Tak tedy nejdříve jak je tomu dobrým zvykem v USA psycholog, když to nepomůže tak pořádných pár facek. Stromek se musí začít ohýbat mladý. :hmm:
Dítě trpí na pseudologia fantastica _ chorobné lhaní.To mu může zůstat nafurt a může se z něj stát např. dobrý podvodník. Nějak to souvisí se špatným rozlišováním fantazií,pravdy a se zvláštním poznáváním světa,čili problém mozku. Snad je na to nějaká metoda,jak to zastavit,změnit,ale psycholog ,dnes tedy hlavně psycholožky,co si neporadí ani samy se sebou,to asi nevytrhne.
:D a já myslím, že kdyby kluka seřezali hned v začátcích, tak by teď neměli problém...čím víc pozornosti si lhaním vynutí, tím víc bude lhát, vždyť tak se všechno točí kolem něj
@Betyyna: Ad "čím víc pozornosti si lhaním vynutí, tím víc bude lhát, vždyť tak se všechno točí kolem něj". Pokud dítě volá o pomoc kvůli nedostatku pozornosti, pak i ono "na zadek" a jakýkoliv jiný trest, je v jeho očích pozornost. Proto nelze takové dítě trestat. Pokud si zvykne získávat pozornost ve formě trestu a bití, může to těžce narušit jeho psychiku.
Dodatek - výslovně to zdůrazním - psychiatr je lékař, a tedy léčí nemocné. Má na to vzdělání, může předepisovat léky a účinné léčebné postupy. Psycholog není lékař. Jen si tak nezávazně popovídá, a to je všechno. Jeho možnosti jsou mizivé. Vzdělání u některých zhusta také (proto asi tolik lidí chodí ke kartářkám a podobným věštkyním - má to stejný efekt jako ten psycholog).
@Elynor: I já jsem dole doporučovala raději psychiatra. Jde především o možnosti diagnostiky a léčby. Nicméně dobrý psycholog by měl "identifikovat" nenormálnosti a v případě potřeby dítě k psychiatrovi sám poslat.Jako příklad uvedu LMD, dnes ADHD, a s tím související nejrůznější dysfunkce. Vše může diagnostikovat psycholog (teď mám na mysli vysokoškolsky vzdělaného psychologa) na základě nejrůznějších projevů dítěte a testů. Takové dítě sice i špatný psycholog nejspíš rozezná na první pohled, ale přesto vše závisí na jeho schopnostech tyto projevy a testy číst a na jeho momentální náladě. Navíc taková diagnoza ve škole a jinde mnoho neznamená, protože i někteří učitelé možná ještě i dnes vidí v psychologii jakousi "pavědu". Psychiatrovi stačí uděla dítěti EEG a má objektivně jasno. S takovou diagnozou může člověk do školy, k soudu, kamkoliv. Psychiatr ovšem může následně poslat dítě k psychologovi, aby otestoval které dysfunkce takové dítě trápí. A pomoc může být jak léky (které psycholog psát nemůže), tak psychologickými prostředky (dnes už existují i počítačové programy a hry, které tyto poruchy léčí) bez toho, aby se dítě cpalo chemií.
Dvě věci - rozhodně to ten kluk nedělá "schválně". A trestat ho za to je kontraproduktivní. Chápu, že to naštve, když mají lidi potom divné otázky, ale tím, že mu rodiče dají na zadek, to nevylepší. On vlastně ani nelže. Překvapuje mě, že to neví ta učitelka, myslela jsem, že učitelky mají nějaké to psychologické minimum jaksi v rámci svého vzdělávání, takže by si měly umět poradit a neházet to jen na rodiče. Většinu dětí, které si takhle vymýšlejí, to přejde tak nějak samo, s věkem. Návštěvou psychologa se asi nic moc nepokazí, ale podle mého názoru ani nevyřeší. Osobní zkušenost s psychology mám takovou, že když jsem slovy třikrát v životě potřebovala nějakou užitečnou radu nebo pomoc, nebyli mi absolutně k ničemu. Stejně jsem si to musela vyřešit sama. Takže počtvrté už se nebudu obtěžovat a půjdu si problémy řešit sama rovnou, bez psychologů. Nemyslím si, že je to ostuda tam jít, ale jsem přesvědčena, že je to ztráta času.
@Elynor: Ad: "Překvapuje mě, že to neví ta učitelka, myslela jsem, že učitelky mají nějaké to psychologické minimum jaksi v rámci svého vzdělávání, takže by si měly umět poradit". Pokud mají VŠ a pokud se nezměnila, mají z dětské psychologie státnici. I mně se ale stala na téma dětské lži veselá příhoda s kantory. Vlastně smutná z pohledu na učitele. Nesnáším lež a tak moje děti vždycky věděly, že mohou beztrestné říct cokoliv, přiznat se k čemukoliv, ale že trest přijde pouze tehdy, když budou lhát. A tak opravdu nikdy nelhaly. Nicméně jednou přinesl poznámku, že mám jít do školy: Tam už na mě čekala učitelka s ředitelkou a s očima navrch hlavy mi sdělily, že kluci házeli houbou ale co horšího (to už ječely), "ten váš kluk se k tomu ještě i přiznal. A představte si, ani to tomu drzounovi nestačilo, on dokonce nezatloukl žákovskou a normálně ji přinesl."
