No a tak nějak bych řekla, že Kláru celkem chápu. Taky mívám intenzivní pocit, že jsem celý život budovala něco, a výsledek je nula. Nebo spíš záporná čísla. Poušť a suchopár místo kvetoucí zahrady. To se pak snadno podléhá svodům virtuálního světa. Jenom to nesmí překročit hranici, kdy člověk zapomene, že je to jenom hra s představami, začne mu to narušovat jeho svět skutečný, a ubližovat osobám třetím. Je hezké a příjemné mít nějaký fantaskní svět, ale je třeba, aby to zůstalo jen v té neškodné rovině. Což u Kláry balancovalo hodně na hraně. Ne kvůli tomu, že je to nevěra, ale kvůli tomu, že to neměla pod kontrolou. :pozor
Představy jsou jedna věc a realita je druhá věc...většinou člověk dříve nebo později vystřízliví. Pokud to pomůže vztah nakopnout, tak dobrý, ale moc bych na to nespoléhala.
Přiznávám se, že mě se nějak příčí bavit se tím, že někoho tahám za nos. Ale to je můj problém a pokud si ze mne někdo dělá šoufky, nevadí mi to. (To je zase jeho problém.) Mě u článku zarazily dvě věci:Klára se zamilovala na základě vzájemné korespondence, díky níž poznala toho pána jinak, než fyzicky, ale to, co poznala, si zamilovala. A pak ji totálně odradil jeho vzhled. A i když to chápu, odhlédnu-li od toho, že byla vdaná a vlastně konala nevěru, je to vpodstatě hodně povrchní. Nevím, jestli jestli je "pokec" na síti nevěrou, či nikoliv, ale rozhodnutí setkat se, už vpodstatě nevěrou je. Situaci, kdy se žena nechá pohostit, poté bez předchozího upozornění pozvat do mužova bytu, či pokoje a pak řekne "NE", považuji za nefér vůči tomu muži.
@helza: Cože? Takže ten muž, co mě onehdy pozval k sobě domů, abych se podívala na jeho morčátka - malé roztomilé chlupaté kuličky - měl snad nějaké postranní úmysly? ]:-D Eh, kletě. A já mu tak věřila... jsme se totiž seznámili "postaru", ve vlaku... tváří v tvář. Žádná virtuální realita. Pravda, nepohostil mě… ono v tom vlaku nějak nebylo kde a čím. Tak teď nevím, zda nemám další mínus, které mi bude jednoho dne při závěrečném zúčtování připsáno k tíži. K těm mínusům z internetu, kterých už mám "neurekom". Aspoň podle mínění zdejších čtenářek - skoro každý můj komentář zde schytá řadu mínusů... škoda, že ti lidi nenapíšou, v čem se tak zásadně mýlím. Zůstanu nepoučená. Ale to odbočuju - nemyslím si, že je povrchní nechat se odradit vzhledem. Jednak v článku se píše, že nešlo jen o vzhled, ale o podstatné závady v životním stylu (alkoholik a nepracující jedinec nechávající se živit matkou důchodkyní), druhak i kdyby šlo jenom o vzhled, tak zejména pánové obvykle pokládají vzhled za velmi důležitý a s šeredkou by nebyli, ani kdyby byla zlatě orámovaná, takže za mě pravím, že taky pokládám vzhled za důležitou položku a neberu všecko, co nosí kalhoty.
@Elynor: No já ti nevím, asi máte v Čechách muže s jiným libidem, nebo jsem stará páka a dřív to bylo jinak. Nebo jsem blbá. Pokud mě pán pozve k sobě domů a já přijdu, pak to podle mne bere, jako bych předem slibovala. Jasně, můžu se pak tvářit nepřístupně a pána zastavit. A ano, jsou i pánové bez úmyslů, ale to předem nemůžu tušit a já nerada slibuju a pak se vzpěčuju. Asi jsem (vlastně spíš byla) blbka, ale já bych na ta morčátka nešla. Pořídila jsem si kdysi dokonce černý přeliv, abych působila odtažitě a tvrdě. Jednou jsem například zašla na kafe s kolegou, který čekal na vlak a taky jsem se ho pak těžko zbavovala a dost mi vyčítal, že jsem s ním šla, když nic... A od dob, co jsem vylezla ze škol to tak vlastně bylo vždycky. I obráceně, když někdo něco potřeboval a já ho vpustila za dveře. A to jsem nikdy nebyla žádná krasavice. Násilí se nekonalo, to ne, ale musela jsem být zlá a to já nerada.Ale k článku - to máš pravdu, to jsem jaksi vypustila, že byl alkoholik a bydlel u matky. Ale v tom případě nechápu, jak to tak okamžitě, díky jedinému setkání zjistila. Kdyby to zjistila předem, tak by se s ním snad nesetkávala. Navíc, byl-li to kamarád jejího kamaráda, to o něm tohleto předem vůbec netušila? Kdoví, jak to bylo. Píšeš, že tobě na vzhledu záleží. To chápu, žena k zamilování potřebuje aby muž byl mužem. Ale to zase nevím, jestli by ses zamilovala jen do krásných řečiček bez toho, abys pána viděla. A zase kdyby byl tak úžasný tím, co píše ... To mi hlava moc nebere.
