KLÁRA (43): Prožila jsem obrovskou lásku a kvůli tomu žiji jako zakletá

35 komentářů

Údiv
7. února • 14:35

Kdekoliv se mně dotkneš, tam mně to nejvíc bolí.

Údiv
7. února • 11:48

Jak můžeš?

Údiv
7. února • 11:45

Jak jsi mohl?...

Irvrzbl
8. února • 8:44

@Údiv: Řada hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu...kdo to kdy pochopí? Kdo to kdy pochopí...

Údiv
7. února • 9:34

Když ji potkáte, tak vězte, že ji poslala smrt. Poslalo ji vaše dítě, které se chce narodit, a dítě poslaly vaše geny, které vás chtějí odhodit. Neposlouchejte. Není to pro vás nic dobrého. Je to past.

Údiv
7. února • 9:14

Nezbylo nic. Jediná entita ve vesmíru, pro kterou neplatí zákon zachování energie. Kéž bych už brzo pochopila, že je to navždy. Tak hodně štěstí...a lásky.

Údiv
7. února • 9:09

Ne dost dobrá pro lásku a vášeň, ale dost dobrá pro život.

Údiv
7. února • 7:03

Kdybych tohle všechno věděla od začátku, žila bych jinak? Nevím. Protože tak je nastavenej lidskej mozek, že to největší zlo se nám zdá nejsladší a bez něj je život podivně prázdnej: vyměním tuny poctivé prózy za jeden řádek falešné poezie. Ale možná to tak cítím jenom teď, když mám ještě v čerstvé paměti tu sladkost.

Údiv
7. února • 6:55

Práci si odveď sám, o jídlo se rozděl s přítelem a lásku přenech nepříteli. Proč se to neučí ve škole?

Údiv
7. února • 6:51

Je to ten typ zla, který se prezentuje jako jeho přesný opak. A vy se pod jeho vlivem chováte jako šílenec Rozdáváte to co si jinak chytře a lakotně necháváte pro sebe a všelijak jinak se chováte proti sobě.

Údiv
7. února • 6:44

V životě není poezie, je jenom próza. Protože láska dřív nebo později pomine a ukáže se, co je za ní.

Údiv
7. února • 6:39

Láska je jako kufřík likvidátor. Čím víc do něj nahážete, tím víc ztratíte.

Údiv
7. února • 6:22

No tak vidíte, jak málo zbylo. Nezbylo nic. Ani není komu říct: To teda bylo! A že to je podvod. Je to jako investovat do bitcoinu. Láska je podvod. Nemá hodnotu. Jak mohlo zbýt tak málo?

Elenka
6. února • 8:05

A neposílá vám tajné vzkazy třeba přes noviny? Ten můj posílá. Zkuste se podívat.

Tamara
31. ledna • 18:20

Skoda tech 20 let, ze jste nebyla a si neuzivala zivota tady v Cesku,. mate tu
sve rodice, sve pribuzne,. sve pratele, kolegy, spoluzaky ze skol. svou praci.
Svoji rec,. svoji milovanou zem. ..svuj zivot.
Sice jste byli hodne zamilovani , to ale vubec neznamena, ze by vase laska mela
vydrzet na cely zivot.
Vim o cem mluvim !!!!

Tamara
31. ledna • 18:21

@Tamara: oprava ; ze jste nebyla stastna

SandraN
16. května • 13:00

Kláro, a to Vám nevadí, že žijete v jakýchsi představách a že Vám skutečný život utíká? Kolik let ještě chcete vzpomínat na člověka, který, kdyby o Vás skutečně stál, by i od svojí rodiny odešel? Jednou, až budete sedět doma ve vzpomínkách, si uvědomte, že jste mohla mít muže nebo děti nebo oboje. Znovu se nenarodíte. Přestaňte žít představami, jaký on byl zázrak a jaká to byla velká láska. Je to prostě pryč, nejste sama, od koho se partner odvrátil, aby vyhověl představám rodiny o svojí budoucnosti a vyměnil budoucí ženu za jistoty svojí stávající rodiny. Jednou třeba i on bude litovat. Rodiče odejdou a praxe v rodném městě mu blízkého člověka nenahradí. Netrapte se pro někoho, kdo podle mě za to nestojí. Dospělý chlap, byť cizinec, není žádný chudáček, aby musel poslouchat svoje rodiče. Ať kvůli majetku, kvůli postavení, kvůli jejich přáním. Kdyby chtěl, byl by si zvolil Vás. I přes všechny okolnosti. Byl to zřejmě slaboch, který se bez svojí rodiny neobejde. Pak si neměl nic začínat s cizinkou.

