KRÁLOVNINY KLOBOUKY TANČÍ!

Když světoznámý holandský soubor Nederlands Dance Theater promluví tancem, i nejkrásnější činohra zůstává ve stínu!

Těleso mimořádných kvalit je úzce spjato se jménem českého choreografa Jiřího Kyliána, jenž se sám stal v tanečním světě pojmem. Na prknech Národního divadla budeme mít 29. a 30. září 2007 vzácnou možnost vidět, na baletním večeru s názvem Pocta Jiřímu Kyliánovi, šestnáct tanečníků ansámblu Nederlands Dance Theater II. Zatančí ve třech choreografiích našeho slavného rodáka.

Na oslavu Kyliánových šedesátin a jako poděkování za jeho osobitou prezentaci české kultury ve světě připravil slavnostní představení Jiří Opěla ve spolupráci s baletem Národního divadla. „Originální a nezaměnitelný rukopis Jiřího Kyliána bych poznal mezi všemi choreografiemi,“ podotkl Petr Zuska, šéf baletu Národního divadla.

Sama holandská královna Beatrix anebo ministerský předseda s sebou vozí na státní návštěvy Nizozemské taneční divadlo jako reprezentativní „rodinné stříbro“. A Jiří Kylián, který stál v čele NDT v letech 1978 – 2000, také mimo jiná úžasná díla vytvořil u příležitosti 25. výročí královnina nastoupení na trůn choreografii Châpeau (Klobouk). Japonský kostýmní výtvarník navrhl pro inscenaci pokrývky hlav tanečníků podle skutečných královniných klobouků. Humorná narážka na královninu zálibu (nevezme si podvakrát stejný klobouk a má jich pěknou sbírku) prý panovnici neodradila – s Jiřím Kyliánem se po premiéře nadšeně objímala. Petr Zuska, šéf baletu Národního divadla, vysvětlil, jak prozaický byl vznik hudební složky tohoto díla: Protože Nederlands Dance Theater II je složen pouze z mladých, velmi dynamických tanečníků od 18 do 23 let, zeptal se jich Kylián na jejich oblíbenou muziku. Přinesli mu svá oblíbená CD a mezi nimi byla i hudba zpěváka Prince, která se nakonec stala podkladem pro efektní Châpeau, jež tvoří střední částí večera.

Orámují jej choreografie Sleepless (Bezesný) a 27‘52‘‘. Pro první z nich adaptoval skladatel Dirk Haubrich pasáže z Mozartova adagia a ronda C dur, skladbu pro skleněnou harmoniku a další nástroje. Mozart ji složil pro slepou dívku, kterou viděl na tento nástroj hrát. Kylián jako malý chlapec viděl onen podivuhodný předmět v pražském muzeu hudebních nástrojů na náměstí, kam chodil na své první hodiny klavíru. Poblíž byl také ústav pro nevidomé. V českém umělci se tyto vzpomínky z dětství propojily s Mozartovou hudbou…

Název druhé choreografie 27‘ 52‘‘ vymezuje časovou délku kusu. Tajuplný pocit při něm navozuje zvuková kulisa, opět inspirovaná tanečníky, kteří pocházejí z různých zemí. Jejich povídání na zkouškách si Kylián natočil a některé sekvence v inscenaci poběží pozpátku.

Co tohoto slavného a přitom tak pokorného umělce na pohybu tak fascinuje? „Pohyb – a hnutí duše. Pohyb – a emoce. Mám zásadní zájem o pohyb v prostoru, mezi objekty, o hnutí duše. Podstata pohybu spočívá v tom, že když se pohnete směrem k něčemu, automaticky se vzdálíte od něčeho jiného. …Jsme si opravdu jisti, že se chceme k něčemu přiblížit a od něčeho vzdálit?“ táže se.

A kruh se uzavírá. Sám, vzdálivší se z této země i od své milované maminky, se ke své zemi i ke své matce zase vrací, plnější o poznání. A rozdávající krásu. Jiří Kylián odešel do zahraničí koncem 60. let. Pro Čechy přestalo být jeho jméno tabu až po roce 1982, kdy již Pražský komorní balet uvedl jeho Večerní písně. Slavný tvůrce věnoval autorská práva pro uvedení několika svých děl v Národním divadle (Dítě a kouzla, Sinfonietta, Návrat do neznámé země, Polní mše, Petite Mort) a řadu let hradil stáže českých umělců. Některé z choreografií svěřil Pražskému komornímu baletu a pražské Taneční konzervatoři.

Jeho kariéra je od roku 1975 spjata především s Nizozemským tanečním divadlem. Když stanul v jeho čele, vydupal ze země postupně dokonce tři soubory. Zcela ojedinělé bylo vytvoření NDT III pro starší tanečníky. NDT II, které tentokrát přijíždí do Prahy, bylo původně jen kursem pro nadějné talenty. Pod jeho vedením však vyrostlo v jeden z nejpřevratnějších souborů světového moderního tance, jehož dynamičnost je dána i tím, že v něm mladí umělci mohou tančit jen po tři roky.

zdroj: 2media.cz, s.r.o.

Doporučujeme

Články odjinud