@helza: Dodatek - ano, Morava je na tom možná lépe. :-) Nebo aspoň ty dva moravské swingers kluby, které jsem měla příležitost navštívit, tam to byl jiný hukot, než v Čechách... případně jsem měla zrovna štěstí, nevím, ale takový dojem jsem získala. :nenapadne
@Elynor: Tak to je tedy zatraceně smutné. Doba je v tom, co popisuješ asi fakt jiná. Možná se k tomu dá připojit i to věčně omílané sexuální obtěžování, honba za kariérou a tak. Je fakt, že co jsem na vozejku, tedy poslednéch 12 let, tak se, aniž si to uvědomuju, stýkám pouze s lidmi "věkem mi přiměřených" a nedovedu si představit, že by někdo se sousedů vlezl k nám do domu, když není muž doma. Soused, když něco chce, vždycky zaťuká na dveře od terasy a čeká venku. Vlastně jednou k nám nedávno jeden došel, a hned měl "návrhy" - ale byl téměř v mém věku. A z Moravy. :-)
@helza: Ano, aktivity typu "me too" a podobné mají za následek jedno - muži se bojí si něco začít. A když už se odhodlají, tak se zeptají pro jistotu třikrát, jestli opravdu? a fakt můžu? určitě? a je na nich poznat, že si nejsou jistí a zvažují možné následky. Jsem velmi ráda, že jsem zažila doby, kdy stačilo se pánovi zadívat do očí, hezky se usmát a říct "tak pojď", a on šel a byla radost až do rána. :-)) No a honba za kariérou a pracovní stres v tom taky hrají roli. Lidi nechtějí plýtvat energií, kterou si myslí, že potřebují na důležitější věci než na radovánky. Jenže podle mě se to ošidit nedá, a pak se musí zobat antidepresiva a navštěvovat nejrůznější "kouče". Přitom sex je nejrychlejší a velmi příjemná cesta k "hormonům štěstí" a hned je ten svět veselejší. Inu, mě to už zas tak trápit nemusí, ale jestli jednou moje vnučka vůbec sežene chlapa... ]:-D
@Elynor: Možná se na tom podílí i televize. Vzpoměla jsem si, jak mě nedávno překvapilo, jak netečně muž kouká na hambatý film a došlo mi, že dnes je televize od rána do noci tak plná nahoty a postelových scén, že ty chlapy už nic takového ani nemůže vzrušovat. A taky jsem si vzpoměla na polistopadovou dobu, kdy se na stáncích objevil poprvé Pleyboy a vydával se časopis Neireport, jak z toho byli všichni chlapi zblblí. A znám pár rozvedených žen, které se rozvedly proto, že sex byl najednou takový o ničem. Tehdy to hodně vadilo i mně. Jako by se vytratila intimita, láska, vášeň, spontanelita, jakási tajuplnost, protože se do něj vecpala přemýšlející hlava - já to ale vůbec neumím pojmenovat. Prostě sex byl najednou věcí veřejnou a to co bylo na něm tak úžasného nahradily dovednosti a technika. A mám dojem, že i to má svůj dopad. Ze sexu se stalo něco jako sport a ne každý má chuť sportovat. Dřív to bylo pořád jakési "skryté a tajné ovoce", které se provozovalo s vypnutou hlavou. Já ale tyhle věci opravdu neumím popsat.
