Lenka si myslela, že poznala muže svých snů, a plánovala společnou budoucnost, kterou nemohlo nic pokazit. Brzy ale přišla studená sprcha. Jak se se situací vypořádala?
Když jsem se seznámila s Romanem, říkala jsem si, že je to určitě ten pravý. Vídali jsme se každý den a byli spolu až pohádkově šťastní. Po čase jsem ho pozvala domů a seznámila s rodiči.
Zhruba po měsíci jsme se rozhodli pro společné bydlení. Byli jsme zamilovaní a chtěli jsme být co nejvíc spolu. Rodičům se Roman také líbil, takže to vypadalo, že nám nic nestojí v cestě. Asi po půl roce mě Roman pozval na oběd do nóbl restaurace.
Když jsem od něj uslyšela to, co mi chtěl říct, rázem mi přestalo chutnat. „Lásko moje, vím, že je to pro tebe nečekané, ale asi půjdu do vězení.“ V naprostém šoku jsem na něj zírala. V tu chvíli člověka napadají různé myšlenky.
Laura Poláková
27. června 2019
I mně proběhlo hlavou: Snad nežiju s vrahem?! Vrah sice Roman nebyl, ale měl toho na svědomí dost. Postupně z něj vylezlo, že jede v nějakých vloupačkách a přepadeních. Byla to síla… Když se mi vyzpovídal, řekl větu, která mě dostala: „Vyber si, jestli se mnou přes to všechno chceš být.“
Milovala jsem ho. Prožila jsem s ním tolik krásného, že bych ho nikdy kvůli vězení nenechala. Byl teď přece už úplně jiný, namlouvala jsem si. Pravidelně jsem mu posílala balíčky a jezdila za ním na návštěvy. Pokaždé to pro mě bylo velice potupné, ale co bych pro svého miláčka neudělala.
Laura Poláková
25. června 2019
Když ho konečně pustili, začal chodit do práce a ke štěstí nám nechybělo takřka nic. Ale jen do určité doby. Vzala jsem si půjčku, abychom si zařídili byt. Jenže on mi peníze sebral a prohrál je v automatech. Měla jsem vztek, ale Roman se mi omlouval, sliboval, že peníze brzy vydělá. Usmířili jsme se.
Pak ale ztratil práci a za pár měsíců jsem byla na dlažbě i já. A začalo peklo. Měli jsme nějaké dluhy, a tudíž i velké problémy s jejich placením. Roman začal být vzteklý a jednou mě při hádce poprvé zbil. Během pár týdnů prodal televizi, mikrovlnku a další dražší věci.
Laura Poláková
21. června 2019
Pak jednoho dne zazvonila majitelka bytu s tím, že se musíme jako neplatiči nájemného do druhého dne vystěhovat. Roman tu potupu neustál a po mém dotazu, co budeme dělat, mi vlepil pár facek.
Zachránili mě rodiče. Přijeli a odvezli mě domů. Roman mi občas zavolá, ale vždycky se pohádáme. Jsem smutná z nepovedeného vztahu a hlavně z dluhů, které musím splácet. A že nejsou zrovna malé. Na druhou stranu jsem dostatečně ponaučená. Nikomu dalšímu už tak snadno nenaletím.