Kariéra takové Dity von Teese by před několika lety stěží existovala bez jejího životního vzoru – Bettie Page. Uma Thurman ve filmu Pulp Fiction by zase bez Bettiiny image byla sotva poloviční. A co teprve dnešní chuděrka Katy Perry (byť v jejím případě ani stylizace do Bettie Page nedokáže pomoci). Bettiiny zářivě černé vlnité vlasy s typickou sexy ofinkou jsou věčnou stylovou inspirací tisíců žen dodnes. Jako slavná Pin-Up Girl má Bettie Page přinejmenším tentýž vliv i na opačné pohlaví. Nejenže rozvíjí nejtajnější fantazie mužů již v mnoha generacích, podle mnohých je též přímou strůjkyní americké sexuální revoluce!
V padesátých letech se bez zábran nechávala fotografovat v průsvitném spodním prádle, ve vyzývavých bikinkách, ale i v ostřejších záběrech s ranou sado-maso tematikou. Její snímky zaplavily Ameriku, nechyběly snad v žádné americké garáži a americký voják je střežil možná pečlivěji než fotky vlastní manželky.
Z dnešního pohledu jsou její snímky navýsost cudné, ba dokonce úsměvné, ve své době však její zmírněná erotika dobývala svět. Ani jistý pruderní senátor, který jí vyhlásil válku, s tím nic nezmohl… A pak – dál už nic. V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech se po ní doslova slehla zem. Až devadesátá léta a s ní spojená nostalgie po dávných časech z Bettie Page znova učinily popkulturní hrdinku z největších.
Dva celovečení filmy, tři biografie, hromada dokumentů, fanouškovských stránek, oblečení s jejím jménem a tisícovky napodobitelek, ať už novodobých profesionálních pin-upek, ale i zástupů stylotvárných fanynek po celém světě. Nedávno zesnulá Bettie Page, či spíše její nezapomenutelná ikonografie, je živější než kdy předtím…
Ofinka napoprvé
Bettie Mae Page se narodila v roce 1923 v srdci americké lidové hudby – Nashvillu v Tennessee – jako druhá ze šesti dětí. Mateřskou lásku příliš nepoznala, matka ji přehlížela, neboť prý upřednostňovala syny. A otec, jak se svět dozvěděl z jejích pozdějších rozhovorů v devadesátých letech, ji a její starší sestru sexuálně obtěžoval. Společně sestry na nějaký čas skončily v dětském domově, ale jen co hlava rodiny uspořádala finanční situaci, rodina byla celá pohromadě.
Navzdory nepříliš
povzbudivému dětství se Bettie výborně učila. Na střední škole byla hvězdou divadelního kroužku, psala do školního časopisu a studenti ji zvolili jako dívku, která má „největší šanci uspět“. Obdržela stipendium na tamější univerzitě a po jejím dokončení získala místo učitelky. Za katedrou moc dlouho nevydržela, prý nezvládala neukázněné studenty a školu spěšně opustila.
Na začátku čtyřicátých let se vdala a s manželem se přestěhovala do živého San Franciska, kde se živila jako sekretářka, ale také poprvé okusila modeling. Muž odešel k americkému námořnictvu a dvacetiletá Bettie předváděla pro místní obchodní dům kabáty. Po válce se s manželem rozvedla – byl prý násilníkem, přesto však zůstali dobrými přáteli. Odešla do New Yorku, kde na pláži v Coney Island došlo z profesního hlediska k osudovému setkání.
Muž jménem Jerry Tibbs, který opalující se krásku oslovil, byl sice profesí policistou, současně však byl i vášnivým amatérským fotografem se zálibou v aktech. Mladá modelka se vyzývavějším fotografiím rozhodně nebránila a byl to právě muž v uniformě, kdo Bettie přesvědčil, aby si ostříhala svůj poměrně fádní účes na později slovutnou ofinu, a poprvé ji stylizoval jako ultražádoucí Pin-Up Girl.
Koketování se S&M
Ačkoli byl Jerry Tibbs strážcem zákona, sám jako fotograf provozoval tzv. Camera Club. Šlo o způsob, jak ve čtyřicátých letech v Americe právnickou kličkou obejít přísné postihy za šíření pornografie. Tato zařízení oficiálně sloužila jako bohulibé instituce pro příznivce umělecké fotografie. Ve skutečnosti šlo o jasný zakrývací manévr pro erotiku na rozličné způsoby a mnozí to dobře věděli.
