Komentáře k článku zpět na článek

lebahu 15. 12. 2015 | 09:02

Rambiša: Ale ono to existovalo, jenom se to nediagnostikovalo a pacient (pokud si vůbec troufnul jít k doktorovi s tím, že je unavený) byl povětšinou označen jako simulant (nemá horečku, nekrvácí a nemá otevřenou zlomeninu... může ráno zas do Kolbenky) a nahnán do pracovního procesu. (i doktoři mu řekli to, že se "musí sebrat").
A třeba o AIDS taky před 40 lety nikdo neslyšel a nebudeme popírat jeho existenci, že nee.

Metta 15. 12. 2015 | 01:14

Pro dolozeni verohodnosti sve nemoci by pani mohla pouzit lekarskou zpravu nebo pozadat sveho ci nejakeho znameho lekare, aby manzelovi, pribuznym nebo v praci vysvetlil z pozice medicinske autority, o co se jedna - co je mozne a co ne...Pani by take mohla kontaktovat tu skvelou ucitelku sve dcery, ktera si prosila podobnym a treba by ji psychicky podporila, poskytla nejaky tip nebo alespon porozumeni...Preji vse dobre

Rambíša 14. 12. 2015 | 16:24

Je jen zajímavé,že před nějakými 30-40 lety nebylo po nějakém únavovém syndromu a pocitech vyhoření ani zmínka...Já ani nikoho neznám,kdo by tímto trpěl.Asi je na vině stres,rychlý život,denně se valí do hlavy starosti,novinky,války,katastrofy,nehody,neštěstí.V práci hrozí výpovědi,kdeco je drahé,máme málo peněz,děláme dluhy...Chtělo by to celkově zpomalit,než nás rozdrtí kolesa neustávajícího "pokroku"!V tomto byl život za socialismu příznivější,nebyl tak hektický ani beznadějný,dalo se více snít,odpočívat i obyčejně žít.Pro tu paní: nepomohl by nějaký speciální pobyt někde "na samotě u lesa" ? Nějaké lázně,nechci psát "blázinec",neb tam není pohoda,klid a mír.Ale asi zdarma už u nás nic není...

Mata69 13. 12. 2015 | 19:39

lebahu: mě neděkuj, já už tě chvíli znám, tak jsem schopna to pobrat
Máme doma tchána s alzheimerem, to je taky pocuc. Stokrát si opakovat, že on to schválně nedělá (přestože to tak vypadá), že je prostě nemocný. A taky by se dalo říci, že kdyby se "trochu snažil a sebral se", byl by na tom líp.

lebahu 13. 12. 2015 | 19:26

Mata69: Díky, žes to pochopila. Mě ani tak nestonala duše jako spíš to tělo, jenom to prostě (dokud mi nepodřízli krk) nebylo nikde vidět. A opravdu se špatně vysvětluje okolí, že třeba ležíš na gauči uprostřed neskutečnýho bince a nemáš sílu se zvednout a začít něco dělat, že nejsi líná bordelářka, ale jsi tak šíleně unavená, že vážně přemýšlíš, jestli na ten záchod chodit nebo ne... No zaplať pámbu je to za mnou. Takže kdo si to nevyzkoušel, nemůže soudit.

Babaloo55 13. 12. 2015 | 19:26

Tak já paní Kristýnu naprosto chápu. Rok jsem trpěla jako hov@do, manžel si myslel totéž - že to hraju. Nepomohlo, ani když jsem dvakrát musela volat rychlou, protože mi prostě odumřely nohy, trup, ruce a postupovalo to k hlavě. Celodenní strašná únava, bolest celého těla, návaly horka, bušení srdce.... Naštěstí mám po mojí máti tuhý kořínek a pomaličku začalo přibývat těch o něco lepších dnů a po roce a půl už celkem zvládám péči o dům, manžela, kočku. Za celou tu dobu se manžel ani jednou nezeptal, zda nechci třeba čaj. Přitom mě viděl, jak se plazím na záchod. Bohužel to náš, resp. můj vztah dost poznamenalo. Čemuž se ovšem nelze divit. Nikdo jiný se o mě starat nemohl, kluci jsou dávno z domu, mají své rodiny, práci. Moje "štěstí" bylo i to, že jsem byla už v důchodu, takže mě neohrožovala aspoň ztráta zaměstnání. Takže závěr - věřím Kristýně, naprosto chápu, jak se cítí. Snad by stálo za to zajímat se o invalidní důchod a možnost pečovatele.

Mata69 13. 12. 2015 | 19:06

Dasa52: nemyslím, že by zrovna Lebahu někomu přála nemoc. Tady to myslela spíše tak, že kdo si myslí, že "duševní" nemoc je jen o tom, že ten dotyčný nemocný být chce a že to simuluje, že je líný, že s tím nic dělat nechce, že by si to měl na pár dní zkusit. Aby pochopil, že i když stůně duše, že je to stejně náročné, jako když stůně tělo.

Dasa52 13. 12. 2015 | 18:15

lebahu: přát někomu bolest, nemoc, asi se potřebujete ještě léčit, protože tohle normální člověk ani omylem nevypustí z pusy. nebo nejste nemocná, ale jen zlá.