@helza: K případu házení houbou - pravděpodobně to ty učitelky braly jako provokaci. Nejenže pacholíček házel houbou, ale ještě chce paní učitelku naštvat tím, že se přizná a dobrovolně donese žákovskou knížku k zápisu přestupku. Aby před zbytkem třídy vypadal jako hrdina a učitelku tím "odzbrojil". A to některé učitelky nemají rády. Za něco podobného mi bylo kdysi vysvětleno, že konkrétní paní učitelka nemá ráda tuhletu "americkou výchovu", a že je nemyslitelné, aby se dítě drze přiznalo, že něco provedlo, že to považuje za výsměch její autoritě, a že teda takhle by to nemělo vypadat.
@Elynor: Vidíš, jak jsem stará, tak to mě nenapadlo. Těch pár let před normalizací, co jsem učila, tak si nějak nedovedu představit, že by mi žák zapíral a zatloukal žákajdu. Ale já učila ještě hodné děti.Pedagogickopsychologické poradny jsou ale opravdu někdy problematické. Já jsem s nimi dobré zkušenosti u kluků neměla, s dcerou už jsem pak chodila raději k psychiatrovi. Pravidelně 2x do roka nás tam posílali ze školky, protože prý "je divná". A pravidelně jsem 2x do roka přinášela psychiatrickou zprávu, že "je pouze velice hodná". Nikdy neměla nedostatek kamarádů, nikdy nebyla zakřiknutá, šikanovaná, či cokoliv a přesto, že těch dys měla taky požehnaně se vždycky dobře učila. Ale hodná vždycky byla a je dodnes. Možná, kdybych s ní šla k psyholožce, tak by z ní udělala problémové dítě.
@Elynor: Pokud jde o ony dětské fantazie a dětské lhaní, pak to časem opravdu přejde samo.Pokud však už jde o nějaké vybočení, může jít jednak o to, že dítě volá o pomoc a mohlo dy také být předzvěstí nějakého onemocnění, či nějaké dysfunkce. Pak by se, pokud budou rodiče včas informovaní, dalo mnohé napravit, či zachránit, či mnohem lépe zvládnout. Psycholog by toto měl umět rozpoznat. Nejspíš rodičům vysvětlí, že je dítě v pořádku, nebo je upozorní na to, co by se mohlo zvrtnout. Ale ať už je příčina jakákoliv, dítě opradvu není viníkem a nemůže se bezhlavě trestat.Nevím, oč u tebe u psychologů šlo, nicméně skutečně dobrý psycholog ti opravdu nikdy nic poradit nesmí. Pouze tě nenápadně nasměruje k úvahám, kteými tě mnohdy i naštve, ale které tě časem, mnohdy i za dlouho, přivedou k řešení. Je totiž důležité, aby to bylo tvoje řešení, protože nikdy žádné řešení není to správné, jsou pouze řešení horší, či lepší a hlavně tvá, či cizí. :-) V tomto případě ale je psycholog nutný.
@helza: No, já jsem si naivně myslela, že když se něco jmenuje "pedagogickopsychologická poradna", tak že se tam laikovi = rodiči dostane nějaké rady či doporučení ohledně potomstva. Dvakrát jsem tam byla s mými synky, když byli malí. V obou případech byli použiti na různé testy jako cvičené opičky, dobře, to bych ještě zkousla. Ale výsledek byl v jednom případě ten, že jednomu synovi zamítli odložení školní docházky o rok, čímž se mi úspěšně postarali o fůru bezesných nocí a jemu o hodně těžký nástup do základní školy. V druhém případě mi naopak bylo sděleno, že druhý syn má dys... všechno, nač si člověk vzpomene, a že by patřil do zvláštní školy, které tenkrát ještě existovaly. Pokud budu trvat na nástupu do normální základní školy, tak že mi nenapíšou posudek potřebný pro to, aby mohl mít nějaký individuální přístup učitelů s ohledem na jeho možnosti, a ať si to vybojujeme, jak umíme. Stalo se. Nebudu říkat, kolik let života mě to stálo, to teprve zjistím, až se odebéřu k předkům. Třetí případ, to radši nebudu komentovat, protože bych možná nezachovala společenské dekorum, ale taky se to týkalo syna, v té době již dospělého muže. Jestli ho psycholog nasměroval k řešení, bylo to to nejhorší možné. Chci věřit, že za tím byla jenom neschopnost a nezájem dotyčného. S tím se dá žít. Ale od té doby mám o psycholozích obecně mínění, které jsem již vyslovila.
