„Když mi oznámili, že jsem vyhrála zájezd na Mauricius, připadala jsem si jak Alenka v říši divů.“ Vlaďka Hamalová z Orlové vyhrála letos na konci února v soutěži „Surfuj a vyhraj s AVG“ zájezd pro dvě osoby za 100 000 Kč na Mauricius.
„Před časem jsem někde na internetu viděla ikonku - bylo tam vidět moře. To mě zaujalo, klikla jsem na odkaz a vyplnila dotazník. Nejdřív mě tedy trochu zarazilo nutné vyplnění osobních údajů, ale říkala jsem si, že když je to od AVG (vyvíjí antivirový software), bude to určitě bezpečné.
Vyplnila jsem ho, odeslala a samozřejmě úplně jsem na to zapomněla... O to větší pak bylo moje překvapení, když mě později kontaktovali z firmy s oznámením o výhře. Má první reakce byla, že si ze mě někdo určitě vystřelil. Člověk to prostě nečeká – zvlášť, když jsem doposud nikdy víc než 50 Kč ve stíracích losech, nebo slevu na nákup nevyhrála.“
Uběhlo pár měsíců a Vlaďka se s manželem vydala na dalekou cestu na jižní polokouli. Jsou svoji už tři roky, ale zatím neměli pořádnou dovolenou natož líbánky. „Jsem spolumajitelkou hned dvou společností. Ta první se zabývá pohostinskými službami - máme restauraci. Tím se momentálně zabývám asi nejvíc. Současně vedu účetnictví ve druhé firmě, což je motosalón a autobazar. Jsem jednatel, účetní a provozní v jednom. Když je potřeba, musím občas zaskočit za některého ze svých zaměstnanců jako řidič, servírka, kuchařka nebo prodavačka. Vůbec mi to nevadí, člověk alespoň důkladně pozná práci svých podřízených a oni pak zase vědí, že moje příkazy nejsou jen výmysly vedení.“ Odjezd byl pro Vlaďku složitý i proto, že měla být poprvé bez své malé dcery déle než jeden den.
Mauricius „na jedné noze“
I cesta samotná začala dramaticky. Vlaďka se krátce před odletem na vysněný Mauricius zranila. „Při vynášení zboží z auta mi vyskočilo koleno z kloubu. Po několika minutách jsem sice byla schopna vstát a jít kulhavým krokem, ale protože mě čekala dovolená, jela jsem s tím do nemocnice raději hned. Tam mi řekli, že bych jim tam stejně přikulhala později. Dostala jsem dlouhou ortézu, berle a doporučení sedět a nechodit. Dva dny před odletem mi doktoři dali krátkou ortézu s pomocným ohebným kloubem a francouzské berle, takže jsem se mohla alespoň trochu pohybovat.“
Ačkoliv jsme měli v plánu hodně výletů, museli jsme dovolenou přizpůsobit tomu, že jsem vlastně skákala po jedné noze. Jeden den jsme se plavili katamaránem, popíjeli koktejly, pozorovali delfíny, mohli si zašnorchlovat, a posádka nám k obědu připravila výborné barbecue. Káva a zákusek nakonec také nechyběly.
Jiný den jsme si zas vzali na celý den taxi (kupodivu bylo levnější než pronájem auta). Řidič byl perfektní, ukázal nám jihozápadní část ostrova. Byli jsme ve sklárně, muzeu na výrobu lodních miniatur, v nákupním centru (luxusní zboží je na Mauritiu za poloviční ceny než v Evropě), u hinduistického chrámu, v národním parku u vodopádů jménem Chamarel a Sedm barev země. Viděli jsme kráter vyhaslé sopky, plantáže čajovníků, kávovníků, ananasovníků, cukrové třtiny,… prostě ráj na zemi.“
„Z pohostinnosti místních jsem byla nadšená!“
„Nejvíce mě ale nadchli místní obyvatelé,“ přiznává Vlaďka. „Excistují tam vedle sebe různá náboženství (nejvíce je hinduistů, dále jsou tam muslimové i křesťané) a nejsou mezi nimi žádné konflikty. Navzájem se tolerují. Všichni jsou neustále usměvaví, přátelští, ochotní, ale přitom nevtíraví. Už když jsme přiletěli, jsem se divila, jak na dálnici všichni jezdí pomalu a ohleduplně. Jednoduše žijí a život si užívají, i když na některých místech je znát chudoba.“
Mauricius to ale nejsou jen nádherné pláže, západy slunce a usměvaví domorodci. Místní kuchyně je také velmi zajímavá. Je stejně kosmopolitní a rozmanitá jako obyvatelé, kteří na ostrově žijí. Z široké nabídky si jistě vybere každý gurmán a milovník dobrého jídla. Vyzkoušet můžete nesčíslné množství chutí z různých světových kuchyní – od kreolské, indické a thajské, přes evropskou, orientální a středomořskou, až po delikátní čínskou. Velký důraz se samozřejmě klade na plody moře, ryby a množství chutného ovoce. „Rozmazlování jídlem mě bavilo asi nejvíc. Ke konci pobytu jsem už ani nevěděla co si dát ke snídani, o večeři nemluvě. Vše bylo formou švédských stolů. Některé pokrmy kuchaři připravovali na naše přání přímo před námi.“
„Na Mauricius bych se kdykoliv vrátila.“
Vlaďka přiznává, že nebýt výhry, asi by se na tento vzdálený ostrov nikdy nepodívala. Teď ale ví, že by se sem chtěla vrátit. „Už jen kvůli tomu, co jsem kvůli té noze nemohla vidět. Mauricius rozhodně stojí zato a na líbánky je ideální,“ dodává Vlaďka.
Máte také své zážitky z cest? Pošlete nám svou reportáž i s fotografiemi na e-mail cestovani@dama.cz. Vaši reportáž uveřejníme. Autorka té nejlepší reportáže vyhraje zajímavé ceny.