Když Klára zjistila, že má její manžel milenku, byla zoufalá. Přesto se rozhodla čelit pravdě a s milenkou se setkat. Nyní je dávno rozvedená a prožívá novou lásku.
Setkat se s milenkou svého manžela? Jak absurdní by se mi tahle myšlenka zdála ještě před několika měsíci… Zjistila jsem si, ve kterém vlaku pravidelně jezdí domů z práce, mé kolegyni se dokonce podařilo vypátrat i to, že si každý den sedá do posledního vagonu. Nastoupila jsem tedy, a než se dal vlak do pohybu, prohlížela jsem si své spolucestující.
Neměla jsem tušení, jak ta žena může vypadat, takže jsem se po chvíli postavila a zavolala: „Promiňte, je tady někdo jménem Sabina?“ Vysoká a o dobrých osm let mladší blondýna se postavila. „To jsem já,“ řekla. Její zmatený pohled se v okamžiku změnil v šokovaný, když jsem dodala: „Těší mě, já jsem Klára, manželka vašeho milence.“ Okamžitě zbledla.
Laura Poláková
5. července 2018
Vida, tak moje detektivní práce se nakonec vyplatila. Pravda, Štěpánovu milenku jsem si představovala jako svou mladší a úspěšnější verzi, a ona měla na sobě levné džíny a křiklavé tričko… Ty dva jsem si zkrátka dohromady neuměla představit. Sabina, poté, co se trochu vzpamatovala, se mnou poslušně vystoupila z vlaku a zamířily jsme do nádražní kavárny, kde mi všechno vyklopila.
S manželem se prý potkali už loni na jaře v baru, kde pracovala. Stýkali se spolu dvakrát týdně téměř rok. Takže to byly všechny ty služební cesty a pracovní večeře… Vypadl z ní každý detail - včetně těch intimních, nedala se zastavit. Spoustu z toho, co mi vyprávěla, jsem pro svůj duševní klid ani slyšet nechtěla.
Laura Poláková
28. června 2018
Také mi řekla, že jí Štěpán navykládal všechna ta obvyklá klišé - jak mu jeho manželka nerozumí, že žijeme spíše jako bratr a sestra, a také mimo jiné dost neuvěřitelnou lež, a to, že chodím spát v ohavných flanelových nočních košilích. Hlavou se mi honilo milion věcí najednou a nemohla jsem se zbavit jedné utkvělé a šílené myšlenky - co vlastně dělám v kavárně s manželovou milenkou a jak jsem se sem dostala? Absurdní situace!
Milého, pozorného a zdvořilého Štěpána jsem poznala ve svých dvaceti. Začínala jsem tenkrát v prvním zaměstnání, řídila jsem malý tým v designové agentuře. Brzy jsme spolu začali bydlet a já si naplno užívala zařizování našeho nového bytu. Všechno vypadalo jako v pohádce, byli jsme spolu každou volnou chvilku, jezdili na hory, společně sportovali.
Netrvalo ani rok a otěhotněla jsem. Narodil se nám syn a pár měsíců po porodu jsme se vzali. Svatba byla jedním z nejkrásnějších dnů našeho života. Myslela jsem, že to tak bude napořád. Když se ale teď na všechno dívám zpětně, uvědomuji si, že Štěpánovo chování se změnilo hned po svatbě.
Dlouho jsem ho sama pro sebe omlouvala tím, že je ve stresu z práce a vyčerpává ho péče o naše dvě malé děti. Mezitím se nám totiž narodil ještě druhý syn. Přestěhovali jsme se do domku za městem a Štěpán si založil vlastní firmu. Práce mu brala veškerý čas, proto si ve městě pronajal byt, aby měl kde přespat, když se zdrží dlouho do noci v kanceláři. Přespával v něm ale čím dál častěji a na nový způsob života si rychle zvykl.
Přes týden ve městě si užíval zábavu a o víkendech byl doma nevyzpytatelný a nepříjemný. Musela jsem vynakládat spoustu sil, abych udržela náš sexuální život v chodu, ale on se ke mně stejně choval odtažitě a nedůtklivý byl i k dětem. Když pak v pondělí odjel zase do práce, volal mi a omlouval se, že si to příští víkend vynahradíme.
Bohužel se celý příběh znovu v a znovu opakoval. Jeden dubnový víkend byl obzvláště nesnesitelný, a tak jsem na něho uhodila: „Co se to s tebou děje? Je úplně jasné, že máš s někým poměr!“ Jeho chladná odpověď zněla: „Pokud jsi si tak jistá, měla bys mě radši zkontrolovat.“ Vrtalo mi hlavou, jestli opravdu chce, abych na to přišla…
První důkaz jsem našla v jeho oblečení. Byly to dvě vstupenky do kina z minulého týdne. Sám mi říkal, že v ten den má celodenní školení, a nebude proto moct dojet večer domů. Věděla jsem ale, že kdybych se ho zeptala, č zapíral by. Takže jsem následující středu vyrazila do jeho prázdného bytu hledat další stopy.
To, co jsem objevila, mě šokovalo. Byl to lístek se zprávou: „Miláčku, bylo to nádherné, kdy tě zase uvidím? S láskou, Sabina.“ Teď jsem znala i její jméno. Když jsem lístek otočila, zjistila jsem, že je to její vizitka s adresou i telefonním číslem. A tak jsem si ji vyhledala a také ji našla! Stálo mi to za to? Určitě ano, konečně čelím pravdě, i když dost bolí.
Laura Poláková
14. června 2018
Mezitím, co jsme si v kavárně povídaly, mi zazvonil telefon. Štěpán. Zvedla jsem ho se slovy: „Neuvěříš mi, s kým právě mluvím. Se Sabinou!“ Následovaly asi dvě vteřiny ticha a vzápětí začal nadávat, což mě neuvěřitelně vytočilo. „A ještě k tomu s takovou ubožačkou!“ odsekla jsem. „Myslela jsem, že sis vybral aspoň nějakou přitažlivou.“ Takové chování nepatří k mé povaze, ale chtěla jsem je oba ranit a urazit. Zavěsila jsem, řekla Sabině, že je její, a se slzami v očích jsem odešla.
Cestou domů jsem si srovnala myšlenky. Sabina vlastně za nic nemohla. Ona byla single a Štěpán jí navykládal všechny ty lži o našem manželství. Když jsem dorazila domů, Štěpán na mě už čekal. Překvapivě se mi snažil vysvětlovat, že to byl úlet, a upřímně se divil, proč tak vyvádím.
Laura Poláková
12. června 2018
Sbalila jsem mu věci a trvala na tom, aby odešel. Byla jsem na pokraji sil, ale rozhodnutá, že naše manželství je u konce. Trvalo to rok, než nás rozvedli. Ze všeho toho smutku ale nakonec vzešlo něco dobrého. Kamarádka mě totiž jednoho dne seznámila se svým bratrem Davidem, a můj život se změnil k lepšímu. Našla jsem v něm hodného a šikovného chlapa, který mě i mé syny nadevše miluje.
A abych nezapomněla, se Sabinou jsme si mezi sebou, i navzdory okolnostem, vytvořily jakési spojenectví. Funguje jako prostředník, když moji synové jedou navštívit otce. Sice to nějakou dobu trvalo, ale vycházíme spolu dobře.
Jsem ráda, že jsem tehdy do toho vlaku nastoupila. Nasměrovalo to totiž můj život úplně jinou cestou. Svým způsobem mě exmanželova milenka udělala šťastnější, než jsem kdy dřív byla.
Laura Poláková
3. června 2018