KLÁRA (42): Nastražila jsem past na manželovu milenku

Mě ta košile prostě u ní překvapila. Dávno jsem na to zapomněla, až teď se mi to vybavilo. Nesoudím lidi podle hadrů. Vkus není až tak o penězích. Lze koupit v sekáči, od kamarádky, ve slevě něco co, mi sedne a sluší. Není kumšt vzít dvacet tisíc a koupit si šaty na ples. Kumšt je, koupit levnou věc, která mě pozvedne. Navrch huj platí jak na oblečení, tak na bydlení, taky se klidně se dá říct i v tom směru, že někdo vás usadí do luxusního obýváku a vy máte pocit, že je celý dům vycíděný a perfektně zařízený. Do té doby, než si ptořebujete odskočit a v oné místnosti si uvědomíte, že sice doma máte v takový běžný standard, kterým nikoho neohromíte, ale všechno tam ladí pohromadě, máte to sladěno a hlavně...to máte čisté. Vrátit se z WC či koupelny s pocitem, že vaše hostitelka je naoko dáma, ale příslušenství já jako šmudla, to je taky rozčarování. Proto umím opomenout to, co je vidět, co je dáváno na odiv a zajímá mě podstata a to, co je skryto. Klidně se dá spát v triku a elasťákách. Cenově dostupných či z lepšího materiálu, na co kdo má. Jeho věc. Sepraný hrůzný hadr, kde lze vzor už jen hádat, je u mě v případě VŠ kolegyně a jak vím, i jejího VŠ manžela, hezkých sympatických sportovců, prostě nevydýchatelný šok. Čímž bych to už za sebe uzavřela. Ale že jsme se dostaly daleko, že. Jen dodatek - taky mně třeba nejde dohromady, když má někdo doma otřískané nádobí, hrnky na pití, a jiné, a přitom si pořídí luxusní víkendové sídlo. Ty hrnky aj. nestojí až tak moc. Podle mě to snad ani není o vkusu, jako spíš o vyznávání určitého životního stylu. Pro mou kolegyni není důležitý noční úbor, ale je důležité super moderní kolo na cyklovílety. Pro mou kamarádku není důležité, že host váhá, z jaké strany pít kafe, aby si nepoškrábal pusu, ale s pýchou předvede, na jaké známé místo jezdí s rodinou a že tam bydlí ve svém. Na něčem se musí ušetřit. Já prostě zas chci čisté novější nádobí, které obměním, není to problém, jsou různé akce, nebo vzhledný noční úbor. Víkendové sídlo mám normální, na co mně stačí kapsa a jsem si vědoma, že jsou lidi, co na ten víkend kam jet nemají vůbec. Každý jsme nějaký.....Abych se vrátila k tématu.....tomu počátečnímu, ten pán podle mého nebyl v manželství z nějakého důvodu spokojen. Našel si novou lásku, ale už neměl na to, aby se k tomu postavil otevřeně a rozhodně. Patrně doufal, že to jedna z těch jeho dvou nějakým způsobem rozhodne. Ze svého hlediska selského rozumu bych byla na místě manželky i milenky sakra dopálená. Ne pro to, že měl poměr, ale že tím obě trpěly. Milenka musela poslouchat lži i jim věřit, nechápat, proč tedy on s ní zůstává, když nic nefunguje, a žena si zas nezasloužila žít opomíjená a mít na krku celý týden děti domácnost atd. Nebylo to vůči nim fér, ani vůči první, ani vůči druhé. Brala bych vůči milence - je mi s tebou dobře, ale nepočítej se společným životem, jsem nejen slaboch, ale mám k rodině povinnost, abych ji zajistil. Brala bych jako uspokojivé řešení vůči manželce, aby se aspoň podílel na výchově a chodu domácnosti, jednal s ní slušně a když už běhal okolo, aby jí dopřál dovolenou s kamarádkou a jejími i jejich dětmi, zastoupil ji doma a dopřál jí nějaký koníček. Nechávat ji samotnou doma a myslet si, že musí být tak spokojená, neberu. Zasloužil, aby mu obě řekly: hele, žij si sám a buď tak hodný, najdi si někoho, koho nebudeš muset balamutit. Nás to už nebaví, my s tebou končíme. Zasloužíme si někoho lepšího.