Libuše udělala to, co asi většina lidí nepochopí. Poslechla hlas svého srdce a šla za ním, i když ví, že to pravděpodobně nemá budoucnost. Ona si ale nestěžuje…
Právě jsem oslavila čtyřicáté páté narozeniny a rekapitulovala svůj dosavadní život. Měla jsem sice skoro všechno, co jsem si kdy přála, ale přesto jsem nebyla šťastná. Děti mě už skoro na nic nepotřebovaly, manžela vždycky více zajímala práce a kamarádi.
Sice jsem měla pár koníčků, ale ty mi nedokázaly nahradit chvilky, které jsme kdysi s mužem trávili tak rádi spolu. Na výletech i večer u skleničky dobrého vína mi prostě spřízněná duše hodně chyběla.
Laura Poláková
14. října 2018
Muže jsem k nějaké změně přinutit nedokázala, nikam se mu nechtělo, je prý unavený a večer už rozhodně nemá na nějaké „hloupé tlachání“ náladu. Sice jsem si stále říkala, že si vlastně nemůžu na nic stěžovat, protože žádné velké starosti řešit nemusím, ale přesto mi hlavou neustále běželo jediné: Takhle rozhodně dalších dvacet třicet let trávit nehodlám. Připadala jsem si totiž víc jako kuchařka a hospodyně než jako manželka a milenka.
Laura Poláková
11. října 2018
Tenkrát zrovna začínalo léto a my se s kamarádkou rozhodly, že si zaletíme na nějaký řecký ostrov se odreagovat. Vůbec jsem neplánovala, že bych na zájezdu mohla někoho potkat, tenkrát jsem si spíš chtěla srovnat myšlenky a rozhodnout se, co budu dělat se svým životem dál. Ale osud to vyřešil za mě.
Na dovolenou s námi letěla i skupina mladých kluků, skoro ve věku mého syna. A stalo se něco, co bych nikdy nepředpokládala, zamiloval se do mě pětadvacetiletý mladík a velmi brzy i já do něj! Byla jsem z toho zničená, vůbec jsem nevěděla, jak se s novou situací „popasovat“.
Laura Poláková
9. října 2018
Rok a půl jsme náš vztah tutlali, scházeli se u něj v podnájmu a po nocích se procházeli městem. Byly to krásné časy. A pak mě můj mladý přítel postavil před hotovou věc, mám se prý rozhodnout, zda budu patřit jen jemu, nebo se nadobro vrátím k manželovi. On se o mě totiž už nehodlal dělit.
A já udělala něco, co mi muž ani děti zatím neodpustili. Sbalila jsem si dva kufry a odešla za oním mladíkem. Vím, že to nebude nejspíš navždy, i když přítel mi tvrdí opak, přesto jsem to riskla. Užívám si totiž konečně chvilky, které mi dřív tolik chyběly.
Laura Poláková
7. října 2018
Žijeme jeden pro druhého, záleží nám na sobě, čas na společné chvilky si vždycky rádi najdeme. Je to pohádka, která snad ještě pár let potrvá...