Kristýna (27): Že jsem těhotná, jsem zjistila až v sedmém měsíci. Okolí mě odsoudilo!

Nessy: proč hned hlupačku? Já znám hned dvě holky, co takto otěhotněly. No nezlobte se, ale třeba pokud bere holka antibiotika a doktorka jí neřekne, že to neštymuje s antikoncepcí nebo i ten průjem, to je jako kdybyste říkala, že nepotřebujeme jezdik s autem k automechanikovi, protože to dá rozum, že si ho přece zvládneme opravit sami..

"Ale napadlo by někoho z vás, když každý měsíc ve stejnou dobu krvácíte, že můžete být v jiném stavu?!" Napadne mě se chránit ještě jinak, když mám dlouhodobý průjem nebo beru atb. To nenapadne opravdu jen hlupačku!

lebahu: Tovíš, že jo.

Dnes jsem byla u doktorky. Ptala se mě, jestli nejsem těhotná (kvůli lékům), tak jí říkám, že ne, že už se o mě pokouší spíš přechod. A ona na to... abyste se nedivila, že před několika lety poslala pacientku zhruba v mém věku v rámci předoperačního vyšetření i na gynekologii a vrátila se od tama v naprostém šoku, že je v 6. měsíci. (už 3 dospělé děti měla doma, takže si byla jistá, že je v přechodu, že přece není blbá, že těhotenství by snad poznala). Takže místo plánované operace šla neplánoaně rodit, že její nejstarší dcera byla těhotná tak nějak stejně, tak drandili v kočárku vedle sebe teta se synovcem. Takže fak je asi ta "černá sanitka a lidová slovesnost" častější než by jeden čekal.

A na tomto příběhu snad nejvíc nechápu reakci maminky, budoucí babičky. Já bych na jejím místě byla nadšená, že dcera nepropadla trendu čtyřicetiletých prvomatek, že bude mít první dítě v takovým rozumným věku - ani ne moc brzy, ani ne moc pozdě, a že já tudíž budu mít ještě dost příležitostí užít si vnoučete dřív, než budu stará a nemohoucí nebo mrtvá...

lebahu: naprostý souhlas - kdyby všem jen oznámila, že je v sedmém měsíci a nedoprovodila to vysvětlujícím komentářem, tak má zaděláno na problémy snad ještě větší. V práci ji rozcupují, že jim záměrně udělala problémy, a doma ji pomluví do desátýho kolena, jaká je dcera, když jí rodiče ani nestojí za to,aby jim dřív řekla, že bude mít dítě...

Elynor: Já myslím, že je zcela normální, když se těhotná maminka svým spolupracovníkům i rodině svěřuje se vším okolo svého těhotenství i tehdy, je-li plánované a úplně v pořádku. A tahleta slečna prožila něco ne zcela běžného, když své těhotenství zjistila tak pozdě. Takže by bylo dost divné, kdyby si o tom s blízkými "nepotlachala". Chlapi tllachají v hospodě i v práci a properou i kdovíco intimního, pokecat o tom, "co se mi to lidi přihodilo" není podle mne neobvyklé.

Elynor: Oznámení rodině: "Jsem těhotná, rodím za 2 měsíce." První otázka co by následovala je "Proč jsi nám to neřekla dřív?" Odpověď: "Protože je vám po tom maminko a tatínku houby" mi tam fakt tak nějak neštymuje.
Ad lidová slovesnost: To že člověk něco neviděl na vlastní oči neznamená, že to neexistuje.

Zebruška: tak jistě že nahlásit v práci to musí, že je těhotná a hodlá jít na mateřskou. Ale to se dá oznámit jednou větou, bez toho, že se k tomu dodají všechny podrobnosti, jak k tomu došlo :-) a příbuzným totéž, taky stačilo říct "budeme mít mimino", aniž by dlouze popisovala peripetie kolem. Což mimochodem je další důvod, proč tomu nevěřit - kdyby to byla pravda, tak to dotyčná slečna rozhodně vyprávět nebude, a už vůbec ne do ženského časopisu. Proč by si měla dělat takovouhle reklamu? Kdo ví, kde autor/ka článku TN tuhle historku sebrala. Nejspíš je to kompilát nějakých příběhů, co se, jak tady bylo psáno, tradují v lidové slovesnosti.

