Lenka si s rodinou a manželem užila skvělé Vánoce. Nečekala ale, že pro ni manžel má nachystaný ještě novoroční dárek, který se jí vůbec nebude líbit…
S mým manželem jsme spolu dlouhých dvacet let, známe se ale mnohem déle, už od střední školy. Chodit jsme spolu nicméně začali až později a brali jsme se po tříleté známosti. Museli jsme, byla jsem tehdy těhotná s nejstarším synem. Ale měli jsme se rádi, těhotenství nebylo jediným důvodem pro svatbu.
V mých očích jsme až doposud měli hezké manželství. Samozřejmě jsme se nevyhnuli nějakým hádkám a podobně, ale nic závažného se mezi námi nedělo. Nikdy jsem ani neměla pocit, že by mi Petr snad byl nevěrný. Ani já jsem v podobném pokušení nikdy nebyla. V posteli jsme sice nikdy nebyli žádní divočáci a je pravda, že v posledních letech se sex stal hodně sváteční záležitostí, ale přišlo mi to po dvaceti letech manželství normální.
Manžel měl navíc spoustu práce se svojí firmou, kterou před několika lety se svým kamarádem založil. Doma jsem ho vídala čím dál méně, a když už se ukázal, většinou si nosil práci domů. O děti se ale pořád staral a i ke mně byl milý a ohleduplný, takže jsem si říkala, že jen musíme překonat období, než bude jeho firma zavedená, a pak už to bude klidnější.
Ne vždy se nám totiž vedlo dobře. Když jsme se brali, manžel pracoval jako úředník a já jako prodavačka v supermarketu. To jsem čekala prvního syna. Když se čtyři roky po svatbě narodila dcera, měli jsme co dělat, abychom utáhli domácnost.
Když jsem ale za dalších šest let nečekaně otěhotněla znovu, nevěděli jsme nejdřív, co dělat. Nakonec jsme se domluvili, že si dítě přece jen necháme a dnes jsme za našeho nejmladšího syna opravdu vděční. Naše finanční situace ale už v té době byla hodně špatná, a tak se manžel před několika lety dal přemluvit a na naléhání svého nejlepšího kamaráda se s ním pustil do podnikání.
Od té doby jsme ho doma moc nevídali, protože veškerý čas věnoval své firmě. Naštěstí se jim dařilo a šli pomalu nahoru, přesto však oba byli pořád opatrní a teprve nedávno začali pomalu nabírat zaměstnance, protože už práci nestíhali.
Tehdy jsme poprvé od založení firmy jeli jako celá rodina na dovolenou a Petr začal trávit víc času doma. Po nějaké době se ale vše vrátilo do starých kolejí a on se domů přicházel jen najíst a vyspat. Tvrdil, že mají pořád spoustu práce a že musí neustále zaučovat a kontrolovat nové zaměstnance. Věřila jsem mu, ostatně neměla jsem důvod to cítit jinak.
Až na Vánoce si konečně udělal pořádně čas na rodinu. Celé svátky měl volno a trávil ho nonstop s námi. Dětem i mně nakoupil skvělé dárky a po Štědrém dni nás překvapil – vzal nás všechny včetně přítelkyně nejstaršího syna na lyžovačku do Alp, kde jsme zůstali i přes Nový rok.
Když jsme se vrátili domů, řekl, že si se mnou musí promluvit. Oznámil mi, že má dlouhodobý vztah s jednou ze zaměstnankyň ve své firmě a že hodlá odejít od rodiny. Prý chtěl, abychom si spolu užili poslední hezké Vánoce, a nechtěl mně ani dětem kazit svátky.
Vůbec jsem nechápala, co se děje. Chtěla jsem samozřejmě situaci nějak řešit, ale Petr byl nekompromisní, dokonce měl už připravené rozvodové papíry! Nedal vůbec žádný prostor pro to, abychom se manželství nějak pokusili zachránit, prostě se rozhodl a přes to nejede vlak. A já tu teď už několikátý den sedím sama a marně přemýšlím, jestli mám za svoje manželství vůbec bojovat, nebo bude lepší se prostě vzdát…