KVĚTA (52): Dlouholeté přátelství skončilo, když kamarádka získala bohatství | Foto: iStock

Foto: iStock

KVĚTA (52): Dlouholeté přátelství skončilo, když kamarádka získala bohatství

Dlouholetá přátelství z mládí se zdají být trvalou jistotou. To si myslela i Květa, která si neuměla představit, že by majetek mohl vztah s její přítelkyní úplně zničit.

Nebylo mi ještě ani dvacet, když jsem měnila místo zaměstnání a sháněla bydlení. Je to už víc než třicet let, a tehdy byla nouze nejen o byty jako takové, ale i o podnájmy.

Procházela jsem inzertní vývěsky ve městě a v jediném inzerátu byla nabídka bydlení ve dvoupokojovém bytě se dvěma dalšími spolubydlícími. Jiná možnost nebyla, a tak trochu s obavami jsem se vydala na uvedenou adresu.

Dopadlo to nad očekávání dobře – byteček se samostatným vchodem v rodinné vile, v klidné zahradní čtvrti, dvě obyvatelky mého věku a nevysoký nájem. Víc jsem si přát nemohla, a počáteční obavy z toho, jak si budu rozumět se spolubydlícími, se brzy rozplynuly.

Byly jsme mladé, celkem bez starostí, a že občas chyběly finance? Uskrovnit jsme se uměly, navíc děvčata pracovala jako kuchařky a z obědů přinesených v kastrůlcích se vždycky podělily i se mnou.

V té době jsme byly i my plné optimismu, v očekávání svobodné budoucnosti plné netušených možností. Podnikaly jsme výlety stopem za nedaleké hranice, obdivovaly nevídané a bylo nám fajn.

Pak se vdala nejmladší z nás, krátce nato si našla vážnou známost (jak se tehdy říkalo) i moje spolubydlící. Její přítel měl kamaráda, se kterým mě seznámil, a brzy se z nás stala čtveřice schopná spolu trávit nejen víkendy, ale i dovolené.

Po čase se kamarádka vdala, potom i já, a naše kamarádství pokračovalo i po narození dětí. Nebydlely jsme daleko od sebe, chodívaly jsme tak s dětmi na procházky, řešily, jak nám kluci prospívají, jak se vypořádat s dětskými nemocemi, a letní čas jsme obě trávily i s dětmi na zapůjčené chatě.

Manžel kamarádky v tom čase dostal nabídku na dobře placené místo, ovšem trochu daleko. Přestěhovali se (to už měli syny dva), a tak jsme si psaly a navštěvovaly se, jak to šlo.

Tehdy mě vůbec nenapadlo, že by nás dvě mohla rozdělit nabytá nemovitost, kterou si kamarádka s manželem pořídili. Oba byli a jsou velice šikovní a pracovití, takže chatu v blízkosti lyžařského vleku dali krásně do pořádku a se slušným ziskem prodali.

Koupili si pěkný byt, a zatímco já se pachtila na svépomocných opravách starého domku, kamarádka si začala užívat teplých končin Evropy. Po každé dovolené přijela, přivezla spoustu fotek, povyprávěla mnoho historek, a i když jsme byly každá trochu jinde, pořád to byla ona, moje kamarádka z mládí.

Pak nečekaně získala slušné dědictví po svém biologickém otci, žijícím v Rakousku. Věděla o něm, ale vídali se snad jednou za desetiletí, a jak říkala, vůbec ji nenapadlo, že je bohatý a nemá jinou rodinu. A tak se díky dědictví přesunula do kategorie úspěšných a bohatých, konečně mohla trávit dovolené v exotických krajích s lidmi, kteří měli stejný životní styl.

Přes to všechno jsem odmítala si připustit, že se kamarádka změnila. Její manžel to tak neprožíval, nikdy nebyl snob a nezakládal si na známostech se známými lidmi. Ale byl vždycky trochu ve vleku své paní, a tak se přizpůsobil.

Něco přes dva roky trvalo, než mi došlo, že nezapadám do sbírky nových známostí a sousedů. Ještě několikrát jsme se v té době navštívily – já nešetřila obdivem, jak si kamarádka polepšila (ostatně kvůli tomu jsem, myslím, byla pozvána), ale necítila jsem se na návštěvě dobře.

Pak se i oni odhodlali nás navštívit, mám aspoň velice pěknou zahradu, tam bylo co obdivovat. Ovšem ukazovat fotky z báječných dovolených a večírků jsem nemohla, moje děti taky nebyly světově úspěšné, abych se mohla chlubit jejich postavením. Nakonec jsme si slíbily, že si zase zavoláme a domluvíme další návštěvu, abych taky viděla její první vnučku.

Po několika týdnech jsem zavolala, kamarádka se do telefonu ohlásila, ale po několika slovech měla moc naspěch, že ji volá manžel, a musí běžet, ať se ozvu jindy. A já bláhová se zas po několika týdnech rozhodla jí zavolat, ovšem se stejným výsledkem: nemá čas na hovor, mají zrovna návštěvu a až bude mít volno, ozve se mi.

Od posledního telefonátu už uběhly víc než čtyři roky…

Doporučujeme

Články odjinud