Jen tak k těm dvěma jménům. Já s jmenuji Helena, ale moc lidí to neví, všichni mi říkají Míšo. Znám Alenu, které všichni říkají Ilona, Irenu, které všichni říkají Jano, Honzíku, Jenko, Táňu, které číkají Majko a mohla bych tak klidně pokračovat
@helza: No jo, ale tak tebe oslovují známí a všichni to vědí. Tady (a nejen v tomto článku) se najednou objeví jiné oslovení hrdinky příběhu, které svědčí o nepozornosti a šlendriánství autora. Takové jiné oslovení, o jakém píšeš, by bylo potřeba v příběhu vysvětlit. A ne v průběhu příběhu měnit jména postav bez nějakého logického zdůvodnění.
@Mata69: To bylo jen tak na okraj. Mám takový nepříjemný pocit, že se ty články poslední dobou čtou především za účelem zakritizovat si. Autorku, redakci, "hlavní postavu", prostě na někom si smlsnout. Zda v potřebě pochválit sebe tím, že poukážu na chyby druhého, nebo v primární potřebě vybít na někom svou potřebu někoho sfackovat, to nevím. Vezmi si příběh Libušky alias Katky. Má rodinu, děti muže, je spokojená. Všimne si, že je muž posmutnělý (kdyby myslela pouze na děti a muže zanedbávala, nevšimla by si. Ale ona si všimla a zeptala se (umí komunikovat). A on í sdělil, že chce odejít. To se stává, může si najít mladší model, nechá se zblbnout atraktivitou kolegyň v práci, které nemají rodiny a veškerý čas a veškeré peníze věnují své vizáži, rmůže jej otrávit rodinný život a zatouží po harleji, pivu, kámoších a svobodě. Libuška (Katka) si zoufá, tak muž navrhne manželskou poradnu. Proč? Kvůli svědomí, doufá, že buďto psycholog ženu promění v sebevědomou krasavici, nebo jeho odchodu požehná slovy "ta ženská je fakt šedivá puťka domácí, chápu, proč chcete odejít" ? Chodí do poradny a čeká. Miluška se přiznává, že není žádná krasavice, psycholog ji povzbuzuje. A muž nakonec stejně odchází, jelikož se mu žena nezdá dost atraktivní, což ji sděluje. A Miluška, která zůstane sama, najednou poznává, že není tak ubohá, ošklivá a k ničemu. Nebrečí, bojuje, i když ji to moc bolí, tak, že si zatím nikoho nehledá, hledá své já.Myslím, že celý příběh je jasný, není na něm nic zmateného. Psycholog nikdy nikomu neradí, to by nebylo k ničemu, dospělý člověk se nepoučuje. Psycholog klienta vede přesně tak, jak to Libuška popisuje. Ani jméno mi tady nevadí. Určitě se musela (úředně) podepsat a podepsala se jménem které má - já se taky podepisuju všude Helena. Ale v poradně byla se svým mužem, ten jí říkal Katko a když se představovala, tak taky jako Katka. A sebevědomí - to není něco, co člověk má, nebo nemá. Sebevědomí roste a padá s tím, jak se na tebe lidi dívají. A je to jako s penězi. Když ho máš, roste, když ho nemáš, máš ho čím dál méně. Ale to, že ho neměla při příchodu do poradny, je o tom, že se jí v manželství žádného uznání nedostávalo, že byla ponižována. A tady se hned spekuluje o tom, že byla špatná manželka, proto ji muž určitě opustil, je kritizována za to, že se rozvedla, - ona se přece rozvádět nechtěla a nemohla se stát něčím jiným, někým, jakým ji chtěl muž mít, to by ji zničilo docela a stejně by to dlouho nevdržela. Určitě i k tomu ji poradce vedl - aby zůstala tím, kým je. A určitě i to ji nakonec pomohlo najít ztracené sebevědomí.A že píše o tomto a ne o jiném? Protože to je pro ni bolestné a osvobozující a v tomto okamžiku to nejdůležitější. Pro ni i pro děti. I ony potřebují zdravou, šťastnou a spokojenou mámu. Aby mohly být i ony šťastné. Tak už ji nebijte za to, že to zvládla.