helza
15. května • 19:07

Já bych sice netvrdila, že paní jedná rozumnéě, na druhé straně bych nesoudila ani jednoho z nich. Možná to soudíme z pohledu našince odkojeného totalitou, byď mnohým už vzdálenou, potažmo pocitem, že jsme si všichni rovni. A stejně to asi vidí i naše pisatelka. Fábio je Španěl, vnímá věci jinak a nemůžeme mu přisuzovat nezralost, či cokoliv jiného.
Ano, poznala jsem osudovou lásku, naštěstí ve svém druhém muži s nímž žiji už téměř 40 let. Proto zcela chápu pisatelku.
Ale poznala jsem její příběh i z druhé strany, když mi bylo 17 let a On byl šíleně zamilován. A uprostřed největší zamilovanosti ho jeho maminka přesvědčila, že se k nim nehodím - byl z jakési šlechtické rodiny, nebo co. Poslechl, pak se ale zhroutil a ona maminka za mnou chodila, nosila dárky a prosila. Já už ale byla jinde a s jiným. Proto chci pisatelce říct, že se k sobě skutečně nehodili tak, jak si myslí. Kdyby s ním zůstala, udusila by se v té rodině. Sdílela by totiž život nejenom s ním, ale i s jeho rodinou. A možná, i když chápu její momentální pocity, jednou potká svou novou osudovou lásku - protože pokud si tu k Fábiovi nenamlouvá, pak milující srdce má. Jenom musí toho, kterého doposud miluje propustit a odpustit mu. Přeci dokonalá láska nechce nikoho vlastnit, ta druhému jeho štěstí přeje. Přejte mu tedy jeho štěstí s někým, kdo bude s ním šťastný. Uvidíte, že se vám uleví a osvobodíte i sebe.

Mata69
15. května • 20:47

@helza: Helzi, když ty její "momentální" pocity trvají už dvacet let...to je trochu moc. Prostě si to v sobě živí a přibarvuje si to kdovíjak. Čím víc času od jejich vztahu, tím víc má pocit, že byli nejdokonalejší dvojice.

helza
16. května • 13:17

@Mata69: Já Mato naprosto souhlasím, s tím je třeba něco udělat, jenom jsem chtěla napsat, že oba dva chápu. I její ztrátu osudové lásky, i jeho povinnost k rodině. A chtěla jsem nějak vyjádřit i to, že možná právě proto, že ji velice miloval, tak ji opustil, protože si uvědomil, že jdyby se stala součástí jeho rodiny, vzal by jí tím svobodu, zavřel ji do zlaté klece a její duší, ji samu, její podstatu by tím zničil. Chtěla jsem jí napsat, že to, že se rozešli bylo štěstím především pro ni. Prostě ji chápu, i když vím, že si teď už ubližuje sama a že s tím měla něco už dávno dělat. Že by měla s pokorou přijmout cestu, která je před ní. Možná se cítí dodnes vyjímečná svou vyjímečnou láskou, takže by měla v sobě pokořit tu pýchu, ten pocit vyjímečnosti a přijmout lásku, na jakou má. Neumím to ale dost dobře vyjádřit.

lebahu
16. května • 7:49

@Mata69: Případně se jí ve vztazích prostě nedaří. Mám dost kamarádek 40+ svobodných, bezdětných, jsou to fajn holky, jako kámoška výborný, ale když si to představím z pozice chlapa, tak bych je doma fakt nechtěla... a ty tvrdí, že jsou samy, protože všichni chlapi jsou kreténi. U téhle to bude asi podobné, jenom to zaobalila jako výmluvu (pro sebe i okolí), že stále čeká na Fábia.

helza
16. května • 13:06

@lebahu: Naprostý souhlas. Po pravdě co znám ženy, které žijí samy a jsou to báječné ženské, většinou si nedovedu představit, že by žily s kýmkoliv. Mnohdy jsou to dámy naprosto úžasné, všemi obdivované a milované, naprosto dokonalé, citlivé, milující, prostě jedničky ve všem. Mívají však zvláštní umění "prosadit se", které se sice dnes cení, ale pokud se taková dáma prosazuje vždy, a do důsledku cokoliv, ci si zamane, bez ohledu na děti, muže, rodinu a kohokoliv , pak si její partner ani neškrtne. S takovou dámou se žít nedá. A platí to i opačně.

Rambíša
14. května • 16:30

Paní si prožila románek a tak nějak v té červené knihovně zamrzla.Nechce se mi věřit,že by se takhle dlouho upínala na někoho,kdo se s ní rozešel. Kdyby jó tak "milovala",tak se pojede za tím panem Úžasným podívat, myslím,že by valila vočadla,neb pro něj to zřejmě byla jen taková studentská láska,co se prožije a zničehožnic pomine, a nic více.Kdyby to bylo doopravdy,tak by to mělo jiný konec - a paní by mohla psát jiný článek,např. o tom ,jak si s cizincem vlastně nerozumí,má jiný náhled na výchovu dětí,atd.atp.

