Mamí, je tahle jedlá?
Velkou českou vášní, která se dá provozovat jedině v létě a zkraje podzimu, je houbaření. Cizinci kroutí hlavami, protože tuto naši posedlost nechápou, my však velmi dobře víme, jak báječně chutná polévka, omáčka či smaženice z čerstvých hub! Ty, které zbudou, se zamrazí nebo usuší na zimu, a i když už je není kam dávat, další víkend se s košíky vyráží znova, protože „by byla škoda tam ty houby nechat!“.
A tak se za svítání v holínkách necháváme štípat od komárů, zamotáváme se do pavučin, taháme sem a tam košík s kudličkou, mhouříme spánkem zalepené oči v touze zaostřit toho největšího praváka a při jeho nálezu radostně voláme na celý les: „Mám!“ případně zkoumáme nálezy dětí, které mezi jedlé houby občas zařadí i nějakou tu muchomůrku. Mimochodem, kdo ví, koho napadlo, že se na houby musí vyrážet za ranního kuropění?
Jak se vrátit z lesa s plným košíkem? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 5
Stanování na zahradě
Schválně se někdy projděte nějakou vesnicí nebo vilovou oblastí a zahleďte se do zahrad. Možná vás překvapí, v kolika z nich zahlédnete siluetu stanu! Češi si plátěné příbytky rádi stavějí na zahradě hned z několika důvodů. První z nich je čistě pragmatický, zkrátka si chtějí vyzkoušet, jestli jejich fungl nový stan obstojí v divočině. Dalším z důvodů jsou děti toužící zažít dobrodružství v podobě spaní ve stanu, a tak postavit ho na zahradě je nejjednodušší, děti se zabaví a navíc jsou krásně pod dohledem.
F.O.O.D.
23. července 2016
Večer si k nim po dlouhém přemlouvání s brbláním přilehnou i dospělí, aby s nimi strávili bezesnou noc na nepohodlných karimatkách. Proč by také ne, když civilizace v podobě čistého záchodu, koupelny i kuchyně je na dosah ruky! Ze snů je však budí myšlenky na to, až děti odhalí kouzlo kempů a budou chtít vyrazit do světa.
Pokračování 3 / 5
Ahóóój!
Už v červnu se Češi s gustem chopí pádel a spustí na řeku své kánoe nebo nafukovací rafty. Není nač čekat, vodácká sezóna právě začíná, a jelikož většinou trvá jen pár týdnů s ohledem na klesající stav vody v řekách v průběhu léta, je nejvyšší čas vyrazit. Druhá půlka června a téměř celý červenec je tedy ve znamení vody. Češi nejraději sjíždějí Vltavu, na níž se cestou mohou pokochat památkovými skvosty, jako je třeba hrad Rožmberk nebo město Český Krumlov, nepohrdnou však ani Sázavou či Berounkou a ti zkušenější ocení divokou přírodu na Staré Lužnici.
Marta Pušová
26. července 2024
Večer pak zakotví v kempech, jichž je kolem řek požehnaně, povečeří smažák s hranolky a ti, kteří se obětují a táhnou s sebou kytary, hrábnou do strun a zanotují: „U stánků na levnou krásu…“ Zpívá se, dokud je co pít, ráno proběhne ledová sprcha ve společné umývárně a honem zpátky na vodu. „Ahóóój!“ ozývá se lehce ochraptěle z projíždějící kanoe. „Ahóóój!“ nadšeně odpovídá posádka raftu osvěžující se u vodního baru postaveného přímo na řece.
Pokračování 4 / 5
Čutora, maskáč a sladký dřevo
Komu se nechce po vodě, může jít po svých. Trampování má totiž v České republice také mnohaletou tradici, a jelikož jde stále o nejlevnější způsob, jak poznávat krásy české vlasti, najde se i v současnosti mnoho vyznavačů koníčku zahrnujícího maskáčový oděv, čutoru na vodu, krosnu se spacákem a karimatkou na zádech a spaní pod širákem.
Laura Poláková, Prostě fenomén
22. května 2024
Trampování se dá provozovat jednotlivě i v partě, spát lze v lese, na louce, ale i v kempech. Večery se pak tráví u ohně opékáním špekáčků, přihýbáním si z čutory od těch, kteří si do ní místo vody nalili něco ostřejšího, a zpíváním Tuláckého rána a dalších trampských hitů za doprovodu sladkého dřeva neboli kytary, protože jak praví Jarek Nohavica, „… dokud se zpívá, ještě se neumřelóóó!“
Pokračování 5 / 5
Nezapomeň na řízky!
K typicky českým způsobům trávení letního času patří také proviant. I když se to dnes u nás restauracemi, bistry i stánky hemží na každém rohu, ceny jsou častokrát natolik neuvěřitelné, že mnozí z nás uvažují, kde se co dá ušetřit, a proto jsou svačinky na cesty připravené doma stále v kurzu. Není proto výjimkou, že si rodiny na dovolených v kempech ohřívají konzervy nebo že na cestách vlakem narazíte na rodinku, která z tašky vybalí tolik milované smažené řízky s chlebem a kyselou okurkou. Možná na ně koukáte s pohrdavým úsměvem, ale ruku na srdce – nesbíhají se vám potají také sliny, jakmile vůně řízku dorazí k vašemu chřípí? Takže pro příště – řízek není ostuda, řízek je kámoš!
Marta Pušová
22. září 2023