@helza: Víš co Helzi, když tady čtu nějaký příběh, předpokládám, že ho nepíšou čtenářky, ale nějaký "novinář", profík. A očekávám od toho nějakou smysluplnou linku příběhu, srozumitelné postavy...ale často jsou články plné chyb, časových nesrovnalostí, záměny jmen. Pak se k takovému příběhu vyjadřuj. Vidíš a já ten příběh čtu jinak. Ale to je normální, každý si pak mezi řádky najde něco jiného, promítne do toho své zkušenosti. Já čtu, že paní se naplno věnovala dětem, a když už jí bilo do očí, že je manžel "divný" optala se ho. On navrhl poradnu, přestože chtěl odejít. Možná to byl alibistický krok, možná fakt pokus zachránit manželství. Paní se v poradně líbilo, ostatně jejich poradce jí zdůraznil jak je krásná, a že může mít vše na co si vzpomene. Zvláštní...fakt jo. Pán stejně odešel a ona sice na vážno nehledá nikoho, ale různé vztahy má a dělá jí dobře, že o ní chlapi stojí. OK, nemůžeme to vidět všechny stejně, pak vznikne diskuze. On to není problém jen příběhů tady na Dámě...celkově na netu, ve zpravodajství a podobně si přečíst článek, který má hlavu a patu, nejsou v něm hrubky, má smysluplný slovosled, je dnes skoro vzácnost. A stejně i v tisku. Mě to vadí, pak totiž zaniká smysl toho, co tím chtěl autor říci. A tak to vypadá negativně, že tu pořád na ty články remcáme, ale Helzi, když ty autorky (už se i podepisují) nejsou schopny to napsat tak, aby to mělo nějaký kloudný smysl, udržely v hlavě jméno hlavní postavy...Nenapadlo tě, že nediskutujeme k problému, protože prostě je ten článek pitomě napsaný a odfláknutý, že jejich úroveň rapidně klesla až kdovíkam?
@Mata69: To chápu, jenomže když otevřeš diskusi a všechny příspěvky se pozastavují nad jmény, tak je to ujeté, to, že to redakce fláká, nebo neumí, nebo co to s ní je, to víme už dávno. Že nejsou příběhy autentické nevíme jistě, nicméně hrajeme hru na to, že jsou, jinak nemá smysl se k článku vyjadřovat a už vůbec nemá smysl pisatelce, či hlavní postavě, či co to je, radit. A v tom je možná zakopaný pes. Neb ctím presumci neviny, pokud nemám jasný důkaz, považuji příběhy za autentické a tak se k nim stavím. Podpis redaktorky nic neznamená. Cokoliv napíšeš kamkoliv ty, já, či kdokoliv jiný, musí to nějaká redaktorka přečíst a podepsat. Podpis znamená pouze to, že ona ten příběh vybrala a zveřejnila. Vy tyhlety články z pohledu logiky považujete za umělé, pak na ně máte samozřejmě jiné nároky a jinak se ke všemu, především k těm, co je "jakože píšou" stavíte. Mně ale přijde jako ztráta času radit a pomáhat (a takto zpočátku ty články fungovaly) někomu, kdo vlastně není a je vymyšlenej. Tak hraju tu hru na autentičnost.Víš, pracovala jsem leta v rozhlase, dodnes se stýkám s klukama s ČTK a všelikakými novináři. Všichni jsme ze současné žurnalistiky na větvi. A to čistota jazyka, gramatika a stylistika jsou až to úplně nejvedlejší. Protože celkově se dnes zpravodajství a novinařina dělá příšerně.
Myslím si, že příběh je především o tom, že i rozvod, který Libuška vůbec nechtěla, může žena nakonec ustát a místo dlouhých let promarněných pláčem nad tím, že ji ten její opustil, se může nakonec cítit šťastná a může na sobě i zapracovat. Proto popis událostí a všeho možného okolo nepovažovala autorka za důležité a tyhle věci vynechala.
Jinak mám dojem, že je to splácané ze dvou různých příběhů, čímž by se vysvětlovala i ta dvě jména. Ale v podstatě je to jedno. K anketě - ano, rozvod může být prospěšný v případech, které už jsem zmínila - když se žena neuváženě vdá za někoho naprosto nepoužitelného, a rozvodem si pak zachraňuje zdraví a rozum. V ostatních případech jsem se spíš celkem často setkala s tím, že lidi říkají "kdybych měl/a tenkrát ten rozum a zkušenosti, co mám dneska, tak bych se nerozváděl/a, protože to fakt nestálo za to a dalo se to řešit i jinak".
Žena, která se rozvede, ať už z jakéhokoli důvodu, se musí spoléhat sama na sebe. Pokud není ten typ, co umí jen fňukat a věšet se na krk jiným lidem, od nichž očekává spasení, pomoc, chlácholení, aniž by sama hnula prstem pro to, aby začala něco dělat, časem zjistí, že není tak nemožná, za jakou ji třeba měl manžel nebo za jakou se měla i ona sama. Každá maličkost, změna v bytě, úspěch v práci, nová volnočasová aktivita, ji může vhodným směrem posunout dopředu. Ona už nemusí doma říkat, já bych ráda na ten kurz, je to jednou týdně, co ty na to, Pepo, ale ona prostě půjde a přihlásí se. Ona nemusí už čekat na reakci manžela, když se dá ostříhat a nabarvit, ona prostě půjde a udělá to. Vy si asi řeknete, že i vdaná ženská je svéprávná, aby si na sebe koupila, co chce, na hlavě měla, co chce, šla, kam chce. No dámy, ono to kolikrát tak nefunguje. Když začal Avon, znala jsem jednu, co se pro to nadchla. Bylo jí asi 25. Její muž jí to prostě zatrhnul. Ani jí neřekl důvod. Měli dvě malé děti. Pro klid v rodině, co jí zbylo. Mlčet. Měla jsem šéfy, kde paní byla taková štíhlá nenápadná myška, skrytá ve funkci manžela podnikatele, on byl majitel firmy, ona v ní i pracovala. Dámy, když se rozvedli, ta ženská si nechala narůst vlasy, začala se malovat, a kdyby mně po roce neřekla, to jsem přece já, Vy mě nepoznáváte, já bych ji nepoznala. Oproti nové paní, kterou si šéf našel, byla jedním slovem krasavice. On ale chtěl klid a pohodářku, což jsme všichni chápali, ovšem jak se ta paní vyloupla, a to už jejich syn byl na střední škole, to byste nevěřily. To se musí vidět. Myslím, že my rozvedené ženy jsme v mnoha případech jaksi silnější. Nemá nám kdo pomoct, my se musíme snažit samy. A taky si neseme za svoje rozhodnutí odpovědnost. Nemůžeme říct, Pepo, vybrali jsme špatný druh toho či onoho, ale my si na to našetříme a my si vybereme podle sebe s tím, že je to fakt na nás. A mezi námi, není zas až tak špatné, žít bez muže a mít single domácnost. Život je kompromis, pokud má člověk partnera. Dělat kompromis sama se sebou mi připadá jaksi jednodušší....
Jinak k článku, tohle je ještě vetší slátanina než obvykle..................v podstatě až v dovětku se dozvídáme že asi??? Hlavní problém byl že manželovi nepřipadala atraktivní a že jí to rád vmetal do tváře a jí stačilo že jíterapeutka oslovila cizím jménem a řekla jí že je krásná a svět je zase v pořádku............booooooooooooooooooooháááááááááááá!!!
Jasně Libušce říkala poradkyně Katko.............pane bože to je fakt takový problém toho, kdo to vymýšlí si zkontrolovat jestli v textu náhodou není jméno použito a použít to samé i do nadpisu???????
Vždyť celý článek je blábol... nesouvislý text a s chybami. Psychologovi (ale spíše autorce článku Lauře Polákové) se pletou jména. Cestu k psychologovi navrhl manžel, ale nesnažil se...Hrdinka příběhu se u psychologa "shazovala" (proč proboha?), tak psycholog jí začal skládat komplimenty. To po ní jel nebo co? Ani zmínka o tom, že by se snažil odhalit příčinu jejich problému. Ahá, vlastně nízké sebevědomí paní ....jo jooo. Něco například o tom, že manželství není jen o tom, že napřu veškerou svou pozornost na děti - nic. Paní vůbec nic nepochopila, psycholog byl divnej a vlastně jí nepomohl taky a manžel může být jen rád, že se jí zbavil. Jen bych ráda podotkla k paní Libušce-Katce, že být rozvedená neznamená být svobodná matka. A buduje své sebevědomí na pozornosti mužů, chodí na rande...nehledá vážný vztah...no jo no...Je mi spíše líto těch dětí.
Co dodat? Někdy je velké sebevědomí moc málo....a štěstí si za něj nekoupíš!
@Rambíša: Já ti nevím, ona celé to svoje sebevědomí smrskla na to, že si užívá pozornosti mužů, stý,ká se s novými muži, nemusí se ptát kdy kam jde na schůzku. To je trochu málo ne?
Kromě toho paní to staví tak, že manžel se nesnažil - šmarjá, dobrovolně s ní chodil celé měsíce někam do poradny, to je jí málo? Ona si asi myslela, že mu tam vysvětlí, jak ona je úžasná, a že manžel bude ten, co uzná své chyby, sklapne paty, omluví se jí a zase bude všechno růžové. Patrně nepochopila, že se musí snažit oba dva.
