LENKA (42): Utekl mi od oltáře, dodnes jsem nezapomněla

Tak jsem se dočkala,že se zase píše/čte nějaká stará vykopávka.Co to má přinést podnětného do dnešní doby??? Paní se zakonzervovala a od té doby nikam nepokročila?

No a k anketě - dneska těžko něco užitečného radit. Vyhledat odbornou pomoc Lenka jistě může, ale bude jí to čočku platné. To měla udělat ve třiceti. Dnes jí odborná pomoc nepomůže ani k "pevnému vztahu", ať už se tím myslí cokoli, ani k dětem. Maximálně k tomu, aby se vyrovnala s tím, jak žila doteď a udělala si nějakou představu, jak hodlá žít dál. Evidentně se čekání na nějaký zázrak neosvědčilo, plácá se dvacet let od ničeho k ničemu, kdyby se našla v práci a kariéře, asi by to do toho článku napsali, a ona by dneska neřešila 20 let starou událost. Smutný příběh. Ale za to nemůže ten kluk, co jí tenkrát utekl. Následující roky měla fůru času a její život byl jenom v jejích rukou, takže ta poslední možnost v anketě, že všichni muži jsou stejní ( a příčinou všeho ženského neštěstí, což sice není vysloveno, ale ten význam tam je ), je úplně mimo.

Tak já to paní Ruth docela věřím, že mohla mít těch 18 tisíc. Nůžky mezi platy se rozevíraly už v těch 90.letech, dneska je to ještě víc patrné. Záleží na regionu, třeba severní Čechy jsou dlouhodobě daleko za průměrem, nemluvě o srovnání s Prahou. Záleží na oboru, kde člověk pracuje. Banky a IT na tom byly vždycky dobře. Záleží na věku a praxi. Někde, setrvá-li člověk dost dlouho, tzv. "vysezené" roky dělají slušnou část příjmu. Záleží na tom, jaké si člověk dohodne benefity, případně jestli má podíl na zisku, nebo provize. Znám lidi, co mají minimální plat, ale když se jim podaří kšeft a dostanou provizi, jde to do desítek tisíc běžně. Znám pána, jehož měsíční mzda poslední dva roky překračovala 200 tisíc. Mzda, není to podnikatel. A ani politik ]:-D
Prostě jsou takové případy. Ale když se vrátím k článku, bavíme se o slečně, která měla maturitu na gymnáziu, tedy v podstatě nic neuměla, a praxi taky neměla. Velmi pochybuji, že by mohla v tom roce 1998 mít takto dobře placené místo, aby byl mobil běžnou součástí její kabelky zejména když v článku je uvedeno, že měli "vysoko do žlabu".

Opět další šešroubovaný příběh a další plačka nad vlastní neschopností se dát za 20let psychicky do pořádku. Neměla tlačit na pilu, vztah stejně nefungoval.

OK tvářím se že je to pravdivý příběh.:) Tak to že chlapec neměl odvahu jí to říct a vyřešil to takto ukazuje že on moc "chlap" nebyl minimáln nebyl dospělý....nicméně to se nedá říct ani o paní...............myslet si že nefunční vztah nějak změní svatba je pro mne nepochopitelné............nevím, zda si myslela že jen díky tomu že má na něj papír on bude častěji doma a nebo že jí přestane vadit že doma není?
To co j ale daleko horší že si kvůli něčemu tkaovému vytvořila doživotní blok.........dala se do pozice ublížené trpitelky kté bylo bezdůvodně ublíženo a proto nikomu už nemůže věřit = paní si nechce přiznat svůj podíl na tehdejší situaci....... navíc i když je to nepříjemné zůstat stát před oltářem pořád to není konec světa, kdyby jí opustustil s dítětem byla by na tom hůř, takhle jí jen život naučil, že vztah je o něčem jiném než uvařeno vypráno a že především na to by se měla v dalším vztahu zaměřit. Jeho nezmění ani tu situaci, ale může se z ní poučit a změnit sebe.

Musela to být hořká pilulka, co musela spolknout. Ale jistě ji přátelé a rodiče říkali, že on není jediný na světě a ať je ráda, že je zdravá. Ono stačí rozhlédnout se okolo sebe, kolik lidí má opravdu vážné starosti. Moji kolegyni v práci se stalo to samé, ženich ani ne týden před obřadem řekl, že se ženit nebude, vrátil se ke své dřívější lásce. Všechno už bylo nachystané a nevěsta čekala dítě. Svatba nebyla.Ale její rodiče ji pomohli všechno překonat, hlavně maminka, narodil se zdravý a šikovný klučík. Dnes už je to minulost, ale pro ni to je nezapomenutelné trauma.V mnohé to její vztah k mužům ovlivnilo, vdala se, ale šťastná nebyla.

Ale abych se vrátila k obsahu článku - plyne z něj poučení: rozpadající se vztah svatba nenapraví. A další: nemá cenu se celý život trápit jedním vztahovým krachem - ničemu a nikomu to neprospěje.

No to je nápad! Když nám vztah půl roku špatně funguje, vyřeší to svatba! 8-D Slečna fakt trochu mimo...oba studovali gymnázium a ona překvapená, že hoch chtěl jít na vejšku? Valná většina těch, co studují gymnázium předpokládá, že půjde na vejšku. Proto to gymnázium studují. Budiž...Ale jinak fakt mimo...a dvacet let se s tím nemůže vyrovnat, tak je sama a bezdětná. To je taky síla.
Pípnutí mobilu nemá cenu komentovat, už to tu zaznělo. Zajímalo by mne kolik je autorce článku, protože jestli jí bude kolem 25 let, těžko si umí představit, že nám ještě v roce 1998 běžně "nepípaly mobily v kapse". V té době vlastnil mobil spíše jen člověk podnikající nebo zámožný, platily se i příchozí hovory a jak tu zaznělo, sms u nás v roce 1998 byly fakt horká novinka a v plenkách.

Přesně tak, před 20 lety byl rok 1998 a mobilní telefon neměl každý jako dnes. Jednak byly tenkrát drahé poplatky, aktivace i volání, druhak byly drahé i samotné telefony. Nejlevnější Nokia stála tenkrát lehce pod 10 000,- Kč. Možná mohl mít budoucí právník už tehdy mobilní telefon služební, přidělený tou kanceláří, kde pracoval, a také jimi placený, ale že by ho měla slečna nevěsta, tomu tedy nevěřím. A posílání SMS byla v r.1998 u nás žhavá novinka, se kterou přišli tehdejší operátoři jako se špičkou technologie. Další věc - kdyby to bylo před 40 lety, věřila bych tu vdavekchtivou dívčinu. Před 20 lety měly slečny většinou úplně jiné ambice. Svět jim byl otevřen a ve věku kolem dvacítky, po maturitě a některé i dřív, obvykle jezdily do zahraničí studovat, nebo jako au-pair, poznávat svět, cestovat, učit se jazyky... pod čepec se jich moc nehrnulo. To by děvče bylo bílá vrána, kdyby neměla jinou myšlenku než na svatbu.

Tak nějak mi nesedí, že měli před 20 lety mobily, když sotva využili z platu.