Když dva dělají totéž, jejich počínání nemusí být pokaždé přínosem. Na nebezpečí přenosných vaků, v nichž kojenci spočívají přímo na matčině hrudi a které byly donedávna pokládány za výraz nejtěsnějšího spojení rodičky s jejím potomkem, upozorňují pracovníci německého Zeleného kříže.
Pevné fixování dítěte a jeho jištění proti možnému vypadnutí ho totiž udržuje ve stabilní šikmé a ohnuté poloze, která může ve starším věku způsobit trvalé poruchy páteře. V afrických a jihoamerických zemích má tato metoda plné opodstatnění a smysl, zdůrazňují lékaři. Ženy, které si berou maličké s sebou, většinou pracují na poli a potřebují mít obě ruce volné. Navíc chodí často bosé a při každém kroku lehce pérují, čímž přenášejí jemný kolébavý pohyb i na mimino, jež drží na hrudníku, a tím je uklidňují.
V průmyslově vyspělých zemích je něco takového nepředstavitelné a nemyslitelné. "U nás matky dětmi poměrně surově pohazují," tvrdí aktivisté Zeleného kříže, "protože nosí pevné a neohebné boty. Navíc je asfalt, po němž se nezřídka pohybují, podstatně nepoddajnější než půda." Každý krok doprovázejí značné otřesy dětské páteře, které mohou minimálně vyústit v poškození meziobratlových plotének.
Proto by měli rodiče raději na tuto přitažlivou módu zapomenout a vrátit se opět ke kočárkům. Dobře vypérovaným, propouštějícím dostatek vzduchu a na velkých kolech. (Plus)