Deprese i fyzické útoky
Byt 1 + 1, 50 metrů čtverečních, 4 lidé. Za normálních okolností tráví dospělí téměř celý den v práci, starší dítě je ve škole, mladší ve školce. Doma se sejdou odpoledne, udělají večeři, pohrají si, dcera si napíše úkoly. Za pár hodin jdou děti spát a rodiče odpočívají u televize. O víkendu rodinka vyrazí někam na výlet nebo jdou aspoň na dlouhou procházku, na níž potkávají své známé a s každým prohodí pár slov.
Jenomže teď je epidemie koronaviru. Školy jsou zavřené, hodně školek už taky, matka má ošetřovačku a otci zaměstnavatel nařídil práci z domova. Do toho vláda vydala zákaz vycházení, lidé mají dodržovat karanténní opatření a omezit styky s dalšími lidmi. Čtyři lidé jsou najednou „uvězněni“ na malém prostoru. Po týdnu si již začínají lézt na nervy a atmosféra začíná houstnout.
Pro stav vzrůstajícího napětí mezi osobami trávícími společně hodně času bez okolních podnětů se vžil název ponorková nemoc. Nejčastěji se projevuje nechutí k člověku, který nám byl donedávna blízký, a tak vznikají zbytečné hádky a rozepře. V horším případě může skončit i fyzickým napadením. Přitom osoba, která „ponorkou“ trpí, nejen sama hádky vyvolává, ale může též trpět velkou úzkostí, či dokonce depresemi. Jak takovému stavu předejít?
Marta Pušová
21. března 2020
Pokračování 2 / 6
Buďte víc spolu…
Pokud jsme uzavření na malém prostoru, je hrozně těžké se z ponorkové nemoci dostat. Je proto lepší jí předcházet. Víte jak?
Karanténa je příležitost dělat věci, na které v běžném životě nemáte čas, a paradoxně tak být více spolu. Musí ovšem jít o aktivity, které můžete dělat doma a které budou bavit všechny zapojené členy. „Přizvěte k sobě děti a pusťte se do něčeho nového. Vlastně je jedno, co budete dělat. Jde o to, abyste si společně strávený čas užili a vytvořili si příjemné vzpomínky, z nichž budete čerpat v horších časech,“ doporučuje klinický psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.
Můžete se společně vrhnout na nějakou stolní hru, k níž za běžných okolností nesednete, můžete si kreslit nebo něco vytvářet. Můžete si udělat společný filmový večer, pustit film, který se bude líbit všem, a k tomu udělat popcorn či jiné občerstvení. Maminky mohou něco s dětmi upéct nebo uvařit, vyzkoušet s dcerami líčení, nové modely oblečení, lakování nehtů… Tátové mohou s dětmi trénovat nějaké sportovní dovednosti. Společně lze rozvíjet třeba hudební nadání, vymyslet plán výletů, až na ně zase budete moci, vytvořit nějaký projekt. Můžete natočit vtipné rodinné video, fotit si legrační fotky. Čas, který musíte trávit společně, nepromarněte. Naopak ho přijměte jako dar.
Pokračování 3 / 6
Pohyb je lék
„Dokud je možný alespoň nějaký pohyb venku, měli by lidé co nejvíce chodit na procházku. Držet se ve skupině, ve které sdílí domácnost, vyhýbat se ostatním, ale provětrat se, případně si venku zasportovat,“ doporučuje psycholog Jan Kulhánek. Ostatně pohyb je podle něj jeden ze způsobů, jak se udržet v dobré psychické kondici. Jestli opravdu nemůžete vycházet, najděte na internetu relaxační cvičení či jógu a cvičte alespoň doma s otevřenými okny.
Lucie Kořistová
26. ledna 2020
Pokračování 4 / 6
Společný úklid
Ani úklid nemusí být nuda. Když je celá rodina doma, je nezbytností udržovat pořádek. Ale nemůže to zůstat na jednom členovi, zapojit se musí všichni. Můžete si utvořit týmy, kdy každý dostane na starost nějaký sektor. I u vaření byste se měli střídat. Ať vše nezůstane jen na jednom členovi rodiny.
Pokračování 5 / 6
… ale také si od sebe odpočiňte
Nikdo ale nedokáže být zavřený s dalšími lidmi delší čas. Pokud tato situace nastane, dopřejte si i v malém bytě soukromí. Každý by měl mít právo zalézt si do vlastního pokoje. „Jestli není možné mít pro sebe jen pokoj, najděte si nějaký vlastní kout. Vezměte si sluchátka, abyste se od ostatních na chvíli odpojili,“ radí Kulhánek. Každý by měl mít právo zavolat svým přátelům, a to i menší děti. Pokud nemají vlastní mobil, umožněte jim spojení s kamarády, ale i s babičkou a dalšími příbuznými.
Laura Poláková
17. března 2020
Pokračování 6 / 6
Problémy řešte hned
Je jasné, že problémy se časem vyskytnou. Postavte se jim čelem a proberte je hned. „Je dobré se pravidelně scházet a popovídat si. Nejen o tom, co jsme přes den dělali a zažili, ale i o tom, na co myslíme a co nám třeba vadí. Je třeba diskuzi vést otevřeně a nebýt vztahovační,“ nabádá psycholog Jan Kulhánek.