Na většině těla dosahuje kožní kryt síly přibližně jednoho milimetru a není na celém těle stejný. Na rukou a nohou je množství drobných záhybů, v nichž se zachycují nečistoty. Nejsilnější, až 4 milimetry, je kůže na chodidlech, protože se na těchto místech opotřebovává nejvíce. Naopak nejtenčí a nejcitlivější je pokožka na očních víčkách a na rtech, kde bychom nenaměřili více než půl milimetru.
Z čeho se kůže skládá?
Je tvořena třemi hlavními vrstvami - pokožkou, škárou a podkožním vazivem. Každá z těchto částí má svoji nezastupitelnou funkci a jen když všechny tři dobře fungují, může být naše kůže přirozeně krásná.
1. Pokožka nás chrání
Pokožka /epidermis/ je tvořena z několika vrstev buněk. Zásadní význam má bazální – základní vrstva buněk těsně nad hranicí škáry, která je schopná dělení. Tento princip zajišťuje plynulou obměnu a dozrávání vrstev pokožky. Drobounké suché šupinky na kožním povrchu jsou tedy skupinky odlučujících se buněk. Proces obměny epidermis trvá průměrně 28 dní.
Prvnímu kontaktu se zevním prostředím je ale vystavena ještě další v minulosti leckdy podceňovaná povrchová struktura kůže – lipidový nebo lipoidní film. Lipidy – tuky, které tvoří jeho významnou součást, nejsou jeho jedinou složkou. Obsahuje dále například pot, maz z mazových žláz a chemické látky – například aminokyseliny, volné mastné kyseliny, kyselé produkty látkové výměny jako například kyselinu mléčnou. Tyto látky zajišťují mírně kyselou reakci kožního povrchu. Sekrece potních a mazových žláz spolu s produkty rohovění ovlivňují zásadním způsobem optimální obsah vody v pokožce – hydrataci.
2. Škára rozhoduje o vráskách
Střední vrstvu kůže tvoří škára (korium), která je tvořena různými typy vazivových vláken spojených tmelovou substancí. Tato vrstva rozhoduje o pružnosti, mechanické odolnosti a pevnosti kůže. Její vlastnosti mají vliv na vznik vrásek, které jsou projevem stárnutí kůže. Její součástí jsou cévy, nervová zakončení, díky kterým jsme schopni vnímat pocity, jako je teplo, chlad a bolest, ve škáře jsou zanořeny potní a mazové žlázy, nehty a vlasy.
3. Podkoží
Nejhlubší vrstvou kůže je podkožní tuková tkáň. Chrání hlouběji uložené orgány proti mechanickému poškození i proti teplotním vlivům. Kromě této „izolační funkce“ je také energetickým rezervoárem. Organismus sem ukládá přebytky svých energetických zdrojů. Tukové buňky se množí, pokud přibíráme na váze, při hubnutí pouze zmenšují svůj objem, ale jsou připraveny později zásobu tuku doplnit.
Funkce kůže
Kůže je náš ochranný plášť. Náš organismus chrání nejen před různými mechanickými vlivy, ale i před infekcemi nebo slunečním zářením.
Bez kůže bychom nic necítili, protože se zde nachází sídlo hmatu. Vytváří se zde maz a pot, a právě pocení je jeden z obranných mechanismů, kterými tělo reaguje na přehřátí nebo stres.
Bez ochranného filmu, který je na pokožce, bychom nebyli schopni odolat vlhkosti. Film totiž brání pronikání vody a dalších látek dovnitř těla.
V kůži se také tvoří vitamín D, který vzniká z provitaminů za přítomnosti slunečního záření.
Kůže - zásobárna vody
Obal našeho těla je současně velkou zásobárnou vody. Kůže mladého člověka obsahuje asi z 60ti procent vodu, ve stáří pak tato hodnota klesá jen na 30 procent. S postupujícími léty tedy kůže ztrácí schopnost uchovávat vlhkost. Vazivová tkáň již není tak pružná a tvoří se vrásky. K tomu, abychom tento přirozený proces pozastavili, nám pomůže i pravidelné používání kvalitních kosmetických přípravků, které do kůže potřebnou vlhkost doplňují.
Druhy pleti
Pro každodenní ošetření pleti je důležité znát typ vlastní pokožky. Jenom tak si vybereme správné kosmetické přípravky.
Typ pleti nejlépe určíme na obličeji. U lidí s mastnou pletí se obličej leskne a po celé jeho ploše jsou zřetelné rozšířené póry. Mastná pleť má zvýšenou sekreci kožního mazu. To bývá problém hlavně v pubertě, kdy je náchylná k tvorbě komedonů (ucpaná ústí mazových žláz v podobě černých teček nejčastěji na obličeji). Mastná pleť stárne pomaleji, není náchylná k předčasné tvorbě vrásek, lépe odolává vnějším vlivům a bývá méně často postihována alergickými reakcemi.