Já na anketní otázku odpověděla, že bych samozřejmě s dítětem k odborníkovi šla. Nicméně jsem si vzpomněla na "kamarádku", které jsem kdysi řekla, že jsem párkrát byla u psycholožky. Dokonce jsem jí popsala, jak to tam probíhalo, že jsme si vlastně jenom povídaly a to povrchně. Měla jsem tenkrát velké stresy v práci a začala jsem dělat chyby, které mě pak samotnou překvapovaly. Po pár sezeních jsem to ukončila, vše se tak nějak srovnalo. A nedávno (ale před koronou)jsme si tak zas mezi holkama povídaly a ona mi to vmetla. Říkala, že už jsou všichni psychicky poškození, a když se mi to nezdálo, odpálkovala mě - vždyť i ty jsi chodila k psychologovi.... . No, tak trochu chápu i ty, co se za to stydí. Bylo mi to hodně nepříjemné.
@Radna: Chápu tyto obavy, pokud nejde o dítě. Ano, doposud je dost lidí, kteří se stydí za návštěvu psychologa, neboť mají pocit, že je to jejich slabost, či selhání. Koneckonců každá nemoc je selhání organismu, tak proč se nestydíme například za návštěvu zubaře, když se nám zuby mohly zkazit i tím, že si je špatně čistíme, proč se nestydět za návštěvu gynekologa a jiných doktorů. Přesto o tom vím, a z tohoto pohledu obavy rodičů chápu. Navíc část rodičů cítí problémy dítěte jako selhání jejich výchovy a "není zvědavá na to, že jim psycholog vynadá". Ale jde o dítě a normálně rodič udělá pro dítě cokoliv, bez ohledu na svou skvělou pověst. Pokud ne, pak opravdu není v jeho vztahu k dítěti něco v pořádku.
A ještě bych dodala, že návštěva odborníka, jak psychiatra, tak psychologa může být pro Lenku i hodně nepříjemná. Rodiče často s vědomím, že jsou dokonalí, přivedou nedokonalé dítě, čekajíce nějakou radu, jak na něj. A může se stát, že zjistí, že dítě je v pořádku, ale že chybují oni a že oni musí něco změnit. Ale toto riziko musí Lenka podstoupit, pokud chce dítěti opravdu pomoct.Pokud někdo v anketě píše, že by k psychologovi nešel, protože je to ostuda, pak nevím. Cožpak takový člověk kvůli své reputaci, kvůli svému okolí, chce riskovat jakýkoliv průšvih, či nemoc, nebo dokonce poškození svého dítěte? Nemluvě o tom, že to není žádná ostuda. Před sto lety byla možná ostuda, když si chlap neuměl opravit auto sám, dnes kvůli vodě, elektrice, televizi, kvůli všemu možnému voláme bez pocitu selhání a bez ostudy odborníky. A opravit zraněnou, či nemocnou psychiku vlastního dítěte hodláme klohnit sami? To se stydíme zajít za odborníkem?
Myslím si, že návštěva psychologa, či psychiatra je na místě víc, než čekat rady od naprostých laiků a dítěti nakonec nějakou hloupostí ublížit. Jenom bych dodala, že psychiatr má více možností jak diagnostických, tak léčebných, proto bych raději volila psychiatra. Rozdíl mezi nimi rozhodně není v tom, že s nepochopeným jednáním jdeme k psychologovi, zatímco když nakráčíme k psychiatrovi, tak už jedině s naprostým magorem.Ale k problému malého lháře. Děti mívají právě v tomto věku fantazii a někdy vidí, co dospělí nevidí a potom sice objektivně lžou, přesože mají subjektivně pravdu. Jsou-li tyto detské fantazie nějak "mimo normu", to možná Lenko těžko posuzuje a psychiatr ji v tomto může pomoci. Je ovšem jasné, že ať jsde o fantazie, nebo skutečně o lži, žádné "výchovné prostředky" tady nepomohou. Dítě volá o pomoc, možná reaguje na způsob výchovy, možná kopíruje chování rodičů, kteří, aniž si to uvědomují, občas taky zalžou.Lenka sama píše: "Ale nerozumím tomu, proč to dělá, protože ho rozhodně nezanedbáváme a myslím, že se mu věnujeme jako normální běžní rodiče. Když se ho na to zeptám, zarytě mlčí. Odpověď na otázku, proč lže, jsme z něj zkrátka nedostali." K tomu ,usím dodat, že každé dítě potřebuje jinou dávku pozorností a je úplně jedno, kolik času mu věnují, protože záleží jen na tom, kolik času potřebuje samo dítě .
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.