Jako herec exceloval nejen na prknech divadelních, ale taky na filmovém plátně. Role rozpustilých studentů mu sedly jako ušité a dodnes se nad komediemi, v nichž hrál převážně vedlejší role, od srdce smějeme. Jeho soukromý život byl ale smutný a dokonce tragický.
Byl z herecké rodiny
Herecký talent zdědil Ladislav po svých rodičích. Matka i otec pocházeli z hereckých rodin a oba se věnovali divadlu. Zdálo by se, že mu nikdo nebude nic zakazovat, přesto se rodiče snažili, aby měl chlapec „slušné“ povolání. Chodil na živnostenskou školu a měl pracovat v papírenském obchodě. Ovšem geny v sobě nezapřel a přes rodičovské protesty odešel na brněnskou konzervatoř.
Změnil si příjmení
Po konzervatoři začal hrát divadlo a změnil si rodné příjmení Pech na Peška, aby si ho nepletli s otcem, který taky hrál. Pešek bylo příjmení jeho dědečka. V divadle se stal oblíbeným hercem i kolegou, na svoje role se vždy velmi dobře připravoval. Přátelé mu začali říkat Lála. Tahle přezdívka mu vydržela až do smrti. Pešek miloval především divadlo a po filmu moc netoužil. Přesto se v nich začal objevovat a tam mohl naplno projevit svůj komediální talent.
Skvělý byl ve filmech Okénko, Matka Kráčmerka, Cech panen kutnohorských, a především v komediích Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Po válce to pak byly hlavně pohádky (Hrátky s čertem), legendární Adéla ještě nevečeřela nebo televizní seriály – Nemocnice na kraji města či Nejmladší z rodu Hamrů.
Pronásledovala ho šílená fanynka
Jeho soukromý život však úspěšný nebyl. Přestože byl okouzlující a velmi galantní, ženské nehonil. V Národním divadle se zamiloval do kolegyně Jiřiny Štěpničkové a zdálo se, že jejich lásce nestojí nic v cestě. Bohužel ale doplatil na svou obětavost. Stal se totiž obětí šílené fanynky, která mu neustále posílala zamilované dopisy a básně. Nejprve nereagoval, ale ona přitvrdila. Začala mu vyhrožovat, že spáchá sebevraždu.
Dobrák Pešek se rozhodl, že ji navštíví a pokusí se vše uvést na pravou míru. To ale neměl dělat. Otec bláznivé dívky trval na tom, že si ji musí vzít, jinak si opravdu sáhne na život. Pešek souhlasil a uzavřel formální sňatek. Ten ukončil až po válce. Dívka pocházela totiž ze židovské rodiny, a sňatek s Peškem ji ochránil a on neměl to srdce ji opustit.
Své velké lásky se nedočkal
Velká láska se Štěpničkovou ale nepokračovala, i když už byl rozvedený. Pešek se později oženil s profesorkou, s níž měl dceru Zuzanu, a se svou osudovou láskou Jiřinou se potkal až na sklonku života během natáčení Povídek malostranských. Ona zemřela rok poté, on ji následoval o rok později.