@Elynor: Máš pravdu, s tím souhlasím. To víš, přeci jenom si každý nese ten svůj příběh i tam, kde se píše úplně jiný. Nějak se mi zdálo, že když ji ponižoval a vadilo mu, že se příliš motá okolo dětí (žárlil snad na ně?), že je to podobný případ. :)
@helza: Kde tam čteš, že ji ponižoval? Vždyť sama píše, jak byla šťastná. Tím, že si dovolil říct, že ona se příliš věnuje dětem ( a asi jeho jako partnera zanedbává), tím ji ponižoval? No, podle mého byl jenom upřímný. Chtěla vědět, proč je mrzutý, tak jí to řekl. Kdyby mlčel a nic, bylo by to lepší? Nikde tam není nic o tom, že by on o ní řekl, že není dost atraktivní, ani nic o tom, že by ji opustil kvůli nějaké atraktivnější. Fakt, že ona z těch sezení v poradně zmiňuje jen to, že vlastně až tam zjistila, jak je sebevědomá a atraktivní, spíš naznačuje nějaký její osobní problém.
@helza: Možná ani nejde o to, jestli se mu zdálo, že se moc motala kolem dětí. Však to sama přiznává, že veškerou pozornost věnovala jim. Některý ženský to prostě přehánějí, dají opravdu všechnu svou pozornost dětem, chlapa nechají někde v pozadí jako nosiče peněz a údržbáře, kašlou na sebe a pak se diví, že jim vezme roha. Všechny ty argumenty jsou nějak na vodě, zmíní až v konci článku, že jí řekl, že není dost atraktivní. Možná měl pravdu, když se motala jen kolem dětí, tak nejspíš ani moc na to nedbala jestli atraktivní je nebo ne. Teď když honí chlapy, tak si jistě dává záležet na tom jak vypadá, takže to porovnávat s tím, co jí řikal manžel je mimo mísu.
Koukám, že redakci stačí stvořit blábol, či nějakou chybu a nemusí už psát nic podnětného, neb o obsáhlou diskusi na téma její neschopnosti má tímto počinem vystaráno. A o to ji přeci jde - ne?
Zase jedna "šťastná", co nechápe, proč chtěl od ní chlap pryč. Rozvod může být prospěšný možná pro ni, ale nikdy ne pro ty děti. Jenže těch se obvykle nikdo neptá.
@Elynor: Já jsem se rozváděla právě kvůli dětem a po mnoha konzultacích s různými odborníky. Takže jsem věděla, že jim to pomůže. Ale až po rozvodu mi zpětně došlo, jak moc dobře jsem udělala, a jak moc jim to pomohlo. Dnes jsou to dospělí lidé, kteří mají prima tátu, s kterým si dobře rozumí, i když to není táta biologický. Ale je to chlap, který jim byl vzorem a který z nich udělal správné muže, jakými dnes jsou. A jejich děti mají báječného dědečka, kterého by bez rozvodu nikdy neměly. Takže ano, někdy je rozvod přínosem zejména pro děti.
@helza: Samozřejmě né vždy to tak musí být ale já bych byla bývaa šťastná, kdyby se máma rozvedla. Když jsou rodiče vůči dětem OK jen si vzájemně nerozumí tak rozvodem asi dítě trpí, ale někteří rodiče se chovají tak hrozně že je dštem lépe pokudj osu od nich co nejdál.....to tedy asi není případ z tohoto článku ale souhlasím s tebou nelze jen tak jednoznačně tvrdit že každé dítě rozvodem trpí............pokud jsem něčím já v dětví trpěla tak právě tím že se naši nerozvedli. :D
@farah.farah: díky
@helza: Ale ty nejsi Libuška/Katka, či jak se ta paní z článku vlastně jmenuje. Ona nic nepíše o tom, že by její manžel byl tyran, alkoholik, žárlivec, lakomec, zloděj, despota, a co já vím jaký jiný patologický případ, se kterým by bylo záhodno se rozvést v zájmu zachování duševního i fyzického zdraví. Pro její děti to klidně mohl být ten prima táta, se kterým si rozuměly. Teď sice mají sebevědomou a atraktivní matku, co se umí podívat do zrcadla, ale co je jim to platné, když o toho otce zjevně přišly. Asi časem dostanou nějakého náhradního, ale že by to pro ně mělo být přínosem? Ony to nějak přežijou, děti vydrží hodně, nicméně přínos podle mého vypadá jinak - jako změna k lepšímu, a to tam fakt nevidím.
A proč říkal psycholog Libušce Katko???
@Anonymizovaný: Asi už to měl ze svého povolání v hlavě přeházené. hi,hi. Já nejdříve myslela , že čtu jiný článek. Je to směšné. ]:-D
@Anonymizovaný: Psycholog by asi taky potřeboval psychologa, aby si vyřešil, jestli mluví s Libuškou nebo s Katkou :-D Koukám že i po 4 letech je kvalita zdejších článků stejná - autor se ani neobtěžuje změnit jméno v obsahu, když kopíruje starý článek :-(
Jeden chytrý pán kdysi napsal: Když se žena opravdu zamiluje, ničí své manželství s razancí protitankového granátu.V tom případě je pro manžela rozvod velmi prospěšný.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.