Elynor: no mně teda nepřijde, že by od ostatních nějak očekávala bůhvíjakou pomoc. Je tam jediná věta "každá pomocná ruka bude dobrá" a to na mně nepůsobí dojmem nějaké manipulace. Mně spíš přijde normální, že řekla rodičům a sourozencům pravdu, já bych si taky před nejbližšími nevymýšlela, ale řekla to na rovinu. V rámci rodiny je přece normální, že když někdo čeká miminko, ostatní mu pomůžou - seženou mimi oblečky, co mají ještě doma někde poschovávaný, rodiče vytáhnou z půdy léta skladovanou dětskou postýlku apod., zkrátka běžný věci, co se normálně dělají. Nic jinýho nejspíš neočekává, nebo to aspoň z článku takto nijak nevyznívá. A říct to kolegům v práci? No proč ne? Ta moje kamarádka, o které jsem psala, byla taky moje kamarádka z práce. A hádejte co - normálně nám to řekla v práci! Co je na tom? Právě proto nechápu, proč by se měl na slečnu z článku někdo ksichtit, zvlášť v té práci je jim po tom nic, tam si to můžou leda tak s překvapením vyslechnout, ale nemají důvod někoho pro něco hodnotit. A vlastně když se nad tím zamyslím, tak zrovna v práci bych to řekla určitě, protože pravděpodobně to muselo dost zaskočit zaměstnavatele, většinou to ženský v práci oznámí dřív, že za ně bude potřeba náhrada, tak aby ji pak všichni nepomlouvali, že jim to schválně tak dlouho tajila, aby jim způsobila problémy...

Elynor: Podobné průšvihy a krizovky většinou prověří vztahy (nejen ty partneské). Ano, postarat se bude muset sama, ale pak marně přemýšlím proč vlastně člověk rodinu a kamarády má.

Opravdu ne každý má těhotenské příznaky a ne každý přibírá do tvarů slonice. Své první těhotenství jsem zjistila naprostou náhodou na pravidelné gyn. prohlídce. Menstruaci jsem pravda neměla, ale připisovala jsem to velkému stresu v zaměstnání a úbytku na už dávno bídné váze. Těhotenský test mi navíc vyšel negativní. Trochu mě pobolívala prsa, ale že je tohle těhotenský příznak jsem netušila, protože jsem se o těhotenství nijak nezajímala. Přibírala jsem velmi málo a ač jsem velmi hubená, žádné těhotenství na mě nebylo dlouho vidět a vždy jsem měla jen malé bříško, je to prý postavením dělohy. Partner se k tomu naštěstí postavil velmi dobře, v největším šoku jsem byla já:-)

Zebruška: o co jim jde? V článku se píše, že ona to celé začala vyprávět všem kolem proto, že od nich očekávala pomoc. Možná jim jde o to, že nechápou, proč by jí měli pomáhat, a že se třeba cítí jaksi manipulováni - že jim ona věší bulíky na nos, aby tu pomoc od nich získala. Možná je pro slečnu překvapení, že to vyprávění nikoho moc nedojalo, a že se bude muset starat sama. Abych se přiznala, tak tomu taky moc nerozumím, proč to musela vyprávět i kolegům v práci, a ještě se všema podrobnostma, a konec konců ani příbuzným nemusela sdělovat tuhle nepravděpodobnou historku, přece stačilo se omezit na sdělení, že bude mimčo, a nerozpitvávat detaily :-)

Rambíša: A že u každé ženské se těhotenství může projevovat jinak vás nenapadlo? U mě se třeba žádné zvětšení prsou vůbec nekonalo.