farah.farah
13. května • 16:21

Paní by měla konečně dospět. Já vím si to nezní hezky ale to co cítí to není láska, je to jen chtění, upnula se na představu že jen s ním může být šťastná a žije v té představě která s realitou nemá zjevně moc společného. Je to sebedestruktivní posedlost. A je potřeba aby to přestalo. V tomhle případě by mohly pomoct terapie myslím celkem účinně. Normálně bych to asi nedoporučovala ale když v tom lítá už tolik let tak v jejím případ by možná byla dobrá terapie šokem, postě uvidět tu realitu najít ho a promluvit si s ním, dost možná uvidí že je to někdo jiný než si maluje ve svých růžových vzpomínkách, že žije spokojeně s ženou dětmi a po ní ani nevzdechne a ona se jen zbytečně trápí. V dnešní elektronické době by jistě neměl být problém ho najít. Paní tam sice pojede s nadějí že jí padne šťasten kolem krku což se na 99,9% nestane, ale každopádně bude vědět na čem je a nebude si muset furt dokola představovat jase on kvůli ní trápí. :D

Jednička
6. února • 8:13

@farah.farah: Nevím, jestli po dvaceti letech je dobré přestat se upínat. Možná je výhodnější už to takhle dojet. Co jí čeká v realitě? Prázdnej byt, osamělé stáří. Pocit promarněného života.Takhle má aspoň svoji velkou lásku.

Potvůrka-Podivná
13. května • 20:00

@farah.farah: Může být, ano. Nicméně pokud to není smyšlený příběh, mohlo se stát, že skutečně to byl u té ženy tak silný cit a že neměla předtím žádný podobný zážitek - kde by ho taky vzala, študačka....že si nastavila vztahovou a emoční laťku sakra vysoko. A nebyla pak schopná k sobě nikoho jiného pustit. A možná se jí to stalo proto, aby se naučila propustit v lásce toho, kdo nás - ji - opustil. A nelpět na vztahu a chlapovi.

lebahu
13. května • 14:35

Fabio má pravděpodobně čtyři haranty, pupek a pleš, možná kdyby zaslal aktuální foto, bylo by po lásce.. A taky to pravda asi nebude nejspolehlivější "kluk do nepohody", když ze vztahu vycouval sotva maminka zadupala (jestli vůbec zadupala, taky je možný, že z toho chtěl vycouvat sám, bo to holka brala hákem a on si ještě hrát na rodinu nechtěl... nebo chtěl, ale s nějakou jinou... a tohle se mu zdálo jako vhodná výmluva). Kdyby vztah myslel opravdu vážně, tak se rodičům šprajcne, nebyl miminko, který by se o sebe nepostaralo... Myslím, že si ho naprosto nesmyslně idealizuje a tím pádem všechny muže z masa a kostí srovnává s vysněným rytířem na bílém koni.

Mata69
13. května • 19:21

@lebahu: Je to taková krásná romantická póza, velká láska, byli dokonalý pár, všichni tvrdili jak k sobě patří, a tak si v tom celý život lebedí. Otázka je, koho víc obelhává?

Mata69
13. května • 12:51

Zamrzla v minulosti, snad po dvaceti letech pořád doufá, že se najednou ON, dokonalý Fabio objeví ve dveřích.

Anonymizovaný
13. května • 12:36

znám ten pocit a docela ji chápu prožila jsem něco podobného s rozdílem že s tím dotyčným mám dítě a od rozchodu ubělo 25 let a já od té doby nemám žádného muže a zařekla jsem se že žádného nechci už nevěřím

Mata69
13. května • 19:18

@Anonymizovaný: Ono je to tak nějak bezpečnější, schovat se do ulity "už žádného chlapa nechci" a hýčkat si tu představu , že jedině on byl ten jediný a pravý a dokonalý.

Potvůrka-Podivná
13. května • 8:59

hmmmm........stalo se něco,co zacloumalo s životy obou, není možné vyjít z takového vztahu nepoznamenaný. A skončilo to, protože jeden nebyl zralý a respektoval snad až příliš zažité konvence. Pokud budev sobě živit tu bolest,nikdy se z toho nevyhrab!! Takže ano, ať si ho dívčina miluje,miluje vzpomínku na něj, ale ať respektuje to, že on už u ní není a má jiný život. Protože - zase- kde je psáno "a žili spolu šťastně až do smrti"? a ať je šťastná, že něco takového zažila. I s tím rozchodem. Protože tím poznala svoji vlastní cenu

farah.farah
13. května • 16:23

@Potvůrka-Podivná: nezralí bili zjevně oba dva.......zralá ženská by se netrápila takový roky pro chlapa co jí dal kopačky i když to byla láska. To je spíš chování typické pro nezralé puberťáky, ti se kolikrát spokojí s tím že sní o někom koho nemohou mít. Hlavní otázkou je proč chce někoho kdo nechce ji?

Anonymizovaný
13. května • 8:22

Vidím to tak,že pro Fabia to asi osudová láska nebyla. Dal nakonec přednost rodinné tradici a hmotnému zajištění. Ono výhody to má a časem je ocení. Ta dívka by měla mít hezké vzpomínky na úžasný zážitek ze studií a dále se tím už netrápit. Nic už na tom stejně nevymyslí. Nakonec život může mít bohatý a zajímavý i bez Fabia, neztrácela bych čas smutněním. Je to nakonec přesdudek, že všichni musíme mít rodinu a děti.

Doporučujeme

Články odjinud