KLÁRA (42): Nastražila jsem past na manželovu milenku

No já se nenimrám s drbáním spár na WC a v obýváku nemám nic moc, ale jen sedačku za 20 tisíc a zbytek je na míru od truhláře ve stejném odstínu. Je to staré, pořizovali jsme to, když byly děti na základce. Pokoj to je útulný a je v něm dobře mně i občasné návštěvě. To je to moje nic moc. Mohla bych našetřit na modernu, ale nestojím o ni.Co se týče těch otřískaných hrnků, piju z nich já i hostitelé kafe úplně normálně. Nejsem ta, co druhé nerespektuje. Je to jejich věc. JÁ SE TOMU JEN PROSTĚ DIVÍM. A že bych po rozbití talíře ze sady kupovala další, to skutečně vůbec. Takovými blbostmi se nezabývám. Když ale vidím u lidí, kteří mají ten standard vyšší, než mám já, tedy jsou podnikatelé s nesrovnatelnými příjmy ode mě, tak si říkám, tenhle otřískanej rendlík by asi vyhodila i naše babička....a že ta byla nějak šetrná....Tolik asi k tomu, jaký dojem jsem tu udělala zmínkou o pro mě nepodstatné užvejkané noční košili, která mě udivila u kolegyně. Udivily by mě i spoďáry samá díra u ženy, která má na sobě pěkné šaty. A proto snad nemusím být ta špatná. Občas se člověk nerad loučí s kusem oblečení, které nosil rád. Kdysi ode mě příbuzný dostal Vánocům svetr. Padl mi do oka a tak nějak mi přišlo, že by mu sedl. Je to už hodně let, nevídáme se, jako když žili naši rodiče. Nedávno jsem ale potkala jeho paní a semlely jsme od A do Z vše. Vzpomněla si na můj tehdejší dar a sdělila mi, že ten hadr, neb svetru se po těch letech už jinak říct asi nedalo, tahá na zahradu a do garáže a odmítá ho vyhodit. Prý mu v něm je dobře. No.