Někdy se to tak stane. Ať už pejskovi nebo člověku je zle.Přijde to bez varování, zničeho nic a má to grády. Kde vzít sílu na to zvednout se a uvařit si bylinky, nebo si vzít nějaký lék? Ležíte, snažíte se nevzdychat moc nahlas a rosí se vám čelo z toho, kterak vám permoníci, trpaslíci škodiči a asi i nějaký ten krokodýl užírají vnitřnosti.
Panička ležela na lavici v kuchyni u babičky. A bylo jí zle. Hned jak se vrátila domů. Kdo ví, kde zase byla. Já vám řeknu, že kdyby mě vzala s sebou, určitě by se jí to nestalo, já bych ji od všechno zlého ohlídala. Takhle byla zelená jako Česílko jen vešla do dveří, chvíli se snažila tvářit se, že to nic není, ale pak nezbylo, než aby si lehla na tu lavici v babiččině kuchyni.
Klika cvakla, dveře letí, kde se vzal, tu se vzal, skoro tříletý Kubíček stojí u lavice. Jak vidím, je to pro něho výzva. Dospělá ženská a povaluje se jen tak bez užitku! S tím se musí něco udělat. Babička ho přemlouvá, ať je hodný a jde si hrát, že mojí paničce je špatně a potřebuje si chvilku odpočinout. Pak odejde do pokoje pro nějakou hračku, kterou mu slíbila. Už takhle ten kluk má oči jako koláče, ale ještě se rozšíří.
„Mas bebí?“ kouká na moji paničku.
„Trochu,“ nechce o tom ona mluvit.
„Boli biško?“
Jasně, že bolí, ani mluvit panička nemůže.
Dítěti blýsknou očička a začne paničku lochtat na chodidlech. Jak by jindy jódlovala, snaží se jen Kubíčkovi říct, že lochtat nechce. Kluk se směje a na nohy jí skočí. Jenže kdyby jen na nohy! Jeden skok, druhý a hopsne paničce na břicho. Ta jen hekne a zaúpí: „Sundejte ze mě to dítě!“
Jenže není, kdo by ho sundal. Pro Kubíčka je to ohromná švanda, dloube do bříška, poskakuje po něm. Vrčím u paniččiny hlavy, ještě kousek se Kubíku přiblížíš a rafnu tě! Ale kluk je jako ještěrka, dobře ví, kdy uhnout. A hups na břicho a hups o kousek výš…Když se babička vrátí z pokoje, panička má oči vylezlé jak tenisáky a já vrčím jako cirkulárka.
Ale víte vy co? Ono se té mojí paničce tak nějak udělalo líp. Nevím, jestli to těmi skoky v jejích útrobách Kubíček porovnal, nebo jestli neměla čas na to myslet a nějaký ten bacil, co si na ni zobák brousil, se znuděně obrátil a řekl si, že tam, kde mu nevěnují dostatek pozornosti, tam on své kousky provádět nebude.
A tak je to prý se vším, s každým naším neduhem. Když si ho nebudeme všímat, řekne si, ať si trhneme nohou a půjde o dům dál. Jen to nesmí být takový ten frajer, pro kterého je odmítnutí výzva, bohužel i takoví jsou. Ale o těch my nemluvíme a na ty nemyslíme. To je jiný kalibr. Ti obyčejní jsou prostě srábci a jak vidí, že máte pro strach uděláno, mizí až úplně zmizí.
Vaše
Eni
ČTĚTE TAKÉ:
Plísňáky jsou zpět!
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU