Krabice plná vzpomínek

26. 11. 2001
Krabice plná vzpomínek
Sobotní ráno, které bylo doprovázeno podzimním sychravým počasím, vypadalo docela jinak, než jsem si ho představoval. Slunné dny byly rázem pryč a ...

Krabice plná vzpomínek

Sobotní ráno, které bylo doprovázeno podzimním sychravým počasím, vypadalo docela jinak, než jsem si ho představoval. Slunné dny byly rázem pryč a plánování víkendu v poklidu za hranicemi všedních dnů muselo počkat na lepší počasí. Z postele mě vyhnala slova mé ženy o promrhání času, který jde zúročit prací. Nepřekvapilo mě to. Dlouho jsem odkládal různé domácí práce, které moje drahá polovička považuje za stejně důležité jako vyrovnaný státní rozpočet nebo přemnožení mandelinky bramborové. Nemohl jsem pochopit, čím si u mé ženy získaly takový význam. Přecházel jsem to však bez mrknutí oka a uchovával si nad těmito věcmi dostatečný nadhled, věděl jsem, že i já potřebuji často pochopit víc než jindy.

Výběr zanedbané práce jsem tentokrát učinil sám. Půda na vrcholu našeho paláce nespatřila ruku pracanta už pěkných pár let. Nebyla poznamenaná nepořádkem, ale sloužila po dlouhou dobu jako odkladiště věcí naší rodiny, které nemohly býti využity, nicméně zbavit se jich vyhozením by bylo vůči těmto pokladům nedůstojným poděkováním za služby, které po dobu své existence konaly ve prospěch našich předků.
Lehce jsem uchopil kliku od velkých železných dveří a vstoupil do prostoru, kde se zastavil čas. Zprvu mě překvapilo, jak to u nás na půdě vypadá. Hlavou mi probleskla myšlenka, že jsem dlouho nepotěšil toto místo svojí přítomností. Okamžitě jsem zamířil na místo úklidu. Bylo to na druhém konci místnosti, kde shodou okolností nebylo žádné světlo. Tento nejméně nezajímavý kout jsem usmlouval se ženou u snídaně. Než jsem ho viděl, považoval jsem to za dílčí vítězství. Snažil jsem se utěšit, že by to jinde nebylo lepší.
Uchopil jsem nenadepsaný sešit a nahlédl do jeho útrob. Byl popsaný řečí, která mi skryla význam slov. Napadlo mě, že to bude sešit mého dědečka. Porozhlédl jsem se kolem sebe a ujistil, že stojím před dědečkovým bohatstvím. S notnou dávkou pošetilosti jsem otevřel černý pytel a ukončil půdní pobyt sešitu i jeho bratrům, které se mi dostaly do rukou. Svůj nesouhlas s osudem, který jsem jim zvolil, mi daly vědět prachovým oblakem, který na mě poslaly z pytle ven. V tu chvíli jsem si uvědomil, že tu byly opravdu dlouho. S větší opatrností jsem k nim přidal několik výtisků starých novin a kalhoty, které by jistě nebyly módním trhákem. Druhý a třetí pytel naplnily šaty, boty a jeden klobouk. Otevřel jsem další pytel a napřáhl se po obsahu malého kufříku. Jedno pouzdro na brýle, vystřihané články z novin, jedny brýle, stará zašlá mince, kupa fotografií a několik zdánlivě zbytečných věcí. To všechno jsem vyprostil, než jsem narazil na papírovou krabici s divným nápisem - pokojové květiny.
Během pročítání článků z novin jsem si uvědomil, jak rychle jsem podlehl prohlížení starého harampádí, kterého jsem se tak obával. Psalo se v nich o divných věcech, které jsem s mým dědečkem nemohl spojit, ačkoli jsem se o to snažil co mi síly stačily. Až na jeden, ale to mi mnoho práce nedalo. Byl tam na obrázku s přáteli na fotbalovém hřišti. Patrně nějaký místní plátek. Fotografie jsem si prošel zběžně. Měl jsem pocit, že si zaslouží alespoň trochu pozornosti, kterou jsem rozdával nad ostatními věcmi. Nakonec je čekal stejný osud, jako všechno ostatní.