Ostatně, takový Raymond Chandler věnoval obdobnému fotografickému kroužku jednu svou dobovou novelu s neohroženým soukromým detektivem Philem Marlowem, kde poměrně důkladně popsal, jak vše funguje. Amatér Jerry Tibbs posloužil Bettie spíše jako odrazový můstek pro další rozjezd spanilé kariéry. Záhy se mladá žena spojila s fotografem Cassem Carrem, který se již pyšnil jistou pověstí v kategorii glamourové fotografie, pokud to jde nazvat tímto dnešním termínem.
Bettie Page se kvůli zřetelné absenci jakéhokoli studu stala oblíbenkyní
i dalších profesionálů lechtivého žánru. Řadil se k nim také Irving Klaw, který se původně koncentroval na focení hollywoodských hvězd, později však přešel k lehké erotice. Byl jedním z prvních propagátorů snímků se sado-
- maso tematikou a modelka Bettie Page mu v těchto ohledech pózovala zcela bez zábran.
Uvažovala především prakticky: později ve své biografii přiznala, že Klaw za běžné snímky platil směšné částky, za sado-maso však nabízel i osmdesát dolarů za snímek. „Nikdy jsem však nikoho nebila, vše bylo předstírané. Svazování měla na starosti Klawova sestra Paula. Nikdy nás to netlačilo, Paula byla jednou z nejhodnějších ženských, kterou jsem kdy poznala,“ zaznělo v dokumentu pro Entertainment Weekly, který Bettie Page natočila krátce před svou smrtí a jenž je možno bez potíží celý zhlédnout na internetu.
Byť je zase nutno dodat, že z dnešního pohledu šlo o sado-maso snímky ne sice nevinné jako třeba fotky z abiturientského večírku po padesáti letech, avšak přiměřeně krotké. I tak fotograf Klaw svůj boj v podobě neustálého popotahování s úřady a následného rozporu s mimořádně bigotním republikánským senátorem nakonec prohrál. Výsledkem byly tuny zničených fotografií a filmových záznamů včetně těch s Bettie Page.
Klaw ale rozhodně nebyl jediným fotografem, s nímž černovlasá pin-upka spolupracovala. Na dovolené na Floridě se seznámila se začínající fotografkou Bunny Yeager, která se předtím rovněž živila jako lechtivá Pin-Up Girl. Yeager má na svědomí snad vůbec nejznámější snímky Bettie Page. Proslulé jsou odvážné akty, které vznikly přímo na miamské pláži anebo série svůdné Bettie pózující se dvěma gepardími mláďaty.
Právě Yeager, později uznávaná fotografka, prodala snímky Bettie Page do Playboye a na jeho stránkách se Bettie v roce 1955 díky nim stala Playmate měsíce. Ačkoli veškeré peníze z této transakce putovaly fotografce, Bettie Page se zakladatelem časopisu Hughem Hefnerem zůstali přáteli až do jejího skonu v roce 2008.
Bůh a psychiatrie
Vyjma kariéry modelky se Bettie moc snažila, aby se stala řádnou herečkou. I když svou profesi zbožňovala a ani v dobách předcházejících sexuální revoluci šedesátých let se za ni nijak nestyděla („lepší než deset hodin denně sedět za psacím strojem“), kariéra herečky ji náramně lákala. Přihlásila se v New Yorku na prestižní studium herectví a později se mihla i v několika vedlejších rolích – tím to pro ni však skončilo. Jedno z vysvětlení, proč Bettie nenakročila ve šlépějích jiných playmatek Marilyn Monroe či Jane Mayfield, podává jedna z jejích biografií: když už měla přijít skutečně velká hollywoodská role, Bettie odmítla být k producentovi „milá“. A tak se žádná herecká kariéra nakonec nekonala.
Po sedmi letech v New Yorku – na výsluní světa lechtivých snímků – se Bettie Page znenáhla rozhodla pro definitivní konec své kariéry. Jistý výzkum prokázal, že za tu dobu měla na svém kontě více časopiseckých obálek než slovutná Marilyn Monroe. Bettie Page se však rozhodla nejenže stáhnout do ústraní, ale vysloveně i zmizet. Když ji na ulici lidé poznávali a oslovovali jménem, jen nechápavě zakroutila hlavou a rychle odkráčela pryč. Co vlastně bylo tím pravým důvodem konce její kariéry, to dnes již nevíme. Neúspěch u filmu, možná osobní problémy, které na konci padesátých let vyvrcholily dalším rozvodem? Anebo snad to bylo nalezení Boha? K němu si našla cestu krátce po přesunu na slunnou Floridu.
