. A k tomu ten neustálý pocit, že mě někdo sleduje…
Začala jsem být ostražitější, až jsem se nakonec svěřila Maxovi. Nevypadal moc překvapeně a prohlásil, že to určitě bude jeho bývalá manželka. Prý ho několikrát kontaktovala s tím, že jestli se se mnou nerozejde, něco provede. Nebral ji moc vážně a nechtěl mě stresovat, ale na to už bylo pozdě. Začala jsem se bát, že by svoje výhrůžky mohla myslet vážně, a šla jsem na policii, jenže tam to bez důkazů nikoho nezajímalo.
Maxovi se nakonec podařilo odhalit, že ten, kdo mě sleduje a záměrně mi škodí, je opravdu jeho emanželka. Snažil se s ní promluvit, ovšem bezvýsledně. Přestaly mi sice chodit balíčky, abychom neměli důkazy, sleduje mě ale nadále, šíří o mně pomluvy a snaží se proti mně poštvat, koho může. Bohužel škodí tak, abychom nemohli nic dokázat, takže jsme bezmocní.
Stěhovat se jinam samozřejmě nechceme, ale tahle situace začíná být nesnesitelná. Navíc jsem krátce těhotná a neumím si představit, co nastane, až to Maxova bývalá žena zjistí…
