Kristýna by ráda pomohla svojí mamince. Ta propadla alkoholu, a i když to nahlas nepřizná, stává se z toho čím dál větší problém. Kristýna a její sourozenci už si neví rady.
Moje matka byla velmi činorodá. Pracovala jako projektantka a ve volném čase šila, pletla a věnovala se zahrádce. Všechno se ale změnilo, když dostala v práci výpověď kvůli snižování stavů. Nešlo si nevšimnout, jak moc ji to sebralo. Spolu se sestrou a bratrem jsme čím dál častěji nacházeli na různých místech v domě lahve s alkoholem.
Časem si máma našla novou práci. Bylo jí sedmačtyřicet, takže ještě měla šanci začít znovu. Jenže s alkoholem to bylo pořád stejné. Přes den v práci se asi držela, ale když navečer přišla domů, první, co udělala, bylo, že si nalila skleničku.
Laura Poláková
24. května 2020
To, že pila, se pochopitelně projevovalo na jejím zdraví. Byla často unavená, bez nálady, podrážděná, měla migrény a zvracela. Často bývala na neschopence, ale já tušila, že je to hlavně proto, aby mohla doma pít. Šlo to s ní den ode dne z kopce.
Postupně vyřadila ze svého života všechny koníčky, které ji dřív tak bavily. Nic nedělala, o nic se nezajímala, její jedinou zábavou byl „chlast“. Přestala s námi komunikovat – když jsme jí říkali, ať pití nechá, rozzuřila se. Nechtěla slyšet pravdu. Tatínek nám bohužel už dávno zemřel, a tak jsme se neměli komu vypovídat. Nedovedla jsem si představit, že bych třeba ve škole někomu prozradila, že moje máma pije…
Laura Poláková
26. května 2020
Dnes není situace o moc lepší. Máma si sice myslí, že má pití pod kontrolou, ale opak je pravdou. V práci asi nic neprokoukli, tam si nedovolí a hlídá se, ale večery a víkendy jsou jako přes kopírák. Při každé návštěvě po domě nacházíme prázdné lahve a máma je neustále podrážděná.
Pořád posloucháme, že si musíme rozdělit role a pomáhat jí s domácností, že se sestrou máme vařit, že jsme líné a nic neumíme. Přitom to říká, jen aby sama nemusela nic dělat. Nedochází jí ani to, že já i sourozenci už máme svoje vlastní domácnosti a já a bratr dokonce i rodinu.
Laura Poláková
19. května 2020
Sestra se nedávno odstěhovala k příteli, takže se v navštěvování mamky střídáme, ale je to evidentně málo, i když se jí doma snažíme se vším pomoct. Často vzpomínám, jaká byla máma dřív. Jak jsme si spolu hrály na zahradě, jak nám pletla legrační čepice. Asi už to nikdy nebude takové, jaké to bývalo.
Vím, že měla těžké období, když táta zemřel a ji vyhodili z práce, kde byla tolik let. Ale to my přece taky! Nemůžu jí odpustit, že nedokázala najít sílu, aby se postarala aspoň o nás. I když myslím, že jsme to zvládli skvěle, a máma to musí vědět.
Laura Poláková
21. května 2020
Se sestrou jsme skutečně fungovaly, protože nám nic jiného nezbývalo. Stala se takovou mojí vrbou, svěřovala jsem se jí se svými trápeními, první láskou a byla jsem ráda, že mi aspoň někdo naslouchá. Záviděla jsem své kamarádce, jak pěkný vztah má se svou maminkou, jak s ní pořád něco řeší, jak spolu chodí nakupovat, do kina a tak.
Nejhorší na tom je, že si máma za celou dobu svého pití nepřiznala, jak to s ní doopravdy je. A myslím, že si to nikdy ani nepřizná. Když jí můj bratr v návalu vzteku řekl, ať se jde léčit, tak se urazila, ona prý má všechno pod kontrolou a to, že si občas dá skleničku, nic neznamená…
Laura Poláková
17. května 2020
Smutné je, že si vůbec neuvědomuje, jak nám tím ublížila, a ani jí nepřijde divné, že se s ní už téměř o ničem nebavíme a ze všeho ji vynecháváme. Zvykli jsme si… Všichni tři ale doufáme, že nikdy nebudeme jako ona!