Rambíša: a proč by musela mít bolestivá prsa? Moje švagrová, která zrovna v těchto dnech porodila, začala pociťovat nějaké nepříjemnější příznaky těhotenství až poslední dva měsíce. Do té doby říkala, že kdyby nevěděla, že je těhotná a nepřibírala, tak by neměla důvod si to ani myslet (ona to ovšem zjistila hned, protože děťátko bylo vymodlené a dlouho plánované). Já bych zase těhotenství přehlédnout nemohla, protože jsem vždy od začátku druhého měsíce trpěla zvýšenou nevolností a několikatýdenní zvracení cca 15x denně člověk fakt střevní chřipce už přičítat nebude :-) Ale každá žena to má jinak. Takže to, že vy jste měla nějaké příznaky, vůbec neznamená, že je bude mít i další žena.

Elynor: No vidíte, a já přibrala v těhotenství trapných 8 kilo a v šestým měsíci jsem byla hubenější než dnes a nic na mně nebylo vidět. Nebýt pak už jeho pohybů, tak snad taky o ničem nevím. Kluk vážil při porodu 4kila a ještě na posledním ultrazvuku mi tvrdili, že bude malej...

Tak já tomu věřím se vším všudy, protože přesně tohle se stalo mé dobré kamarádce, která na těhotenství přišla také až na začátku 7.měsíce, kdy šla na normální preventivku na gyndu a se zděšením zjistila, že za chvíli rodí :-) Prostě neměla vůbec žádné těhotenské příznaky, nic ji nebolelo, neměla chutě, nebylo jí špatně a do té doby ani nijak moc nepřibrala a ten mírný nárust váhy přičetla tomu, že zrovna v té době přestala chodit na pravidelné cvičení :-) Taky brala HA a zrovna u ní to byl šok, protože v jejich případě to bylo naopak - ona žádné dítě nechtěla (budovala kariéru, plánovala zrovna delší cestu do zahraničí), její partner ano, ale nedařilo se mu ji přesvědčit. Takže u ní byl největší problém, aby se srovnala ona sama s tím, že bude mít dítě, které nechtěla, a její plány půjdou do háje. Partner samozřejmě nadšený :-) No nakonec se s tím vyrovnala a dneska svého syna zbožňuje a dokonce říká, i když není věřící, že to nejspíš musel zařídit Bůh, protože nebýt této situace, tak by dítě nikdy neměla a nepoznala by, jak je to fajn být matka. Zkrátka dějí se různé věci. V uvedeném příběhu jen nechápu, proč ji odsoudilo okolí - jako za co? Že otěhotněla? Nebo že jim to nesdělila dřív? Nebo o co jim jako jde? Ještě by pochopitelná byla reakce partnera - šok, prvotní neschopnost se s tím vypořádat atd. A o tom, jestli to je partner do nepohody, nejspíš rozhodne další vývoj - jestli vezme do zaječí nebo se rozhodne, že tohle zvládnou spolu.

No tak tohle nechápu do 7 měsíc si nevšimla že je těhotná to bude nějaký vtip ne ???

Ze svého okolí znám osobně dvě ženy, které na to, že jsou těhotné, přišly až na konci sedmého měsíce. Obě prvorodičky, tudíž bez zkušeností. A obě normální, nebyl důvod jim to nevěřit, byť to může být nepochopitelné. Takže rozhodně nebudu tvrdit, že je to nemožné.

Ještě jsem zapomněla napsat o zvětšení prsou a to se projevovalo hned od 1. měsíce těhotenství.A toho že by si dotyčná nevšimla? když to kolikrát bylo až bolestivé napětí? A zvýšeně čůrat se jí taky nechtělo?

hynek: Naprostý souhlas.

