KVĚTA (45): Zkušenost na seznamce? To už raději nic než tyhle exempláře! | Profimedia.cz

Profimedia.cz

KVĚTA (45): Zkušenost na seznamce? To už raději nic než tyhle exempláře!

Je to tak jednoduché a lákavé, stačí jeden klik a už večer můžete mít rande. Internetové seznamování zažívá žně, jenže ne každý s ním má dobrou zkušenost.

Jsem máma dvou dětí, dvanáctiletého Šimona a devítileté Klárky. Sami žijeme už pátým rokem. Exmanžel se po patnáctiletém manželství zamiloval a spálil za sebou mosty. Doslova. Úplně se nám vypařil ze života. Alimenty sice posílá, ale jinak se chová, jako by za sebou žádnou minulost neměl. Děti se s ním viděly naposledy před třemi lety. Založil novou rodinu, má dvojčata a prý mu na nic jiného čas nezbývá. Sama jsem z toho v šoku, koho jsem si to v dobré víře a zamilovanosti vlastně vzala. On je navíc vysoký státní úředník, věčně na služebních cestách. Dobře vím, že si vždycky uměl vydělat. Nás ale drží zkrátka, dětem posílá pouze minimální částku, s níž pokryji jen to nejnutnější.

Skutek často utek´

Jsem z toho unavená, leží na mně obrovská tíha. Všechno musím zvládnout sama, je to pro mě přetěžký úkol. Mám pocit, že si asi už nikdy neodpočinu. Vlastně jen pracuji, přebíhám ze zaměstnání na brigády, večer se učit s dětmi, vymyslet večeři, úplně mrtvá usínám už v devět večer. Na sebe nemám vůbec žádný čas, o známých nebo přátelích ani nemluvě. Venku jsem s kamarádkami nebyla snad dva roky. I kdyby se mi podařilo ze svého koloběhu na chvilku utrhnout, nejsou na to ani peníze a já u stolu v restauraci nebo v kině nechci být za chudou příbuznou. Málokdy se mi podaří něco ušetřit takzvaně navíc.

Doléhá na mě samozřejmě hodně i to, že nemám po boku někoho, o koho bych se mohla opřít, komu večer položit hlavu na rameno, chybí mi někdo, kdo by mě povzbudil, pochválil. Když je nejhůř, vždycky si založím profil na nějaké internetové seznamce, potřebuji alespoň na dálku cítit, že jsem pro nějakého muže zajímavá, že jsem chtěná.

Zpočátku se všechno vyvíjí dobře, píšeme si, přejeme si dobrý den, dobrou noc, plánujeme, kde a kdy se potkáme. Když ale dojde na sraz, skutek uteče. Protějšek často schůzku zruší – je zaneprázdněný, náhle musel odjet, musel se postarat o děti… Když nějaký náhodou nevyměkne a já se vyfintím a vydám do kavárny, často tam na mě čeká uzlíček nervů, nesebevědomý, zakomplexovaný, nebo naopak až příliš namachrovaný chlápek.

Snědl mi pizzu

Hodně mluví o sobě, hodně se chvástají. Když už dojde na sdělování osobních informací a já zmíním děti, zatváří se najednou odtažitě, přitom o nich vědí už z našeho dopisování. Dvakrát jsem to nezvládla a vytratila se po anglicku, tak zlé to bylo. Zkrátka jsem si odskočila na toaletu a už se nevrátila. Někdy vydržím jen z lítosti… Domů odcházím šíleně frustrovaná.

Kde jsou chlapi, kteří to v sobě mají srovnané, mají otevřené srdce, jsou velkorysí, vnímaví?

Poslední zkušenost mě dostala doslova do kolen, až jsem se zařekla, že si už žádný seznamovací profil na internet nedám. Potkala jsem se s mužem těsně před padesátkou, bezdětným, který žije s rodiči ve vilce. Na dálku se jevil jako chlap, co jen neměl štěstí. Reálně to byla tragédie, litoval se, nadával na všechno a vrcholem bylo, že chtěl účet rozdělit přesně napůl, ačkoli mi snědl půl pizzy. To už raději nic než tyhle exempláře.

KVĚTA (45), SVITAVY

Doporučujeme

Články odjinud