Ani pod boží září však nenalezla vnitřní klid. Přihlásila se do misionářské
skupiny, ale jako rozvedená byla rázně odmítnuta. Rozhodnutí církve nezvrátil ani fakt, že Bettie se znova provdala za svého prvního manžela. Manželství netrvalo dlouho, stejně jako její třetí pokus s novým mužem Harrym Learem.
Psala se druhá polovina šedesátých let a chování již polozapomenutého erotického symbolu začínalo být přinejmenším výstřední. Když ji zadrželi na veřejnosti se zbraní nad hlavou, její bývalý muž Lear za ni zaplatil kauci a vzal ji zpět domů. Za tři měsíce však ohrožovala Leara a jeho tři malé děti z předešlého manželství kuchyňským nožem. Tvrdila, že pokud nebudou upřeně zírat na obrázek Ježíše Krista, který třímala v ruce, všechny je zabije. Tím odstartovala sérii obdobných incidentů, které vyústily až v letitý pobyt v psychiatrické léčebně. Lear ji definitivně opustil, ona přesídlila za bratrem do Kalifornie. Začátkem osmdesátých let pohár trpělivosti s někdejší sexbombou definitivně přetekl. Při nástupu do letadla vytáhla nůž na dvě postarší dámy a vykoledovala si obvinění z pokusu o vraždu. Namísto vězení však putovala do blázince, kde vytrvala až do roku 1992.
Jak zpeněžit Bettie Page
V tu dobu se však její sláva překvapivě začala navracet. Vše nejspíš způsobil populární komiks The Rocketeer (Rakeťák) z poloviny osmdesátých let. Autor příběhů o svérázném akčním hrdinovi Dave Stevens byl velikánským milovníkem estetiky Pin-Up Girls padesátých let a obzvláště pak samotné Bettie Page. Podle ní rovněž vytvořil milenku hlavního hrdiny, a když se v roce 1991 objevilo v kinech filmové zpracování, nečekaná vlna nostalgie po Bettie Page se spustila naplno. Ne že by do té doby byly Bettie a především její estetické vzezření zcela zapomenuty – stylizovaly se podle ní doslova generace fanynek scén jako rockabilly, punk, skinheads,
ska, ale i oživené burlesky. Ovšem s příchodem hollywoodského zpracování zareagoval také mainstream.
Zchudlá Bettie Page v důchodovém věku znenáhla získala agenta a z tohoto spojení vzešla účinná páka k tomu, jak zpeněžit veškeré její spojení s showbyznysem, nemluvě o několika biografiích, dlouhometrážních televizních dokumentech, ale také dvou celovečerních filmech, z nichž obzvláště povedený The Notorious Bettie Page (pod názvem Ta známá Bettie Page jej při troše štěstí lze pořídit ve výprodejích levných DVD) z roku 2005 s úžasnou Gretchen Mol v hlavní roli zasluhuje nemalou pozornost. Lepší publicitu si byznys zaměřený na výrobu oblečení s jejím jménem a merchandising na všechny způsoby ani nemohl přát.
Na sklonku svého života Bettie Page ochotně poskytovala rozhovory, ale až na výjimky se odmítala fotografovat. Přála si v očích veřejnosti zůstat taková jako zamlada. Byť tací, kteří se s ní setkali, láskyplně tvrdí, že
i krátce před svou smrtí v roce 2008, kdy ve svých pětaosmdesáti letech skonala na infarkt, se pořád pyšnila svým typickým jiskřivým úsměvem a neodolatelným šarmem. Sama o svém vzhledu přitom žádné zásadní mínění neměla. Těsně před smrtí pro jistý americký magazín například uvedla: „Nemám tušení, proč o mně mluví jako o ikoně.
Byla jsem obyčejná holka s přirozeným úsměvem, nic víc. Představovala jsem si, že hledáček kamery je jako můj kluk a chtěla jsem ho něčím zabavit. Ženy mi psaly, že díky mně získaly sebevědomí, třináct rockových kapel o mně napsalo píseň. Ale já byla jen holka, které byla nějaká móda ukradená. Nosila jsem jen to, co mi slušelo.“ Tak pravila v jednom z posledních rozhovorů Bettie Page – jedna z nejzásadnějších postav světové popkultury a módy dvacátého století...
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU