LENKA (39): Pořídila jsem si děti z nutnosti. Můj vztah k nim to ovlivnilo

Paní tikaly biohodiny a toho muže prostě použila. A domnívám se, že to udělala docela vědomě. Nechápu proč ji skoro všechny omlouváte, kdyby se takhle choval chlap tak mu dáte čočku. ...........................................Podle mne má paní problém v tom , že děti jsou podobné otci a pokud jeho nemá ani neměla nikdy ráda, tak se to promítá do jejího vztahu k těm dětem. Děti chtěla ale "svoje" děti a oni to jsou vlastně "cizí" děti. Prostě místo mámy se stala spíše pěstounkou a neví ci s tím.

Dasa52: no jasně, teď už asi sotva cosi vybudují, ale to je ono co píšu - oni se o to nesnažili od začátku, ona nejspíš čekala, že to všechno přijde samo nebo co a on asi moc aktivní zrovna taky není. A tak vedle sebe žijí jak dva cizí, a jen vidí co je na tom druhém špatně.

Mata69: já si myslím, že tady se nic budovat nedá, pokud ona si ho neváží a dokáže o něm napsat takové ponižující věci, tak podle mě není možné, aby ho měla ráda.

A žít s manželem, se kterým nemá absolutně nic společného jen proto, že nepije, netluče ženu, netluče děti, vlastně je hodný a pracovitý, je taky divné. Chodit do divadla sama, jezdit na dovolenou s kámoškami, povídat si s přáteli....a co pak zbude na vztah s manželem? Jen ty děti a možná sex? Společné bydlení? Trochu málo ne? Vy si to někdo umíte představit, že jen tak žijí vedle sebe a ani spolu nemluví? To vám přijde v pořádku?
Nenabádám tu k jejich rozvodu, jen jaksi postrádám nějaké popsání toho, jak se snažili svůj vztah budovat. Spousta lidí má asi pocit, že prostě klapající a fungující manželství přijde tak nějak samo, že se vezmou a budou spolu šťastní až do smrti - ale ono se na tom musí fakt pracovat, musí oba chtít, oba dělat určité kompromisy, spolupracovat spolu, snažit se najít společnou cestu. To fakt nevznikne samo od sebe. A ne jen hledat na druhém co je na něm špatně, jak vlastně to vůbec není ten, kterého si chtěla vybrat, jak dělá to a to špatně, jak nedělá vůbec to a to...

"Jsem přesvědčená, že kdybych nežila s Mirkem, který se o děti beztak dvakrát nezajímá, můj cit by k nim byl jiný." - co je tohle za prohlášení? O pár řádků výše píše, že jsou děti manželovi hrozně podobné a "o to je to horší". Když nebude žít s jejich otcem, budou děti otci méně podobné? Bude je mít tím víc ráda? On je vlastně celý článek o tom, jak nemá s manželem nic společného, jak je obyčejný truhlář a ona vystudovaná a jak jim to šlo jenom v sexu. O dětech píše, že je má ráda, že by za ně dala život, ale že to není ta "pravá mateřská láska". A co si za tou "pravou mateřskou láskou" jako představuje? A jak se snažili s manželem pracovat na tom, aby byli rodina - potkali se na houbách, tak bych tam jakýsi náznak společné záliby viděla. Prostě se snaží najít dostatečný důvod pro to, aby se s manželem rozešla-rozvedla. Já si fakt neumím představit, že rozvodem se její láska k dětem stane tou "pravou mateřskou".

Plně souhlasím se Sophieann. Všechny příspěvky, popisující, jak se rozvedly a jak se jim ulevilo, taky píší, že byly ponižovány a podobně. Manžel paní Lenky ale nic špatného nedělá. Mám pocit, že Lenka má o všem, tedy jak o vztahu k muži, o vztahu k dětem i muži samotném své představy a když je skutečnost jiná, má pocit, že je vše špatně. Ale ono to tak v životě je a je to dobré, rozvodem by stejně nic nezměnila. Všechno by totiž opět bylo jiné, než v jejich představách.

Vážená paní, já Vás zase tak strašně neodsuzuji. Samozřejmě se pokládá za správné vdávat se z čisté lásky a pravé vášně, nicméně i takto založená manželství někdy ztroskotají. Trochu mě mate, že máte takovéto pocity i přesto, že s mužem si rozumíte fyzicky. Pokud byl Vám byl po tělesné stránce odporný, pak bych asi řekla, nemá to cenu. Takto bych tomu manželství dala šanci. Chce to ale zaujmout dospělý/ zralý přístup a myslet v prvé řadě na děti. Dnes je běžné, že se lidé často rozvádějí bez toho, že by se pokusili na manželství zapracovat a zachránit je. Já si ale myslím, že pokud jsou ve hře malé děti, není to správné. Dětem je lépe v úplné rodině - s vlastním tátou a mámou. Vám je 39 let, 2 maličké děti, šance, že potkáte nějakého prince (ideálního partnera) zase tak veliká není. Váš muž je sice truhlář, ale nepíšete, že by měl nějakou zásadní vadu (např, by byl alkoholik, cholerik, násilník, gambler, patologický šetřílek, chronický nevěrník či lenoch s odporem k práci). Prostě je to normální chlap, a to že je "jen" truhlář a nečte knihy a má rád fotbal - to není podstatné. Já znám několik úspěšných žen s VŠ, co mají za muže řezníka, truhláře, pokrývače a klape jim to dobře. Kolikrát jsou tito muži užitečnější než leckterý manažer !! O knihách se můžete bavit s někým na netu nebo s kamarádkou. Do divadla manžela také nemusíte brát s sebou. Děti jsou hlavní pojítko, s nimi je pořád co řešit. Pokud máte pocit, že děti nemilujete, jak byste měla - sotva to bude tím, že jejich otcem je Váš manžel. Staráte se o ně určitě řádně, tak se jen snažte aby nikdy a za žádných okolností nepocítily, že s Vaším vztahem k nim není něco v pořádku. Manželství je stejně spíše smlouva než věčná zamilovanost. Snažila bych se prostě být i za těchto okolností dobrou manželkou i matkou. Je možné, že Vaše pocity se časem změní. Nevíte také, co vše Vám život může v budoucnu naložit. Abyste jednou nebyla ráda, že jste na tom tak, jak jste.

Dasa52: přesně tak, chvilka smíchu prodlužuje život alespoň o půl hodiny..

LencaV: tak to jsem ráda, že jsem vás pobavila, proto sem chodíme, že? :-)

Dasa52: pobavila jste me. Presne takovou reakci jsem od Vas ocekavala, i kdyz vlastne reagujete na odpoved pro nekoho jineho..

LencaV: Buďte v klidu, já nešťastná určitě nejsem, protože nemusím řešit takové ptákoviny, jako ty slepice z článků. Zajímavé je, že vám vždycky vadí jen moje "slova", ale když se tu objeví někdo skutečně hnusný, sprostý a agresivní, tak na toho si netroufnete, protože by vás poslal tam, kam patříte. U všech článků jsou příspěvky stejných lidí, až na vyjímky, takže asi podle vás budeme nešťastní všichni :-D Zase jedna, co se potřebuje vyjádřit k diskutujícím, místo k problému v článku. Jen si ulevte, mně je váš názor na mě naprosto ukradený a budu si psát co já chci. Mě zajímají názory na článek. A jestli se vám moje názory nelíbí, nikdo vás nenutí, abyste je četla. Já čtu také jen ty názory, jejichž pisatele považuji za normální, pokud se někdo nezačne navážet přímo do mě.

Lenko, každá máma se skutečnou mámou nestane porodem. Do jisté míry Vás chápu. Taky jsem děti měla dřív, než jsem na ně byla připravená. Taky jsem je měla s někým, s kým jsem se rozvedla. Na rozdíl od Vás mně vlak neujížděl, ale čekala jsem první dítě s první vážnou známostí a stalo se. Ani jeden jsme neplánovali potomka tak brzy a já byla na pochybách, zda tento je tím pravým pro život. Jenomže pocity a pochybnosti jsou jedna věc a dítě, které tu je a máte je na starosti, věc druhá. Která má přednost. V rámci toho, aby děti měly úplnou rodinu a taky toho, jak bych těm okolo zdůvodnila rozchod, když přece manžel a jeho rodiče jsou ke mně tak moc hodní, jsem až do dospělosti dětí /to už bylo soužití neúnosné/, držela manželství pohromadě už jen silou vůle. Když děti pobraly rozum a samy mě nabádaly, že tohle není život, jsem ukončila svoje celoživotní komandování a přizpůsobování se. Stálo mě to roční pracovní neschopnost - nemoc nebyla psychického rázu - a vyhrabala se k samostatnému životu. Pokud žena cítí, že to nefunguje, má vztah ukončit bez ohledu na věk dětí. To vím tedy až dneska. A to je pro Lenku jediná rada. Protože se zdá, že krom ní ani muž není šťastný, jak má být pak šťastná celá rodina? Asi měli každý v životě nějakou představu, která nevyšla. Na dětech ať se domluví, ať se o ně starají jako dobří rodiče, ať mu je Lenka pěkně na víkendy dává, jejího muže, který o ně nyní zájem nejeví, to jedině poučí, že dítě je živý tvor a že je hrozně málo, když on jen přijde domů a vidí je před spaním. A každý ať si najde protějšek podle svého, pokud o to bude stát. Lenko, ono žít sama...skýtá řadu neskutečných výhod....

Osobně si myslím že e lepší lidi tolik nesoudit jako to tu předvádí některé dámy, ale každý má právo na názor. Myslím že dělat z ní mrchu je hrozně zjednodušené a černobílé vidění. Z toho jak je to napsáno mi paní nepřipadá zlá ani vypočítavá, spíš si tak nějak nevěděla sama se sebou rady, roky utíkaly a ona nějak nevěděl co se sebou, nechápu proč ji tu někdo osočuje z vypočítavosti..vždyť z článku je naopak celkem jasné že ona spíš zcela ztratila pojem nějaké své hodnoty, jak sama řekla neuvědomovala si to ale postupně už se jí snížil standard tak že brala v podstatě kohokoli kdo byl milý a chtěl rodinu.pokud is to neuvědomovala tak prostě nemůže jít o vypočítavost. Spíš bych řekla že byla poměrně nešťastná a doufala že změna v životě přinese změnu i tomhle pocitu, jenže tak to bohužel nefunguje. Stejně tak nefunguje vyplnit si život dětmi. Prostě paní není šťastná a je jedno co v žvotě bude mít , pokud nezmění to nastavení uvnitř pořád nic z toho cosi do života dá nebude nést ten uspokojivý pocit, který čeká. Je tam u ní velká vnitřní prázdnota, kterou ale ničím z venčí nevyplní. Myslím že s manželem si nemají co vyčítat, zdá se že oba byli stejně nerozumní a oba si neuvědomovali, že jen dobrý sex pro manželství nestačí Konec konců pán je jistě svéprávný a ženit se nemusel, tak z něj nedělejme oběť, ano? :) holt byli oba poněud zaslepení a ukvapení. došlo jim že se k sobě nehodí stejně jako jiným párům...a kdyby spolu jen chodili tak by se rozešli a nikdo by tu nic neřešil, ale bohužel oni do toho prostě stihli zplodit děti a najednou tak zůstali přikovaní k sobě i dyž se k sobě nehodí. V tomto souhlasím s názory níže že pro děti není nijak přínosné vyrůstat v nefunkčním vztahu. A jestli on navíc o děti nijak zájem moc nemá tak jak tím spíše. Paní by se s mužem měla dle mého názoru rozejít dát mu volnost aby mohl najít někoho s kým bude šťastný dohodnout se na takovém fungování aby to vyhovovalo oběma a bylo co nejlepší pro děti. A jestli zůstane sama s dětmi bez partnera..ano to je samozřejmě možné, ale je to vážně horší než být v nešťastné vztahu?

jaromíra: No paní Dasa52 osobně neznám, takže těžko soudit, možná se potřebuje jen anonymně odreagovat, ale její příspěvky jsou vlastně u všech článků, kde na ni narazím, docela agresivní až nenávistné. O slovech, která někdy používá, je lepší ani nemluvit.. Možná je to jen nešťastná ženská a potřebuje si ulevit :-)

j66: souhlasím - taky to na mě dělá dojem, že dětem by bylo líp s otcem "vesnickým truhlářem" z velké rodiny, než s paní vystudovanou ekonomkou v Praze. Není žádná "nutnost" mít děti. Paní zvorala, co se dalo, a manžel rozhodně není ten, kdo za všechno může a kdyby ho nebylo, tak je všechno růžové. Zjevně tento pokus nevyšel, odnesou to děti, které si nemohly vybrat a vyfasovaly takovouhle matku, a chlap, který si sice vybrat mohl, ale nechal se utáhnout na vařené nudli, svatba během tří měsíců, a hned po svatbě otěhotnět, to si paní zatraceně pospíšila, aby ho ulovila. Tak teď ona má, co chtěla, a stejně si stěžuje a není spokojená, pán má tu hospodu a fotbal (klika, že mu zůstalo aspoň to), a my máme klasickou ukázku toho, jak snadno se ten život zvrtne špatným směrem.

jaromíra: že by potrefená husa? :-) jistě že nejsem vzorem všech ctností, to ale neznamená, že nemůžu mít názor na vyčůranou arogantní mrchu, která zneužívá lidi kolem sebe a ještě nad nimi ohrnuje nos. ostatně ona se sama nazvala husou a nespletla se.

Já se přidám na stranu Dáša52. Co co paní udělala je vůči jejinu manželovi urážlivé až na hanba. Nejenom že si ho vzala kvůli oplodnění, ale evidentně s ním žádnou rodinu ani tvořit nechce. Nedivím se, že manžel z domova utíká určitě se mu s ní nežije nijak dobře. Co se týče dětí jsou malé, takže malý zájem manžela o ně může být jen spíše jejich věkem . Každopádně pokud je už teď nemiluje, tak nevím proč uvažuje o rozvodu a nechat si v péči děti. To by je měla nechat v péči manželovi, myslím, že pokud je z větší rodiny, tak se o ně postará a zázemí mít budou. Rozhodně to pro ně bude lepší než být s matkou, která je nemiluje a jen se o ně stará. Pokud to manžel má jako ona, že v dětech nich vidí jejich matku a taky je nemiluje, tak to je pro ty děti opravdu tragické.

Vdávala jsem se,že jsem musela,aby mělo dítě tátu.Ale nefungovalo to a tak jsem to po třech letech ukončila.A dobře jsem udělala.Když se podívám zpátky,tak to byly tři ztracené roky.Kdybych zůstala s dcerou sama,byly by jsme šťastnější.

Nebudu tu paní pranýřovat proč udělala to, co udělala, protože ji i chápu.... Ale co se týče soužití s manželem a udržování vztahu kvůli dětem, věřte, že to nemá cenu. Pokud píšete, že se manžel o děti stejně nezajímá, tak co z něj mají? Není tedy lepší žít s mámou vpohodě, než s otcem bez zájmu a mámou vystresovanou? Řešila jsem cosi podobného, hrozně jsem se nechtěla rozvést, protože jsem si myslela, že ten vztah je konečně navždy, že mám konečně tu rodinu po které jsem toužila... Trpěla jsem manželovy urážky, ponižování, pak i dluhy... byla jsem ve stresu neustále... když jsme se konečně odhodlala a řekla DOST, nastala u nás doma naprosto jiná atmosféra, synek se během pár dnů naučil chodit na nočníček, odložil dudlík, začal v noci v klidu spát - protože jsem v klidu spala já.....

Dasa52:.... to jste ji to dala, ale vy jste určitě vzor všech ctností!!

Obávám se, že to, co Lenka prožívá, je následkem toho, že vyrůstala jako jedináček. Čímž se nechci dotknout všech jedináčků, vždy existují výjimky. Mají to totiž v životě v mnohém i těžší, než děti, vyrůstající společně se sourozenci. To nejdůležitější pro partnerství, tedy umění žít s někým, mít ho rád, dělit se s ním, cítit se s ním svázán a přitom žít jako jedinečná osobnost a vystačit si sám, to, všechno, co k manželství patří, se totiž nemají jak v dětství naučit. Proto Lenko neumíte milovat muže, aniž byste jej posuzovala a hodnotila, aníž byste jej porovnávala se svými představami, aniž byste jej brala takového, jaký je. Navíc, proto možná ani nemáte vzor, jak vypadá ta opravdová, nehysterická, neopičí mateřská láska. Protože máme-li pouze jedno dítě, milujeme je zpravidla, rozhodně nechci generalizovat, jinak, než dvě, či více dětí. Možná proto máte pocit, že děti milujete méně, ale není to tak, pouze je, byť byste za ně i život dala, jak píšete, necháváte i svobodně dýchat, nedusíte je svou láskou, nepoutáte je k sobě bezbřeze, což je správné a což matky jedináčků mnohdy nedělají. A tou svou láskou ke dvěma dětem, ne k jednomu, je navíc učíte i schopnosti žít sám za sebe, která vám možná zatím chybí. .....................................................................................................................................Netrapte se tedy otázkou, zda se rozvést, či nikoliv, váš vztah k dětem, a podle mne je to dobrý vztah, se rozvodem určitě nezmění. Ale zkuste žít se svým mužem tak, jako byste žila, být sama. Tedy ne, vypudit jej ze své mysli, ignorovat jej a podobně, ale být soběstačná, naučít se žít svými zájmy a koníčky, prostě sama se svým vnitřním světem. Teprve tím totiž vnesete do rodiny sebe, tím ztratíte závislost na životě partnera. A buďte ráda, že muž je úplně jiný, tím totiž zase on vnáší do rodiny své mužské já. Sdílet své zájmy, sdílet své vnitřní světy, to není v dobrém manželství vůbec důležité, to je možná i na škodu. Vždyť takové soužití jen jednoho vnitřního, sdíleného světa je i nesmírně chudé oproti soužití dvou odlišných světů. Důležité je, ten svůj vnitřní svět vůbec mít a mít ho zcela nezávislý na přítomnosti partnera. Zatím to neumíte, což je daň za život jedináčka, ale to je to, co se musíte naučit. Já mám také vysokou školu, muž je dělník, jsme úplně jiní, nesdílíme vůbec nic se svých zájmů a mohu říct, že i po 35. letech soužití se stále milujeme. A mohu říct, že i když jinak, tak více, než na počátku. A krize? Bez nějaké té krize žádné šťastné manželství podle mne neexistuje, to je pak už jen hra na šťastné manželství.

Já teda nevím ale když nechci děti tak je přece nemám a když je chci tak je mám nedovedu představit že kdybych nechtěla děti a měla je tak jim přece nemůžu dát tolik své lásky když budou nechtěné a ty děti to pak stejně časem poznají .A nechápu "se vdát jedno za koho hlavně se vdát "

Znala jsem podobný případ. Žena si vzala muže, protože byla těhotná a nechtěla mít, tehdy se říkalo, parchanta. Muže nemilovala a na jejím vztahu k dítěti to bylo znát. Nemilovala ho, jen ho měla ráda. Pak se tedy rozvedla a moc se zamilovala. Se svým druhým manželem měla také dítě a to milovala až k opičí lásce, hystericky. Pak se s ní manžel rozvedl, dítě přesvědčil, že u něj mu bude lépe, protože má peníze, což matka neměla, ale ve finále když ji soudně získal, šoupnul ji ke své matce na vesnici a sám zůstal v Praze. Proto věřím autorce, že děti má ráda, ale nemiluje je. Jinak jí nevěřím, že se bojí samoty, spíše toho, že by na vše byla sama. Podle mého názoru jí vadí chlap, protože moc dlouho žila jen pro sebe, nechce se jí starat se o chlapa. Když jí bude posílat alimenty, něco dají dávky, tak dobře vyžije a bude opět svobodná, jako dříve. A o tom to je, nechtěla chlapa, chtěla jen děti. S dětmi sama přece není.

Nevěděla jsem, že je nutné mít děti,

Milá vystudovaná ekonomko, ty nejsi jenom husa, ty jsi zlá, sobecká, vypočítavá husa. to je přesně článek o tom, o čem tady celou dobu mluví bruttt. Blbka se chce vdát (je jí jedno za koho, hlavně když bude plodit - jiná má zase jiný důvod, třeba prachy). Když je vdaná a má co chtěla, tj. dosáhla svého cíle (v tomto případě byla těhotná), začne přemýšlet, že vlastně tohle není ten její princ. Je jí úplně jedno, že ho zraňuje, že ho uráží, že mu otravuje život svojí nechtěnou přítomností a blbou náladou. Ona řeší to, že když ho odkopne, mohla by zůstat sama. Já doufám, že zůstane sama (!) a nebude ničit život dalším chlapům (a dalším dětem).