Líba stojí před zásadním životním rozhodnutím. Právě zjistila, že ji manžel podváděl a jeho nevěra nezůstala bez následků. Líba se teď musí rozhodnout, jak dál naloží se svým životem.
Vždycky jsem si myslela, že mám normální, ničím se nevymykající manželství, ale že se z něj jednou vyklube telenovela jak z televize, to bych opravdu nečekala. S manželem Pavlem jsme spolu přes dvacet let, brali jsme se po tříleté známosti. Znali jsme se ale přes kamarády ještě o pár let dřív. Máme dvě již dospělé děti, starší dcera pracuje jako au-pair v zahraničí a mladší syn studuje vysokou školu na druhém konci republiky. S manželem oba pracujeme a také si užíváme volna, které nám spadlo do klína díky odchodu dětí z domova. Víme, že jednou přijdou vnoučátka a zase budeme veškerý čas věnovat jim, tak se teď snažíme využít čas, jak to jen jde. Jenže před nedávnem naší domácností otřásla bomba.
Vždycky jsem si myslela, že máme šťastné a spokojené manželství. Jasně, proběhla i nějaká kritická období, kdy jsme se hádali o dost víc, než běžně, ale nikdy jsem nepřemýšlela o rozvodu, a doma o něm nepadlo ani slovo. Musím říct, že až na pár krizí jsme si s manželem po dobu celého manželství nepřestali rozumět. Spojovaly nás stejné zájmy, společní přátelé a samozřejmě děti. Kupodivu nás to spolu neomrzelo ani v posteli, i když v posledních letech frekvence našeho milování už nebyla taková jako zamlada, ale to se dá vzhledem ke zvyšujícímu se věku snadno pochopit. Společné chvilky jsme si ale vždycky užívali a neměla jsem pocit, že by nám v oblasti sexu něco chybělo. Občas jsme i trochu experimentovali, takže jsem měla dojem, že Pavel je spokojený a nic mu nechybí.
Klidný chod naší domácnosti ale před nedávnem nabourala Pavlova bývalá sekretářka. Pavel chodil poslední týdny z práce zasmušilý, podrážděný a nebyla s ním moc řeč. Když jsem se ho ptala, co se děje, pokaždé se vymlouval na moře práce, kterou nestíhal, a to ho stresovalo. Brzy se ale ukázalo, že důvod byl zcela jiný. Jednoho krásného nedělního odpoledne, když jsme odpočívali po obědě, u nás zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít a za dveřmi stála již zmíněná manželova bývalá sekretářka s malým chlapcem. Než jsem stihla cokoliv říct, vychrlila na mě, že se omlouvá, že ruší, ale že mi musí říct pravdu. Před lety prý s mým mužem měla poměr, který nezůstal bez následků. Porodila totiž chlapce, přesně toho, který teď stál vedle ní. Mému manželovi o tom neřekla a zmizela mu ze života s tím, že to celé zvládne jako svobodná matka. Nyní se ale ocitla v krizové situaci, a pak se obrátila na Pavla, který ale nebyl schopný situaci nějak řešit. Proto zazvonila u našich dveří.
Absolutně jsem nechápala, co se to děje. Celý můj život se mi sesypal před očima jako domeček z karet. Nepoznávala jsem najednou vlastního muže, který se rozbrečel, omlouval se a dušoval se, že s ní spal jen třikrát. Jako kdyby tohle bylo to podstatné! Daleko víc mě děsilo, že se obrátil zády k vlastnímu dítěti, ačkoliv o něm vlastně celou dobu nevěděl. A také to, že mi byl schopný zahnout, ačkoliv jsme nikdy neměli žádné problémy. Momentální situace je taková, že jsem manžela donutila, aby na svého nově nalezeného syna začal přispívat, víc ale zatím dělat nedokážu. Manžel v současnosti bydlí u svého kamaráda a čeká, než se „bouře“ přežene. Já ale nevím, jak se se situací mám vyrovnat. Dá se manželovi odpustit, že má dítě s jinou? Nebo mám za minulostí udělat tlustou čáru a začít znovu a sama? Budoucnost v osamění mě děsí, ale stejně tak mě děsí život vedle někoho, komu nemůžu věřit. Nebo platí to, že čas zahojí všechny rány?