Dobrodružný román odehrávající se v pralesích Amazonky. Český cestovatel a vědec profesor Cobar se při cestě za indiány do amazonského pralesa dostává do složité a rafinované pavoučí sítě.
Přestože se z restaurace v hotelu Astoria nevrátili pozdě ani nepopili víc, než důstojnost dovoluje, nemůže Pavel Kovář usnout.
Olivii doprovodil až do jejího pokoje, popřál jí dobrou noc, políbil jí ruku a odešel naproti do své jednaosmdesátky bez obav o její život, protože se mu v nestřežené chvíli podařilo nahlédnout do její kabelky: nebyla tam střelná zbraň, nýbrž láhev s přípravkem k odbarvování vlasů.
Začíná Olivii obdivovat. V Tefé ji znal jen u stolu a na loži, jen jako objekt své zábavy; tady v Bogotě má příležitost vidět ji jako milující ženu, jako subjekt, a to náramně rázný a svérázný subjekt. Ale už se uklidnila, a když se vraceli z restaurace do hotelu, zdála se i veselá...
Uklidnila se opravdu? Co když to jen předstírala? Patrně není tak jednoduchá, jak se mu v Tefé zdálo, a je schopna neočekávaných reakcí a činů. Co když má v kabelce kromě odbarvovače i jed? Je možné, aby byla tak pošetilá, že by kabelku hlídala jen pro odbarvovač značky Decolor? Určitě tam má jed! V těchto zemích se mezi lidi dostanou všelijaké jedy z pralesů... Předstírala, že se smířila s mou lhostejností, a do rána bude mrtvá... Mrtvá a bledá, a kabelka v prstech... v zelených šatech a růžovou... růžovou... rů... žo... vou...
Zdá se mu kolem dokola stále o Olivii, hned ji páčí mrtvou ze zavřené skříně, hned ji hledá po ulicích, zahlédne ji, utíká za ní, a když doběhne na roh, Olivia nikde; nato se s ní vášnivě hádá o jazyk kmene Uitoto a křičí na ni, aby se nepletla do lingvistiky. Tak neklidně prospal několik hodin, až posléze dospěl k snu, ve kterém Olivia ze své nešťastné lásky skočila z okna hotelového pokoje číslo sedmdesát pět. Probudil se v lázni studeného potu.
Svítá. Čtyři hodiny ráno. Rychle rozsvítil, přehodil si župan a vtrhl do Oliviina pokoje. Je odemčeno, klíč zvenku.
Pokoj prázdný. Postel rozházená. Okno dokořán. Skokem je u něho, nahýbá se do dvora. Dole u popelnic samozřejmě pusto a ticho. Pociťuje současně i úlevu, že jeho obava byla lichá, i zoufalství, že tu Olivia není. Najednou ji má rád, bolavě, nade všecko, k umření rád, chce se mu zpívat, chce se mu plakat, křičet, chce se mu bít do zdi a metat kotrmelce – Olivia nikde.
Na stole lístek: Odpusť, Paul. Kdykoli si na mne snad vzpomeneš, věz, že jsem tě měla ráda a že jsem chtěla být s tebou, pořád už jen s tebou. A ta adresa těch včerejších pánů je Calle Miranda 7, nezapomeň tam jít. Sbohem a hodně úspěchů. Olivia.
Vytryskly mu slzy. Rychle je setřásla praštil pěstí do stolu, až zasykl bolestí. Skočil k telefonu. Ozvala se mu recepce. „Seňorita Olivia Gallardo... Kde je slečna... slečna Olivia Gallardová?“
„Objednala si taxi k vlaku ve čtyři hodiny třicet tři, pane profesore. Odjela před čtvrthodinou.“
„Rychle taxi pro mě!“ Knoflíky od pyžama oderval, aby je nemusel rozpínat. Hlavně nezapomenout peněženku. Sako si vzal bez košile a v letu chytil jen hedvábný šátek na krk. Uvazuje si ho ve zdviži.
Konečně nádraží. Čtyři hodiny třicet jedna minuta. „Prosím vás! Z kterého nástupiště odjíždí vlak ve třicet tři?! Rychle! Ya es hora! Už je čas!“
„Kam to má být, pane?“
„Já nevím!“ Doběhl na nástupiště. Vlak se dává do pohybu.
Ukázka z zománu: Liána smrti
autor: Jarmila Loukotková
Dobrodružný román odehrávající se v pralesích Amazonky.
Český cestovatel a vědec profesor Cobar se při cestě za indiány do amazonského pralesa dostává do složité a rafinované pavoučí sítě. Netuší, že rostlina ayahuaska, kterou má na přání jednoho ze svých mecenášů hledat, ho bude stát málem život. Tajemná liána smrti totiž může být zázračným lékem, ale také vražedným jedem, a tak se o ni vede nemilosrdný boj.
Populární autorka historických románů v tomto autenticky vzrušujícím příběhu z nedávné minulosti čerpá z odkazu svého otce, proslulého amerikanisty a etnografa Čestmíra Linharta.
Váz., 272 stran, 189 Kč
Vychází 14. 6. 2006
Jarmila Loukotková začala psát v sedmnácti letech, první knížku vydala v roce 1940. Byly to povídky z antiky; od té doby zaujímala antika přední místo v její tvorbě.
Po maturitě na reálném gymnáziu v roce 1942 pracovala jako úřednice. Po válce vystudovala estetiku a francouzštinu na Filozofické fakultě UK v Praze, v roce 1946 strávila jeden semestr na univerzitě v Ženevě. Po drobnějších pracích a dramatických pokusech vydala v roce 1949 román Není římského lidu, který ji rázem vynesl do popředí čtenářského zájmu. Mezi další autorčiny romány z antiky patří dvoudílný Spartakus, Pod maskou smích či Křik neviditelných pávů.
Zastavila se i ve středověké Francii knihami Navzdory básník zpívá a Bůh či ďábel. Do češtiny přeložila celé dílo francouzského básníka Françoise Villona a aforizmy Françoise de La Rochefoucauld.
Třetí sférou zájmů je problematika současné ženy, objevující se v dílech Vstup do ráje zakázán, Medúza, Lhůta prošla a Dar jitra prvého. Ze současnosti je i psychologický román Odměna.
Jarmila Loukotková doposud vydala osmnáct titulů.
Jarmila Loukotková vydala v nakladatelství MOTTO:
Dar jitra prvého
Medúza
Odměna
Pod maskou smích
Spartakus I - Před námi boj
Spartakus II – Smrtí boj nekončí
Vstup do ráje zakázán
Žít jednou spolu