Dnes nebudu komentovat článek, ale reakce - "tradičně" jsou pro mě zajímavější. :) Mata69 - Ne, cítím to podobně. Kebulík - paušalizace, osobně jsem byl velmi přešťastný, když jsem se dověděl, že budu otcem. Konečně, všechny děti jsme přiváděli na svět s láskou, ba dokonce i když ne vždy byly plánované, tak zaručeně vždycky chtěné a milovaně očekávané. Ostatní - i když rozpoznání gravidity nemohu posoudit :) (jeví se mi - ze své mužské pozice - "nepoznání" dokonce ve 3. trimestru přece jen spíš trochu přitažené za vlasy), nechápu, proč někteří mají tendence ženu soudit, ba navíc (Elynor) i přisuzovat nějaké spekulace. Lebahu - souhlas, včetně toho, že "chlap se zachoval jako debil", nutně se to však "předpokládat" nemusí. :). Victore - moc čteš pochybné průzkumy. :)

Elynor: však píšu, že je to zvláštní...já se svými nevolnostmi měla jasno hned...pochopím tři-čtyři první měsíce...pak už je to pro mě těžko uchopitelné. A znám jen jednu, co do pátého měsíce tvrdila, že to netušila, že je těhotná, ale u té jsem přesvědčená, že kecala.

Elynor: Já ji znám osobně (tu se "žlučníkem"), viděla jsem ji asi tejden před tím než porodila. Kde to nosila netuším, je poměrně štíhlá a nic na ní vidět nebylo. Takže žádná "černá sanitka".

Brala jsem HA přes 20 let,když jsme chtěli mít dítě,tak jsem ji přestala brát.Poprvé se dítko počalo hned za 3 měsíce,podruhé asi za 4 měsíce.Hned po měsíci jsem věděla,že jsem v tom,tehdy nebyly ještě takové testy jako dnes k dispozici,tak jsem šla na ženské asi po 3.měsíci a hned mi dali průkazku.Jinak nebylo nic vidět,žádné břicho,žádné nevolnosti ,teprve od cca 6.měs.trochu narostlo,ale zároveň už pohyby,jako když mi v nbřiše plave ryba,ne jako zaražené větry.No a později to byly kopance hlavně když jsem si šla lehnout.S kamarádkami jsme kolikrát probíraly,zda je možné si "nevšimnout" těhotenství a vyděsit se až před porodem,ale nikdo neznal žádnou,co by se jí toto stalo,všechny jsme věděly,že jsme v tom. Dnes se mladí spolu asi o závažných věcech nebaví,nechtějí se ženit/vdávat a děti se jim rodí asi jako po početí svatým duchem.

Mata69: ano, tradují se takové případy. Taky se traduje, že jezdí černá sanitka a krade děti na transplantace orgánů. Vždycky někdo zná někoho, kdo zná někoho, jehož bratrance sestřenice z desátého kolena... a tak. To, že se něco traduje, neznamená, že se to skutečně děje, a že to je zpráva z důvěryhodného zdroje.

loony: copak já vím? Když někdo vymyslí takovou pohádku, že si do 7. měsíce nevšiml těhotenství, a je v tom úplně nevinně, no tak to už je možné všechno :-)) překombinovaná je tahle historka, které prý máme věřit...

Elynor: No,tak testy otcovství by měly být prováděny automaticky.Ne sranda.Ovšem je potřeba k tomu ty chlapy inspirovat a důvěra musí jít stranou.Zvláště když podle nějakých průzkumů,které jsem nedávno někde zachytil je u nás 1/3 dětí "kukaček" a chlapíci o tom ani neví.

Já ji věřím. Já třeba otěhotněla v šestinedělí, vůbec netuším jak a to, že jsem měla pořád při těle, jsem marně řešila dlouhými běhy. Když mi v 5. měsíci gynekolog řekl, že jsem těhotná, málem mě švihlo, mohla jsem dceru tím svým "hubnutím" zabít. Krom toho znám podobné případy. U sousedů nedávno vezla maminka 17. letou dceru večer do nemocnice s "hexnšusem" a vrátila se v noci bez dcery, která do rána porodila. Nicméně celá rodina, byť v naprostém šoku, se radovala, včetně novopečeného, sotva zletilého taťky. Dcera přitom ještě ráno toho dne závodně tancovala v jakési soutěži a myslela si, že si sekla záda. Ráno už tedy v dalším kole, do kterého se probojovala, nenastoupila. :)

loony: :)))