Dasa52 13. 12. 2015 | 18:11

Psycholog není doktor a nikomu nepomůže nic vyléčit. Problém té paní není ani tak nemoc, jako zbabrané manželství. Měla by se z něj co nejdřív dostat. To, že jí manžel bude živit, není řešení problému, spíš naopak. Bude na ní akorát hnusnej, protože jí vidí jako trosku, která ho vysává a není k ničemu. Kdo chce s někým takovým žít a spoléhat se na jeho pomoc, tak potřebuje psychiatra a ne psychologa. Jinak trochu mají pravdu všichni - může to být psychosomatické, snaha udržet si manžela jako "ochránce", když už nechce být manžel. Ale fakt je, že sama mám zkušenost s nemocí, která, jak tu někdo píše, není vidět, a je to fakt hnus, když se tomu lidi posmívají a říkají tomu "simulace" a vám je tak mizerně, že byste raději nebyli... Na druhou stranu je třeba s tím bojovat ze všech sil. Ne se "sebrat", ale léčit se a dělat všechno pro to, aby bylo líp. Nevzdávat to.

j66 13. 12. 2015 | 18:05

lebahu: když to přejete přímo mně , tak teda odpovídám konkrétně Vám : přála bych vám, mít doma psychicky nemocného partnera, který utíká před problémy a vydírá . Své problémy nevidí , případně bagatelizuje, Ano léčí se a někdy je to lepší . Ale první podvodník v příhodným okamžiku ho stáhne z kůže, a to byste viděla kolik se jich najde , oni totiž šmejdi I bezbranné lidí cítí na dálku , nemusí to být jen důchodci. Ano může si za to v zásadě sám, zbavený svéprávnosti není. Vy sama podle toho co tu píšete, jste se vším hotová raz dva. Já jsem si moc nevšimla , že byste zrovna Vy měla nějak moc pochopení pro jiné, no ale když je to Vámi zažitá zkušenost tak otatní mají pochopení málo? No jo tak to v životě chodí

lebahu 13. 12. 2015 | 17:36

Elynor, j66: Přála bych ti to tak na měsíc... večer jít úplně vyčerpaná spát a ráno se vzbudit aby ti bylo ještě hůř... abys s bídou byla schopná udělat to nejzákladnější nějakou hygienu, doplazit se do práce a domů a tam sedět a čumět, protože na víc už nemáš sílu... a aby kolem tebe všichni chodili, tvrdili ti, že "se máš sebrat", že jsi líná, tlustá, měla bys o sebe dbát, že se nestaráš o rodinu, manžela...
Nemoci který nejsou vidět jsou šílený. Když máš nohu v sádře, každej tě polituje a pomůže ti. Když je ti něco co není vidět, jsou všichni chytří jak rádio a nepomůže nikdo. Já mám tohle za sebou, plácala jsem se v tom rok (díky "léčbě" štítné žlázy, nakonec se mi ulevilo až za pár měsíců po operaci). Fakt chuťovka, všem, kteří si myslí, že s chronickou únavou se dá bojovat vůlí a že je to nemoc, která je jenom v hlavě a pacienti simulují, fakt přeju, ať si zažijou stav, kdy sedí a přemýšlí, jestli mají sílu dolízt na záchod nebo jestli by bylo jednodušší se počůrat. Jinak to totiž asi nedokážou pochopit.

Mata69 13. 12. 2015 | 16:25

Kupodivu znám i pár lidí, kteří než by se "sebrali" a se svým životem něco kloudného udělali, radši naříkají jak je k nim osud krutý a rochní se ve vlastní bídě. Klidně to může být i případ té paní. Taky je tu možnost, že je opravdu nemocná. Kdo ví.

Mata69 13. 12. 2015 | 16:22

Ellynor i j66 - obě můžete mít pravdu, to fakt nepopírám. A klidně to tak může být. Jak píšu, ať pošle paní manžela k čertu - násilím ho u sebe neudrží. No a kdo jí bude živit? Jak jí radí doktorka - musí se svým životem něco udělat, rozhodnout se. A pokud připustí, že může být živa i bez manžela, možná zjistí, že se pak užíví sama a nemoc porazí. Kdo ví. Nebo jí to porazí totálně a bude se dál utápět ve své nemoci. Těžko říci.

Elynor 13. 12. 2015 | 15:43

Mata69: a když odejde, živit ji bude kdo? V práci se jí snaží zbavit - jistě, asi tam toho moc neudělá, a zaměstnavatel není charita. Z nemocenské dlouho nevyžije, navíc s dcerou, která patrně žádné příjmy nemá. Mně to celé připadá jako klasický útěk do nemoci - svět je zlej, lidi zkažení, nikdo mě nemá rád, všude kolem problémy, tak onemocním a všichni mě budou litovat, opečovávat a problémy vyřeší za mě. A ono to nevyšlo. Což nemusel být vědomý záměr, lidi to kolikrát takhle řeší podvědomě, třeba se jim to už někdy v minulosti, možná v dávném dětství, vyplatilo, tak to použijí zas. Únavový syndrom pokládám za jednu z těch diagnóz "ze zoufalství", když doktoři nevědí, co s dotyčným dělat, protáhnou ho stovkou vyšetření, zkusí šedesát způsobů léčby a nic nezabere. To je taková objektivně těžko prokazatelná diagnóza. Myslím, že pravdu má ta lékařka, co paní radí, ať konečně se svým životem něco udělá, jinak že se nikam nedostane a bude se v tom plácat pořád. Možná ještě není pozdě a manžel myslel výhružku rozvodem jako poslední páku na to, aby manželku nějak probral z té letargie.

j66 13. 12. 2015 | 15:32

Mata69: Já si právě myslím, že to může být i naopak. Měly problémy, manžel byl nevěrný, aby zůstal tak ho různě vydírala, třeba zdravotními problémy, on zůstal, ale už jí prostě nevěří . Konec konců její problémy můžou být i psychosomatického rázu. Z obou stran (Vaší i mojí) je to samozřejmě spekulace, ale Vy sama jste hned automaticky přijala pozici té ženy : za všechno může manžel !!!

Mata69 13. 12. 2015 | 15:13

j66: už to, že měli problémy v manželství s manželovou nevěrou, tak mě nepřekvapuje jeho postoj - prostě půjde jinam, nebude s manželkou "v dobrém i zlém" a já si na rozdíl asi od většiny myslím, že i pro ni bude lepší když ho nechá jít. Násilím ho u sebe neudrží a on jí v nemoci oporou není.
Ale jak vidno, paní chodí na vyšetření, spoustu jich absolvovala a něco se snaží se svým stavem dělat. A dle všeho má únavový syndrom a deprese diagnostikovány. Takže to asi nebude ten typ, co ráno vstane a hlásí "že má depku". Manželův postoj, že manipuluje dceru, že by se měla vzchopit a podobně svědčí o totální absenci jakékoliv empatie a citu k manželce. Paní vážně dle mého pomůže, když ho pošle ke všem čertům.

j66 13. 12. 2015 | 15:08

Mata69: Kdo nechce psychické choroby vidět, ten je nevidí !!! A co si budem nalhávat, když někdo říká že má "depku" tak tím myslí spíš blbou náladu a že se mu nechce nic dělat. Obvykle tím nemyslí , že skutečně není schopný nic dělat Tak se tomu manželovi nedivte, že to nechápe. Navíc v článku paní píše, že v manželství měly problémy - nevěra. Myslím, že to s tím zřejmě dost souvisí. Kdyby to bylo naopak, tak tu VĚTŠINA Z DISKUTUJÍCÍCH bude radit, že paní má myslet na sebe a na děti a s problematickým manželem nezůstávat.

Mata69 13. 12. 2015 | 13:54

j66: není lehké žít s člověkem, který trpí depresemi, to v žádném případě. Ale chtít po něm "aby se sebral" je jako chtít po člověku s amputovanou nohou, aby se trochu snažil, že by mu noha dorostla.

j66 13. 12. 2015 | 12:56

Finnfairy: Já bych se manžela zastala. Nemoce svázané s psychickými problémy , paní píše o depresi, jsou opravdu velmi náročné pro okolí. I když chápete, že ten člověk je nemocný, jeho reakce jsou kolikrát pro Vás těžko přijatelné a hlavně naprosto nepochopitelné a nenormální !!!

egyptanka 13. 12. 2015 | 00:55

Kristýna mi velmi připomíná moji kamarádku,která onemocněla ve stejném věku totožnou chorobou. Byla ale rozvedená se 2 dětmi,dcera dospělá a syn chodil do učení. Dlouho lékaři nemohli zjistit,co jí vlastně je,spekulovalo se,že měla přisáté klíště a také přepracování a snížená imunita. Nakonec jí diagnostikovali únavový syndrom. Dostala částečný invalidní důchod a po čase plný. Nikdy se bohužel zcela nevyléčila. Dnes je jí 55 let a je již 13 let v důchodu. Kristýně přeji lepší osud,aby se z toho dostala.

Finnfairy 12. 12. 2015 | 22:07
kebulik 12. 12. 2015 | 21:40

Zaujal ma nadpis, lebo som si niečím podobným prešla a takisto to začalo presne rok po ťažkej hnisavej angíne. Nakoniec sa z toho po 2 rokoch a 4 mesiacoch vykľula dedičná metabolická porucha spôsobená absenciou enzýmu,ktorý sa aktivuje pri svalovej námahe. Nech vás pošlú do nemocnice na neurologické oddelenie a komplet preklepnú - eeg, emg,lumbálka, mr hlavy a hlavne ischemický záťažový test na predlaktí. Ak bude pozitívny, potom genetiku. Vaše ochorenie sa "lieči" rovnako ako moje: vysoké dávky koenzýmu Q10, 15-20g D- ribózy denne, D-vitamín, B-komplex, biotín.Všetko sú to látky podporujúce energetický metabolizmus bunky. Držím vám palce.

Přečtěte si také

Horoskopy

Do práce chodíte neradi, protože se vám nedaří. Za vše může zvýšená citlivost a únava. Nejraději byste…