Pro suchou pleť je charakteristická tvorba šupinek na povrchu. Rozšířené póry se na obličeji takřka nevyskytují, a když, tak jen na nose. Suchá pleť působí jemně až křehce, citlivě reaguje na vnější vlivy a často trpí alergickými reakcemi. V pubertě s ní sice nejsou problémy, rychleji však stárne a je náchylnější k tvorbě vrásek.
Velmi často se setkáváme s typem pleti, která se označuje jako smíšená. Je mastnější na tzv. T-zóně, tedy na čele, nosu a bradě. V oblasti tváří je tento druh pleti spíše sušší.
Co pleti škodí?
Teplotní výkyvy – Pokožce nesvědčí ani mráz, ani horko. V mrazu trpí horní vrstva nechráněné pokožky, dochází k jejímu zarudnutí a k celkovému hrubšímu vzhledu pleti. Sauna, solárium nebo přehnané slunění nesvědčí především pleti s rozšířenými žilkami. Ty se ještě více „roztáhnou“ a v extrémních případech mohou i popraskat. Rychlé změny teploty v zevním prostředí, jako je sálavé teplo nebo náhlé ochlazení v mrazu mají nejzávažnější následky, zejména pokud působí opakovaně. Těm, kteří mají s pletí problémy, doporučujeme nevystavovat se extrémním teplotám pokud možno vůbec, případně měnit prostředí s vysokými teplotními výkyvy pouze pozvolna.
Nevhodné kosmetické přípravky a nevhodné ošetřování pleti – Dnes snad každá žena považuje za samozřejmost dopřát si kvalitní kosmetiku. Důležité je ovšem i její správné použití. Například pravidelné „vytahování“ pleti na obličeji při aplikaci krému může být příčinou předčasné tvorby vrásek. Naštěstí je dnes na trhu již velké množství literatury, kde je možné se s těmito informacemi seznámit. Odborný lékař či kosmetička také pomohou najít odpověď na konkrétní dotazy.
Nevhodný jídelníček – Strava má na kvalitu kůže velký vliv. Pleti například neprospívá příliš cukru, tuku, oleje, kofeinu, bílého pečiva nebo ostře kořeněných jídel. Naopak pomůže čerstvá zelenina a ovoce, vláknina, libové maso nebo ořechy. Dodržování zásad zdravé životosprávy prospěje nejen Vaší pleti, ale i celému organismu.
Kouření – Nikotin obsažený v tabákovém kouři ovlivňuje negativně organizmus jako celek. Stahuje cévy, podporuje vznik nádorových onemocnění. Pokožka dlouholetých kuřáků bývá zhrubělá, vrásčitá. Kolem úst se tvoří hluboké brázdy, které kosmeticky prakticky nelze korigovat.
Nedostatek tekutin – Kůži prospívá pravidelný pitný režim. Pokožka, která trpí nedostatkem tekutin, rychleji stárne. V dehydratované kůži nedochází ke kvalitní látkové výměně a těžko se pak zbavuje škodlivin. Zdravý člověk by měl denně vypít až 2,5 l tekutin, nemocným je doporučováno až 2x tolik. Pijte minerální vody, čerstvé ovocné a zeleninové šťávy a Vaše pokožka bude zdravá a hladká.
Nedostatek pohybu – Sedavý způsob života má za následek zpomalení všech tělesných pochodů. Dochází i ke zbrzdění procesů, které vedou k obnově pokožky. Kůže se nedostatečně regeneruje a není schopná vyplavovat škodliviny, které ji zatěžují.
Nedostatek spánku – V noci přichází chvíle, kdy regenerační procesy v kůži vrcholí. Ve spánku vytváří kůže nové buňky, kterými nahrazuje ty odumřelé. V kůži se odehrává mnoho chemických procesů a je proto potřeba dopřát pleti dostatečně dlouhý odpočinek. Přestože není možné si uchovat spánek „do zásoby“ i ti, kteří si nemohou dopřát alespoň 6-7 hodin spánku denně, by se měli alespoň jednou za několik dní dobře vyspat.
Nedostatek čerstvého vzduchu – Také pobyt na čerstvém vzduchu přispívá ke kvalitní regeneraci pokožky. Dochází k jejímu prokrvení, zrychluje se látková výměna a navíc, pobyt v přírodě má protistresové účinky.
