Přežili pád letadla i lavinu. Aby se zachránili, museli jíst ty, kteří letecké neštěstí nepřežili. Skutečný příběh uruguayského rugbyového týmu a jejich přátel se dočkal nového zpracování, a to z dílny streamovací služby Netflix, která snímek uvedla v premiéře 4. ledna 2024.
Dne 13. října 1972 se v Andách zřítilo uruguayské letadlo směřující do Santiaga v Chile se 45 lidmi na palubě včetně rugbyového týmu. Po chybě pilotů letadlo zavadilo ocasem o hřeben nejvyšší z přelétaných hor a ztroskotalo v mrazivé horské pustině. V době záchranné operace o deset týdnů později přežilo šestnáct lidí. Zůstat naživu se jim podařilo jenom díky kombinaci vynalézavosti, vytrvalosti, víry a extrémnímu rozhodnutí – v zasněženém horském prostředí bez jídla – jíst mrtvé.
Roberto Canessa, přeživší, který se stal významným dětským kardiologem a dlouholetým kandidátem na prezidenta v roce 1994 v Uruguayi, uvedl v minulosti pro National Geographic, že „antropofágie je lepší slovo pro to, co se stalo, než kanibalismus“, který by mohl znamenat zabíjení lidí pro konzumaci.
Drsný příběh se dočkal filmového (včetně dokumentárního) zpracování hned několikrát, přičemž nejznámější je film z roku 1993 režiséra Franka Marshalla Přežít: Zázrak v Andách s Ethanem Hawkem nebo Johnem Malkovichem v hlavních rolích.
Nové zpracování s názvem Sněžné bratrstvo (Society of the Snow) mohou už nyní sledovat předplatitelé Netflixu. Podle knižní předlohy Pabla Vierciho jej natočil režisér J. A. Bayon. Snímek hodnotit nebudeme, nejsme filmové recenzentky, ale můžeme se přiklonit k fanouškům platformy ČSFD, kde má film v tuto chvíli hodnocení 79 %. A dovolíme si vypůjčit slova amerického filmového kritika Roberta Eberta, který kdysi o Zázraku v Andách napsal: Problém je v tom, že žádný film nemůže skutečně obsáhnout naprostou ohromnost zážitku.
Z netflixovské verze ale podle nás vyvstalo několik detailů a zajímavostí, které však v novém snímku nedostala větší prostor. Podívejte se na ně s námi:
1. Existují reálné fotky z místa havárie
Jen pár dnů po záchranné akci se v médiích objevily fotografie z místa havárie, které byly pořízeny při záchraně přeživších. Na jedné z nich jsou částečně vidět i rozřezaná těla, respektive ostatky mrtvých, což přispělo k diskuzi o kanibalismu a také o tom, zda měli přeživší morální právo udržovat se při životě tímto způsobem. Existují ovšem i fotografie z doby, kdy přeživší čekali dlouhé dny na záchranu poblíž vraku letadla. V jednom ze zavazadel totiž našli fotoaparát a pořídili několik fotografií.
2. Letadlo ztroskotalo v pátek třináctého
Letadlo se v Andách zřítilo 13. října 1972, což byl pátek. V identický den ztroskotalo ještě jedno letadlo, a to ruský letoun Aeroflot 217, jehož celá posádka o počtu 174 pasažérů zemřela.
3. Trup letadla, ve kterém strávili 72 dnů, byl miniaturní
Použitelný prostor vraku, kde si přeživší mohli vytvořit úkryt, byl velmi omezený. Šlo o úkryt o přibližné velikosti 3 x 3 metry, do kterého se první noc vměstnalo 28 přeživších. Vrak byl větší, ale třeba poničený kokpit se nedal jako úkryt použít, a naopak na druhém, otevřeném konci letadla bylo potřeba nechat místo, kam přeživší každou noc umísťovali kvůli zamezení mrazu zavazadla.
4. Přeživší si vyráběli umělé sluneční brýle
Jelikož letadlo ztroskotalo v Andách pokrytých sněhem, trpěli přeživší ve slunečných dnech tzv. sněžnou slepotou. Odraz slunečních paprsků od bílého sněhu byl zkrátka extrémně ostrý a oslňující. Někteří v zavazadlech našli sluneční brýle, jiní museli improvizovat a náhradu brýlí si vyrobit – třeba prostřednictvím různých drátů, slunečních clon z kokpitu nebo i z podprsenek. Stejně tak bylo nutné ve vraku zakrývat okna, kterými dovnitř v odpoledních hodinách procházely oslňující paprsky.
5. Zahřívali se dechem a boucháním do končetin
V noci klesala teplota až k minus 30 stupňům, v nejhorších dnech dosahovala i minus 35 °C. Přeživší se každý večer snažili co nejvíce zabarikádovat otevřenou část trupu letadla, a to zejména prostřednictvím zavazadel. Ta však jen stěží odporovala silnému větru, a tak se účastníci letecké katastrofy navzájem bouchali do končetin, aby je prokrvili, a také si navzájem zahřívali obličeje svým dechem.
6. Ztráta poslední ženy ostatní velmi zasáhla
Až do laviny, která zasáhla vrak letadla v noci 29. října, se na palubě mezi přeživšími nacházela i jedna žena – Liliana Navarro de Methol, které bylo v době nehody 34 let. Přeživší po záchraně uváděli, že se k nim celou dobu chovala mateřsky a dodávala jim sílu přežívat. Její nečekaná ztráta je tak velmi zasáhla a zhoršila jejich psychický stav.
7. Záchranáři byli překvapeni navigačními schopnostmi
Nando Parrado a Roberto Canessa ušli během své výpravy takřka 70 kilometrů velmi těžkým terénem. Ve chvíli, kdy se dostali do civilizace a rozjela se záchranná akce, byla ovšem hustá oblačnost. Záchranáři tvrdili, že je riskantní na místo nehody za těchto podmínek vyrazit, ale Nando trval na tom, že je odnaviguje. Jakmile se v odpoledních hodinách začala oblačnost trochu rozpouštět, vrtulníky vyrazily. Piloti nevěřili, že je Nando dokáže rychle nasměrovat na správné místo, ale jemu se to podařilo.
8. Nando, který ostatní zachránil, nebyl daleko od smrti
Nando Parrado byl nejen ten, který vedl závěrečnou výpravu a poté odnavigoval záchranáře na místo nehody, ale i ten, který jako první navrhl kanibalismus s argumentem, že jinak nepřežijí. Přitom právě on byl první tři dny po nehodě v kómatu a vypadalo to, že se neprobere. Někteří si dokonce mysleli, že už je mrtvý.
9. Část zachráněných musela strávit ve vraku letadla ještě jednu noc
Osm přeživších, tedy polovina zachráněných, musela po úvodní záchranné akci vydržet ve vraku letadla ještě jednu, poslední noc. Od záchranářů však dostali deky a zásoby jídla.
10. O kanibalismu se nechtěli svěřovat
Logicky hned v prvních hodinách po záchranné akci nastala od záchranářů i novinářů otázka, jak se jim podařilo zůstat naživu. Přeživší nechtěli o tomto tématu mluvit, a někteří se dokonce pokoušeli argumentovat tím, že v zavazadlech našli zásoby jídla, které si celou dobu rozdělovali. O to více se nejen bulvární novináři začali o téma v následujících dnech zajímat a zveřejňovat šokující informace. Některá média dokonce šířila výmysly, že přeživší museli úmyslně zabíjet ostatní, aby měli co jíst. Pro přeživší bylo toto téma enormně citlivé i z důvodu, že byli katolíci a někteří z nich silně věřící.