LENKA (37): Náš syn lže a způsobuje rodině problémy, nevím, co s ním

1. 10. 2020
LENKA (37): Náš syn lže a způsobuje rodině problémy, nevím, co s ním
Je jasné, že každé dítě jednoho dne zalže. Z hlediska vývoje je to naprosto normální a přirozená věc. Poslední dobou si ale kladu otázku, kdy je to ještě záležitost vývoje a zkoumání světa, kdy známka opravdu bohaté fantazie a kdy už nedobrý návyk, který se poněkud vymkl.

Mému synovi je pět let, chodí posledním rokem do školky a já jsem z něj vyloženě nešťastná. Matyáš totiž kudy chodí, tudy lže. A ne jen tak nevinně, kdy při pohledu na modré auto bude tvrdit, že je červené.

Vymýšlí si tak, že z toho vznikají společensky velmi trapné situace, a je jich tolik, že je ani nestíhám všechny řešit a urovnávat. A co je nejhorší, zdá se mi, že to dělá schválně.

Nepamatuju si přesně, kdy kouzlo lhaní objevil, asi někdy kolem tří let, když se pořádně rozmluvil a začal zkoušet, co všechno dovede slovy vyjádřit.

Ale tehdy to samozřejmě bylo takové to dětské roztomilé vymýšlení, kterému se zasmějete a neřešíte ho, protože to vlastně není lhaní: „Mami, já jsem velkej až do stropu. Mami, já jsem snědl dvacet knedlíků. Mami, v zoo byl slon a měl deset chobotů.“

Pak přišla fáze, kdy taky ještě zas o tolik nešlo, ale už to nebyla jen fantazie nebo nevinné plácání: Vyčistil sis zuby? Jasně! (Jasně že ne.) Poděkoval jsi za ten bonbon? Jo! (Nepoděkoval.) Ty sis hrál s mým mobilem? Ne, to já nebyl. (A mobil je přenastavený na úplné nesmysly.)

Ale posledních pár měsíců jsme se dostali do stadia, které… no, já vlastně ani nevím, jak ho mám nazvat. „Prosím vás, nezlobte se, ale Matyáš nám dnes říkal…“ Tuhle větu slyším od učitelek v mateřské škole obden a pokaždé už se rovnou orosím, co se zase dozvím.

Třeba, že jsem zabila našeho psa. Že Matyášův tatínek je ve vězení. Že jsme o víkendu byli na chatě, kde byli všichni nahatí. A další absurdity.

Když s něčím takovým vyrukoval poprvé, byla jsem z celé situace vysloveně vyděšená a řadu dní pátrala, jak Matyáš na podobný nesmysl přišel. Nakonec jsme se nějakého vysvětlení složitě přes různé pohádky a špatně pochopené metafory dostali. A kdyby se to stalo jednou, tak beru, že se to přihodit může.

Ale u Matyáše četnost těchto výmyslů postupně narostla do obřích rozměrů. Když viděl, s jakým zděšením jsem na jeho první lži reagovala, jako by ho to najednou začalo vysloveně bavit. A bylo jedno, jestli jsem řešila situaci vysvětlováním, domluvou, nebo později i už křikem a ze zoufalství často i vyhrožováním.

Navíc jsem si všimla, že dřív si vymýšlel ještě tak nějak neagresivně, či jak to popsat. Tvrdil třeba, že nemáme žádné peníze, takže musí chodit vybírat lahve z kontejnerů.

Nebo že doma běžně jíme červy, kteří se prodávají ve zverimexu jako rybí návnada. Ale protože paní učitelky ve školce mu na to už neskočily a u debat s cizími lidmi obvykle stihnu všechno zahrát do autu, časem přitvrdil.

A začal si vymýšlet věci, které už nejsou ani vtipné, ani přijatelné. A přestože většina z nás ví nebo pochopí, že jde o lež, v ničem to nesnižuje trapno, nebo dokonce znechucení, které to má za následek.

Před několika týdny si mě paní učitelka ve školce vzala stranou. „Já vím, že Matyáš si často vymýšlí, my už to bereme s rezervou, i když jsou to často nepěkné věci… Ale teď nám tvrdí, že váš muž má jinou paní a že se k ní odstěhoval. To by si snad přece nevymyslel? Rodinná situace ho asi dost ovlivňuje…“ začala opatrně.

Já na ni koukala s otevřenou pusou, protože to už byl opravdu vrchol všeho. Matyáš ten den dostal poprvé v životě na zadek, a to nejdřív jedno plácnutí ode mě rovnou ve školce a pak další ráznější doma od manžela, který už toho měl tak akorát.

Dohodli jsme se, že zajdeme se synem k psychologovi, protože všechny naše pokusy mu jeho chorobné lhaní nějak rozmluvit selhávají. Efekt nemá nic ani třeba zákaz oblíbených věcí, když ho přistihneme při takovéto zlé lži.

Osobně si myslím, že syn nám tímhle způsobem nějak dává najevo, že potřebuje víc naší pozornosti, protože ví, že když způsobí takový trapas, zákonitě ji dostane, i když třeba v negativním duchu.

Ale nerozumím tomu, proč to dělá, protože ho rozhodně nezanedbáváme a myslím, že se mu věnujeme jako normální běžní rodiče. Když se ho na to zeptám, zarytě mlčí. Odpověď na otázku, proč lže, jsme z něj zkrátka nedostali. Snad se to tedy povede někomu jinému.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Milujete zábavu a prahnete po nových vědomostech. Většinou to není vaše cesta, ale nyní to tak cítíte. Chcete ochutnat nevšední věci a zažít dobrodružství. Na tom by nic nebylo, ale…

Nejčtenější články

Doporučujeme