Velkoměsto – Městský smog není pro pleť to pravé. Částečky prachu ulpívají na kůži a znesnadňují její dýchání. Právě proto je důležité chránit pleť kvalitní kosmetikou. Tou je třeba pokožku nejen chránit před vlivy prostředí, ale také ji použít při čištění pleti a její přípravě na noční regeneraci.
Stres – Také častý stres má na celý organismus, a tedy i na pokožku neblahé účinky. Stres a napětí působí celkovou únavu, která může vyvolat v některých partiích na kůži zvýraznění vrásek, jinde naopak – například kolem očí – způsobit otok, který je zpočátku přechodného ale později trvalého charakteru. Proti stresu je možné bránit se výše zmíněnou zdravou životosprávou, pohybem na čerstvém vzduch a někdy pomůže i jednoduchá koupel s příjemnou kosmetikou, která je relaxací pro tělo i duši.
Zajímavosti: Historie péče o kůži
O svoji kůži pečovali lidé prakticky od Adama. Některé jejich recepty na krásu bychom bez obav mohli vyzkoušet i dnes, jiné nejsou právě nejlákavější. Tak či onak, malá procházka historií krásy bude jistě poučná i zábavná.
Svoji kůži si lidé natírali už v pravěku. Především tukem se chránili proti větru, slunečnímu záření, ale i hmyzu. Primitivní člověk si obličej i tělo líčil barevnými hlinkami nebo šťávami z rostlin. Ornamenty na kůži ho jednak měly chránit před duchy, vyjadřovaly ale rovněž jeho společenské postavení a příslušnost ke kmeni.
Ve staré Indii používali přípravky k pěstění krásy ženy i muži. Oblíbené byly obklady z různých bylinných šťáv, masti a oleje. Za elixír života bylo považováno kravské mléko, ještě více se ale cenilo mléko mateřské.
Velkou pozornost tělesné hygieně a kosmetice věnovali Egypťané. Ti se myli několikrát denně, vždy ráno a večer, a také před každým jídlem. K mytí patřilo očišťování olejem, pískem a sodou. Mýdlo tak jak existuje dnes Egypťané neznali. Tamní krasavice používaly také pleťové masky. Ty byly zhotovené z medu, který byl v Egyptě jako zkrášlovací přípravek velmi populární. Žádná kniha o Egyptě se neobejde bez informace, že se královna Kleopatra koupala v oslím mléce. Na cestách ji prý za tímto účelem doprovázelo celé stádo oslic.
Peršané odstraňovali skvrny v obličeji mastí z páchnoucího potu ovčí vlny, který byl smíšený s medem.
Velkými milovníky lázní a koupelí byli Řekové. Po lázni následovala masáž různými oleji, například z mandlí, datlí, ořechů, sezamu, myrhy, růže, kosatců, narcisů, granátových jablíček nebo šafránu. Masti se připravovaly z loje, vosku, terpetýnu, vepřového i husího sádla.
Lázeňství bylo populární i v Římě, kde se stavěly lázně veřejné. Návštěva takových lázní byla i společenská událost – kromě očisty zde lidé nalezli také příležitost k diskusi a filozofování. Lázně měly rovněž léčebný efekt. Lékaři často doporučovali pacientům střídavé koupele v horké a studené vodě, masáže a vtírání olejů do kůže. Žádná vznešená Římanka nemohla ulehnout ke spánku bez pleťové masky na obličeji a krku. Mezi oblíbené přísady masek patřilo chlebové těsto a mléko. Ráno se maska omývala taktéž mlékem – buď kozím, a nebo po vzoru Kleopatry, mlékem z oslice.
Ve středověku už koupání tak oblíbené nebylo, nicméně různé balzámy, parfémy a vonné oleje byly u šlechty velmi populární. Urození lidé nosili u pasu takzvaná voňadla, tedy lahvičky s vůní dováženou většinou z Arábie. Jejich úkolem bylo zakrýt zápach, který se kolem nich při nedostatečné hygieně mohl šířit.
Jen malé zlepšení přinesla renesance. Tehdejší krásky o svoji kůži pečovaly podle staré receptury, v níž hrál důležitou roli lněný olej, voňavá koupel a kosmetické masky. Ty se vyráběly třeba z vaječných bílků a myrty.
V baroku se o všeobecnou hygienu mnoho nedbalo. Proto také tady bylo na denním pořádku používání voňavek, vonných bylin, koření, květů a pižmových kuliček. V období rokoka se péče o tělo propadla hluboko dolů. Francouzská královna Marie Antoinetta vyčítala dokonce jednomu svému šlechtici, že si čistí zuby a koupe se. Časté mytí se totiž považovalo za známku kožní choroby.
zdroj: AMI Communications
Odborná spolupráce: MUDr. Andrea Vocilková, Kožní soukromá praxe