Lada sama přiznává, že nikdy neměla svatozář, což je vzhledem k okolnostem až úsměvné. Ladin „kamarád na sex“ je totiž protestantským farářem. Oba vědí, co dělají, a oba nemohou jinak.
Za týden mám odjet za „kamarádkou do Olomouce“, ani jedinkrát za dvacet let se mi nestalo, že bych váhala, zda pojedu – těším se a zároveň mám výčitky. Manželův otec si totiž po vyslechnutí nepříznivé diagnózy sáhl před měsícem na život, manžel i jeho maminka to pochopitelně nesou velmi těžce. Nikdy jsem ho neviděla tak smutného a zlomeného. No a v této chmurné „rodinné konstelaci“ bych si měla sbalit tašku a odjet si užívat!?
Nikdy jsem nebyla svatá, ale vždy jsem své hříchy vyvážila a odčinila jinak. Mám hezké manželství, muž mě miluje a já pro něj dělám první poslední. Jednou za rok ale udělám výjimku a strávím víkend s dávným známým. Domů odjíždím s dobitými baterkami na mnoho měsíců. Celý víkend se milujeme, jíme, pijeme, chodíme do sauny, do lesa, povídáme si. Ale nikdy bychom spolu nemohli žít! To víme oba na tisíc procent.
Kateřina Pokorná
13. srpna 2023
Ten muž je farářem protestantské církve, nejlepší kamarád mé první vážné známosti, poznali jsme se, když ještě studoval. Už tehdy jsem svého přítele s budoucím duchovním podvedla, byl to i důvod našeho rozchodu. S „farářem“ jsem ale nikdy nezačala chodit, ani jednoho z nás nenapadlo, že bychom měli mít vážný vztah, že bychom spolu zkusili žít.
Jsem zkrátka jeho životní hřích a on můj vlastně také. Mnohokrát jsme o tom spolu po promilované noci mluvili, několikrát mi přiznal, že před odjezdem sváděl kruté boje – má ženu, tři děti, fungující farnost, ale i divokou duši. Nedokáže být jen vzorem ctností.
Svou práci miluje, ví, že je na správném místě. Podle mého je pro svou práci stvořený naprosto dokonale. Umí odhadnout lidi, umí jim naslouchat, získat si je, má přirozenou autoritu, která ale nevzbuzuje strach a neobviňuje. Je laskavý i přísný, vtipný a živelný, má obrovské osobní kouzlo, je v něm něco nadpozemského. Zajímavé je, že není vůbec, ale vůbec pohledný!
Martina Šebestová
8. srpna 2023
Oba si občas lámeme hlavu, proč nás osud svedl dohromady, proč se tolik potřebujeme. Ale to jsou spíš chvilky a takové jemné záblesky během našeho setkávání. Obvykle prostě dva dny a dvě noci hltáme život a užíváme si každé minuty, která právě plyne. Moc jsem se dříve snažila takto vnímat i prožívat život po boku manžela. Velmi jsem chtěla, aby mé manželství takové bylo, ale nebylo mi to přáno.
Do manžela jsem samozřejmě byla první dva roky zamilovaná a zamilovanost se pak přehoupla ve zralou lásku, kterou k němu chovám i nadále. Jenže pak je tam – někde hluboko v mé duši – ono prázdné, nenasytné a divoké místo... Svého faráře prostě potřebuji. Sešli jsme se i tři čtvrtě roku po mém porodu, tři měsíce po tom, co se mu narodil syn, půl roku na to, co mu vážně onemocněla žena. Té jsem dokonce díky mé kamarádce zajistila nejmodernější léčbu, díky níž je už dvanáct let zcela zdravá. Měla bych se cítit nemorálně a podle, ale necítím. Vždy, když jedu z víkendu domů, jsem šťastná, plná energie a manželovi a dcerám vždy vezu nějaké dárky.
Kateřina Pokorná
30. července 2023
Nyní na mě ale vše dolehlo, muž je opravdu velmi smutný. Celý život se vyhýbal práškům, ale nyní užívá zcela dobrovolně a bez přinucení antidepresiva. Hrozně moc se mi chce z té tísně alespoň na dva dny utéct, vím, že by to mně, a tím pádem i manželovi pomohlo, ale zároveň cítím úplně poprvé výčitky svědomí. Netuším, proč se dostavily až nyní. Muž mi říká, ať určitě za kamarádkou jedu, že mi udělá dobře z toho všeho „vypadnout“, má pravdu, ale...!
Příteli jsem vše psala, nijak na mě netlačí, rozhodnutí nechává na mně. Vím, že i kdyby měl jet sám, bude v přesný čas a domluvený den na onom místě, kam jezdíme už deset let. Předtím jsme jezdívali do dvou jiných penzionů. Už když to píšu, v žilách se mi vaří krev, moc bych ho zase chtěla vidět a dotýkat se ho, jenže pak se podívám přes rameno a vidím manžela – sedí v křesle, srká meduňkový čaj a pokouší se číst knížku. Je to k zbláznění!