@helza: Dřív to bylo jinak. A není to tím, že "dřív" jsem byla o hodně mladší a tedy zájem mužů se dal předpokládat vyšší. Ještě před zhruba 10 lety byli pánové "s úmysly". Dneska? Proč by se namáhali, mají k dispozici velkou spoustu filmů pro dospělé zdarma, doma v teple, a nemusejí investovat tu námahu někoho oslovit, pohostit, pozvat domů a ještě s tím rizikem, že nakonec nebude nic. Navíc ty filmy jim předkládají neuvěřitelný rozsah všeho, co by jim skutečná žena nesplnila ani náhodou. No a když už nějaký muž zatouží po tom "živočišném teple" skutečného ženského těla, tak je hodně slečen, které zas tak moc nestojí, a taky tam odpadá nějaké seznamování, hoštění a zvaní domů. No a co pozoruju návštěvnost ve swingers klubech, tak ta sice neklesá, ale je to za prvé způsobeno tím, že jejich provozovatelé v rámci udržení tržeb umožňují přístup i samotným mužům, což "dřív" bylo nemyslitelné, a za druhé ti lidi tam sice přijdou, ale zhusta neprovozují sex, nýbrž wellness. Sauna, vířivka, bazén, raut, taky ty filmy pro dospělé a když chce člověk od pánů nějakou akci, tak se leknou a utečou se někam schovat, nebo maximálně přihlížejí, když se najde zdatnější jedinec, který se akce nebojí. Paradoxně to zachraňují veteráni, mladí muži nějak nic moc. Skoro bych snad začala věřit na chemtrails… ]:-D nebo že je "něco" ve vodě. Proti tomu, co se dělo před 15 lety, kdy pánové byli k neudržení... :potichu
Mně to přijde zcela neškodné, a naprosto běžná věc. Je to stejné, jako když se někdo dívá na film, čte knížku, a představuje si, že je na místě toho hrdiny/hrdinky a je milován/miluje slavného herce, hrdinu z románu... jediný rozdíl je, že filmový hrdina neposkytuje zpětnou vazbu, zatímco internetový protějšek ano. O to je to zajímavější. Je to prostě taková hra. V dřevních dobách internetu jsem si to sama vyzkoušela, že jsem virtuálně vystupovala a psala jako někdo jiný :-) a byla to zábava. Pro všechny zúčastněné. Nikdo to nebral tak, že by vyžadoval osobní setkání a důkazy, že ten, kdo tvrdí, že je delfín Filip, je skutečně delfín Filip. ]:-D Taky záleží na "literárních schopnostech" dotyčného, u někoho se to dá snadno prokouknout hned, a jiný umí fabulovat tak dobře, že mu všichni věří. Ovšem to přece není na závadu - i u filmu a knížky je fajn, když je to udělané věrohodně a člověk se může ponořit do příběhu. Ostatně na tom je postavena valná většina zábavního průmyslu. Kolik je na každém koncertu fanynek, které milují frontmana, a jsou ochotné se rok nemýt, kdyby se jim podepsal na nějakou část těla? 8-D Lidi prostě mají tendence se nekriticky zamilovávat do někoho, koho vůbec neznají, to bylo vždycky, nezávisle na internetu. Kolik žen třeba v minulosti psalo zamilované dopisy vězňům, o kterých byly reportáže v novinách, v dobách, kdy internet byl ukryt v mlhách budoucnosti? No a jestli má někdo dojem, že dopisování si s virtuálním jedincem je nevěra, tak by se měl léčit, protože to má asi nějaký přehnaný vlastnický vztah k partnerovi, a nevšiml si, že otroctví i nevolnictví již bylo dávno zrušeno.
Ten příběh mě pobavil. Rád bych viděl výraz té paní, když přišla na schůzku natěšená na milování s motýli v břiše a hlavou v oblacích a začal se k ní hlásit neupravený opilec malého vzrůstu, že to je on, její amore.
Opravdu nechápu,jak někdo se někdo může zamilovat do někoho po internetu,aniž by ho skutečně viděl a slyšel??? Je to pro mne naprostý nesmysl,si z někým neznámým vypisovat důvěrnosti, když nevím,kdo na té druhé straně je! Divná doba nastala.Kdysi jsme si někoho mohli zamilovat ,platonicky,ale věděli jsme o něm skoro vše,jak vypadá,kde bydlí,kam chodí do školy....Jen byl člověk ostýchavý se zeptat přímo,nebo se vědělo,že on někoho již má,a tak se jen zpovzdálí sledoval. Dnes si může přes internet dělat kdekdo z kdekoho šoufky,tahat hejly za fusekle,stačí falešný profil a trochu drzosti - na druhé straně zase někdo naivní,skoro hloupý....to bere vážně,bez jakýchkoliv pochyb.
@Rambíša: "Kdysi jsme si někoho mohli zamilovat ,platonicky,ale věděli jsme o něm skoro vše,jak vypadá,kde bydlí,kam chodí do školy....Jen byl člověk ostýchavý se zeptat přímo,nebo se vědělo,že on někoho již má,a tak se jen zpovzdálí sledoval."Jo, je jiná doba. Dnes se tomu říká stalking a je to trestné.
@Rambíša: To je snadné pochopit. Paní se doma nudila a jak se říká: Na druhém břehu je zelenější tráva. Naopak bych si dovolil tvrdit, že kdyby ji v té době osobně někdo oslovil třeba během nákupu, byla by k němu méně "přátelská", protože by viděla skutečnou osobu, u které by neměla takový prostor pro vlastní fantazii. Naopak ta nekonkrétnost v internetovém prostředí ji nijak neomezovala v tom, že co o dotyčném nevěděla, to si mohla vysnít podle svého ideálu muže.Navíc se paní určitě také na tom internetu reprezentovala v lepším světle. Nečekám, že posílala foto, jak vypadá ráno nenalíčená a jak doma vytírá podlahu.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.