S prázdnýma rukama jsem se vrhl po krabici. Ihned jsem uslyšel jak se vše co bylo uvnitř, pohnulo a sesunulo tíhou gravitace. Nedalo mi ji neotevřít. Jakmile jsem pohnul víkem, ohromil mě světlý pruh nezaprášené části, která se po celou dobu ukrývala před všudybylým prachem. Postupně se před mýma očima objevovaly věci o jejichž významu jsem nemusel dlouho přemýšlet. Krabice, která dlouho odpočívala pod střechou, ukrývala dědečkovy milníky života. Nebyli to věci hodnotné ve srovnání se zlatem nebo drahým kamením, byly to věci, které si získaly dědečkovu přízeň úplně něčím jiným. Navrchu ležely dvě voskové sošky. Byl to anděl s Mikulášem. Čas, který tu byl s nimi, vymazal z jejich tváří vše co by je připomínalo, jen křídla anděla a mikulášská berla neutajila jejich původ. Pohlédl jsem znovu do krabice a uviděl sádrový domeček, malý útržek barevného papíru, mosaznou píšňalku a malou mušličku. Přepadl mě pocit, že jsem vstoupil na posvátnou zem, která patřila majiteli těchto věcí. Neohrabaně jsem se přehraboval ve věcech, které mi připomínaly nepořádek a ony zatím ukrývaly velké bohatství. Bylo to bohatství zvláštní. Začalo mi být smutno. Bezcitně jsem "pytloval" vše, co mi přišlo do rukou a neuvědomoval si, že malá skromná krabice mohla mít pro dědečka velký význam. Mohla mu připomínat nejkrásnější okamžiky jeho života a stát se cestou, po které se k těmto okamžikům vracel.
Znovu jsem sáhl do krabice. Tentokrát jsem vytrhl ze spánku několik pohlednic, dvě fotografie, balicí papír z dárku, dvě mašličky a přání vyznávající lásku a úctu. Už zbývalo vysvobodit jen sošku malého slona a mohl jsem pohlédnout do poštovní obálky. Dopisní papír, který se skrýval uvnitř, byl poset růžičkami propletenými mezi spoustou slunečních paprsků. Malé datum v horním koutku jsem nedokázal rozluštit. Příliš jsem se o to nepokoušel. V tu chvíli to nebylo důležité. Okamžitě jsem pohledem sklouzl na první řádky dopisu a začal číst……

Motýl

Viděl jsem motýla. Na první pohled všedního okřídleného tvorečka, který přesto v okamžiku upoutal moji pozornost. Stále jsem pozoroval jeho rozevláté tělíčko a nemohl odtrhnout oči. Byl neuvěřitelně krásný. Koordinace jeho pohybů s větrem byla nenapodobitelná. Musel být s proudy vzduchu snad spojený. Náhle se k tanci vzduchem přidal druhý motýl. Létali kolem sebe stále blíž a blíž, až vzbuzovali dojem brzké srážky. Pochopil jsem, že je to motýl s motýlí slečnou. Láska, která z nich vyzařovala se nedala přehlédnout. V letu, v neustálém pohybu byli stále u sebe. Blízkost jejich tělíček při nejobratnějších pohybech nemohla být náhodná. Museli se milovat celou motýlí bytostí. Dokázali se vcítit jeden do druhého, dokázali se milovat bez přistání na zemi. Jejich touha byla nezlomná. Pomyslné, ale přesto pevné pouto lásky je spojovalo neuvěřitelně mocnou silou. Hledím do očí lásky, která se odehrává v oblacích. Hledím do tváře opravdové lásky.

…..poté následovalo několik nečitelných slov, z kterých jsem pochopil, že dopis, který držím nebyl, nikdy odeslán. Pousmál jsem se.
Na dně krabice nezbylo už skoro nic. Jen nažloutlá růže zbavená života. Uchopil jsem ji do ruky a dobře si ji prohlédl. Ležela tu bez dotyku člověka desítky let, aby jednou někomu připomněla lásku. Napadlo mě, kdo ji přede mnou držel ve svých dlaní a proč v nich nezůstala. Bez odpovědi jsem ji uložil zpět a pomalu začal vracet dědečkovy "klenoty" do krabice, ve které jsem je objevil. Zavřel jsem víko a s úlevou vydechl. Ještě jsem naposledy zabrouzdal ve vzpomínkách na dědečka, abych poté vstal a uložil jeho tajemství na velkou dřevěnou skříň, která obývá naši půdu od nejvzdálenějších let. Nepřekvapilo by mě, kdyby tu byla dřív než samotný dům.
Uklidil jsem zbylé harampádí do posledního pytle a odnesl jej k ostatním, které čekali u dveří půdy. Nebyly tu samy. Stála tu moje žena a při prvním pohledu mě zaplavila vodopádem slov o dlouhé době, kterou jsem strávil pod střechou a hubených výsledcích mého snažení. Její slova byla provázena úsměvem, jen se mě snažila pozlobit. Výčitka o pokročilé hodině a skoro studeném obědu, který mi znovu ohřívat nebude, zněla docela vážně. Já byl však pohlcen láskyplnými pocity z dědečkova života. Ani chvilku jsem neotálel a bez vysvětlování políbil tvář své ženy a rychle spěchal k prostřenému stolu.
Než jsem vypínačem znovu ponořil půdu do tmy, poslal jsem dědovi úsměv a poděkování. Dlouho odkládaný úklid byl nakonec moc hezký. Jen až se znovu ponořím do brouzdání minulostí, budu se muset obrnit proti prohlížení nebo zamknout na několik západů.

Autor: "blonďák"

Témata článku:   

Přečtěte si také

Horoskopy

Všechny pracovní aktivity dokončíte přesně podle předpisů a včas. Vaše cílevědomé a seriózní jednání nadřízení samozřejmě nepřehlédnou - ovšem jenom v případě, že na sebe sami upozorníte.…

Nejčtenější články