Knižní rádce proti depresi dohání nemocné k sebevraždám

Eawe, musím přiznat, že to co popisuješ, přesně zažívám. A je to bída:( lidi kolem mě o ničem neví, protože jsem pro ně smíšek a optimista, strašně pozitivní člověk, ale ve skutečnost je mi čím dál hůř. Panika je příšerná věc, ale je to stav, kt se dá léčit-což jsem zjistila teprve nedávno-tak jsem se rovnou objednala k psychologovi. Uzkosti a panika bývají často projevem deprese, kt se také dá ve velké většině případů léčit, a pokud je tady alespon nepatrná šance, že by se to mohlo zlepšit, rozhodně do toho půjdu...věřím, že to bude aspon o něco lepší než je to ted...nechci radit, ale mohla bys to zkusit, už jen to, že se vypovídáš a zjistíš, že v tom nejsi sama a že je tady možnost zlepšení, tě zase trošku nakopne kupředu.

všichni tady mluvite jako by vam uz bylo dost let,na to mit pravo to zkoncit,ale co kdyz jsou tu mnohem mladsi lide,v podstate jeste dedi,obcas mam svuj svet,2 zivoty,jednim v pohode holka a potom zofalec co ve svych 18 letech ztraci chut zit,zhroutim se a ublizuju si,rezu se po ruce a citim tu bolest,ale jakoby me uklidnovala,nikdo o tom nevi,je to jen pretvarka.....jak snadne je trochu vic pritlacit a vsechno zkonci,nemam ztrach z bolesti,ale z toho,jestli vubec smrti utecu do lepsiho nebo jen do prazdnoty,ve ktere jsem porad,tohle neni nazor nakeho silence,i kdyz priznavam ze mam zachvaty uzkosti,jen jsem to konecne chtela nekomu rict,a nedrzet to porad v sobe.....

Ja si myslim že mnoho mladych lidi nemá žádnou perspektivu tak volí tento zpusob řešení situace.Která se pro ně stává neřešitelnou.Ono se taky v tomto státě není čemu divit.Ono stačí když jsi ze severní moravy nebo čech nemáš práci ty a nebo tvoji rodiče. A už v tom lítáš.

Já jsem se pokusila o sebevraždu a tak jak se v té chvíli člověk cítí, tak mu nebude nikdy hůř...
Vzala jsem si 30 prášků,ale ane to mi neumožnilo všechno skončit prosím pište mi své názory na e-mailovou adresu: mistra.honka@seznam.cz

Romi, nemůžeš rozlišovat podle toho, jestli se někdo obrátí na lékaře,jestli je to pravá deprese a nebo ne.Člověku je opravdu tak zle. Jak ta Ježibaba-ani jíst mi nechutná, ani spát mi nechutná...A já dodávám, ani dýchat mi nechutná a kdybych v tom období věděla, komu ten život, o který jsem se nikoho neprosila, vrátit, tak to udělám opravdu s chutí!
Naštěstí to vždy alespoň na pár týdnů přejde a tak se v tom plácám bez pomoci doktora.Zatím.Teda myslím odborníka na depky.A taky nepochybuju o tom, že mohým lidem je o mnoho hůř a plně je chápu.A je mi jasný, že je to nemoc ukrutná, není moc vidět a člověk si sebou nosí svoje soukromý, pro jiný lidi úplně nepochopitelný, peklo.

Sunny a Bublinka zřejmě ještě žádnou depresi neměli, protože deprese je nemoc, musí se léčet a z vlastní zkušenosti vím, že člověku je tak strašně zle, že až teprve lékař rozpozná nemoc a pomůže. Ale hlavně depresi (tu pravou) nikomu nepřeji a hlavně radím všem jí léčit u odborníka a nepodceňovat.

Vubec jsem se nenazila to zhlehcovat. Moc dobre vim, co je to mit depku- poradnou. Parkrat jsem si malem sahla az na dno. Pak jsem se zacala lepe pozorovat a kdyz jsem poznala, ze to na mne jde, snazila jsem se tomu vyhnout. Myslim, ze jde o to uvedomit si to a pracovat na tom.Jak jsem psala- neni to jednoduche a neslo to ze dne na den.... Jen rikam, co mi pomaha.

Sunny, to je rada, jako říkat diabetikovi v kómatu, aby nehloupnul, přestal se válet po zemi a vstal.Deprese je nemoc a není radno ji podceňovat!Mně taky dost hrabe a tak vím jak je to těžký, někdy je kolem spousta povinností a já jenom sedím , koušu nehty a neschopná pohybu zírám...A v hlavě mi šrotujou všechny možný i nemožný běsy a nic pozitivního...

Pro Nechci: Taky mivam obcas podobne stavy.... I kdyz nevim presne ceho se bojis- kazdy mame to svoje TO, myslim, ze dokazu pochopit jak se asi citis. Zkus se v tech nejhorsich okamzicich soustredit na neco jineho,prijemneho- co ti tve myslenky zavede jinam. Da to strasne moc prace a musela jsou to dlouho trenovat, ale pomaha to...Najdi si nejaky smysl nebo cil (pozitivni) ve svem zivote a k nemu se upni a soustred se jen na nej. Nechci ti davat kdovi jaky rady- sama jsem u psychologa nikdy nebyla a podobne prirucky nikdy necetla, jen predavam to, co jsem si sama overila a proverila. Mej se fajn a uzivej si!

Poslední dobou na mě lezou nějaké deprese, už jsem se odhodlala navštívit psychologa, ale myslím, že to se mnou bude mít dost těžký, po tom co jsem mu řekla o svém dětsví, navíc poslední léta jsem jenom rodila kojila, ještě kojím a to ještě neví, že moje máma na tom taky není po duševnu moc nejlíp, opravdu se bojím co bude , nemyslím na nic jinýho než, jak se toho zbavit a myslet na normální věci jako dřív. Kdo to zažil , určitě pochopí. Bojím se něco si přečíst, skouknout na nějaký film , nebo se jen hodně rozčílit, po těhletech věcech se mi ty stavy taky přihodily, teď mi je sice docela dobře, ale ne tak jako dřív. Pořád na TO musím myslet. Ach jo :-(

Zajimava je kniha "Panika a strach cestovat". Tezka deprese miva casto formu panicke ataky a tahle knizka o tom zajimave pise. Me mame (snad) pomohla.

S tímto článkem velmi souhlasím, je pravda,že na našem českém trhu není žádná správná publikace, která by napomohla jak při"náhodných"tak i psych.depresí, které nám sužují život.Chtělo by to vydat příručku rychlé první pomoci.Myslím si, ze nejzavaznejsi nemoci lidi je prave pschychicke onemocneni.Nechapu tedy, ze liter.spolek Psychiatru a Psychologu jeste nevydal tuto KNIHU PRVNI POMOCI, ktera by pomohla vsem, kteri by se kdykoli s depresi setkali.
Je dobre, ze na toto tema pisete.
Vase ctenarka.Kamila :-)