Prokázat souvislost mezi předtuchou a tušenou událostí, zvlášť, je-li předtucha vpodstatě jen jakýsi vágní divný pocit, prostě nejde. Ale z toho ještě vůbec neplyne, že předtucha je pouze blábol a nesmysl. Nikdo nemůže například žádným způsobem dokázat věrnost. Mohu věřit, že je mi můj muž věrný, mohu v jeho věrnost věřit a současně mít v srdci imaginární zadní vrátka pro případ jeho provalené nevěry, mohu o jeho věrnosti více, či méně pochybovat, mohu být přesvědčená o jeho nevěře. Co se týče věrnosti, je to pouze otázka mé víry, tu mi nikdo nijak dokázat prostě nemůže. Přesto ale nemohu věrnost považovat za nesmyslný blábol. Tím nikoho nenutím věřit, či nevěřit. ♦♦♦ Možná má někdo pocit, že věřit v tušení, je jako věřit v Boha, či dokonce jako věřit v upíry či hastrmana pod mostem. Tušení ale míváme, ať jsme věřící, či nejsme. Člověk využívá pouze 10% kapacity svého mozku. To víme. A taky dobře víme, že mozek je schopen zaznamenat a uložit si mnohonásobně více nejrůznějších informací, než si uvědomuje a se všemi těmito informacemi na pozadí podvědomí pracuje a pracuje mnohem více a mnohonásobně rychleji, než je schopno stihnout naše vědomí. Proto není vůbec nic podivného na tom, když ze získaných, v podvědomí uložených informací, vydedukuje události, záměry lidí, jejich povahy, nemoci a jiné. A ty, už jako hotové výsledky pronikají do našeho vědomí, někomu více, někomu méně formou tušení.
@helza: Ovšem v článku se hovoří o "věcech mezi nebem a zemí" a předtuchy jsou srovnávány s věštěním z karet. V této téměř "pouťové rovině" to nemůžu brát vážně a podle toho taky na to reaguju. To se prostě těm hastrmanům velmi blíží. Ostatně - spíš uvěřím na ty upíry a hastrmany, to by se totiž dalo i prokázat, zatímco předtuchy prokázat nelze, s tím plně souhlasím. ]:-D
Tak jinak - jestliže by ode mne někdo chtěl, abych uvěřila, že on má nějaké mimořádné schopnosti a předtuchy, musel by mi říct víc než jen "divnej pocit". Jak píše Karel níže, divné pocity má kdekdo a někdo pořád. To nic zvláštního není, a spíš to asi těm lidem komplikuje život. Až někdo přijde a řekne konkrétně, že se stane událost X, jak to bude vypadat, kdy a kde to bude a ono se to potom opravdu stane tak, jak to řekl, tak potom jsou dvě možnosti. Ta pravděpodobnější je, že ten člověk co to "předpověděl", měl nějaké informace, které ostatní neměli, a na základě toho si mohl zahrát na věštce. Pak ovšem zase není ve hře žádná předtucha. Druhá možnost je, že měl zatracenou kliku a vyšlo mu to, jako se to stalo s příběhem Titaniku, o kterém napsal román jeden člověk fůru let předtím, než tu loď vůbec postavili a než se potopila. Tam bych opatrně připustila, že je to fakt divné, protože ten příběh se vskutku nápadně podobal skutečnosti, která nastala o hodně později, a rozhodně bych nepodezírala autora té knihy, že měl prsty v potopení Titaniku. Ostatně mám dojem, že v té době už ani nežil. Ovšem to je výjimečný případ, který sám o sobě taky nedokazuje, že předtuchy obecně existují a je dlužno na ně věřit. Taky bych mohla tvrdit, že mám předtuchu, že zítra zavolá osoba YZ a bude se ptát, kde je jistý dokument, který jsem jí slíbila poslat a nestihla jsem to. Fakt mám takovej divnej pocit. No, možná bude lepší, když to ještě teď pošlu, že jo. ]:-D
@Elynor: Ale on to po Vás nikdo nechce, aby jste tomu věřila. Já jsem napsala jen svoji zkušenost s předtuchou a ten článek byl také o vlastní zkušenosti. A čemu věříte, to je jen a jen vaše věc. A kromě toho, moje předtuchy se týkaly jen mne. Nikdy jsem se neoznačovala za vědmu, nebo věštkyni. To s předtuchami nemá nic společného A kromně toho, předtuchy nemám každý den a ani každý měsíc. Třeba jen jednou za dva, tři roky. A díky nim jsem se vyvarovala velkých problémů. A ještě otázka. Jak poznáte, že se někdo léčí na psichiatrii? Já to nepoznám.
@Anonymizovaný: No tak to je v pořádku, když nechcete, abych vám věřila. Však já vám to přece neberu, je to vaše osobní zkušenost, dobře, já tomu nevěřím, vy to po mně nechcete, takže panuje všeobecná shoda. K vašemu dotazu - nepoznám, že se někdo léčí na psychiatrii. Ani jsem nic takového netvrdila. Psala jsem, že bych se řídila celkovým dojmem z té které konkrétní situace. Například kdybych do toho autobusu chtěla nastupovat v Praze na Knížecí, tak tam se svého času vyskytovalo dost lidí, kteří byli od vlivem nejrůznějších látek, od krabicového vína až po heroin, a od těch bych vskutku nebrala vážně žádné varování, ani před tím fialovým drakem ne. Což se mi tam skutečně přihodilo. :-]
Opět je tady boj mezi vírou v dokonalost člověka a jeho schopnost všechno změřit, zvážit, či jinak uchopit a vírou, že nejsme dokonalí a všechno změřit nedokážeme, že tedy může existovat i něco víc, než to, co vidíme a umíme prozkoumat. Je pouze otázkou, co je moudřejší. Zda trvat si za každou cenu na své víře ve svou dokonalost a dokonalost lidstva, nebo o své dokonalosti pochybovat, připustit si, že já nejsem žádný vševěd a že přeci jenom může být něco, co neznám, něco co je pro mne záhadou. Připustit si, že já zkrátka nevím a pravda může být jakékoliv.
@helza: To nemá nic společného s nějakou dokonalostí. Samozřejmě že lidstvo není dokonalé, nikdy nebylo a asi ani nebude v budoucnu, a fůru věcí neví. Zajisté existuje plno věcí, které lidi ještě neprozkoumali, nebo to zkusili a úspěšně to vzdoruje. Osobně jsem si vědoma, že mých znalostí je nepatrný zlomek z toho, co bych vědět mohla a možná i měla, a že je pro mě hodně věcí záhadou. Ale proto ještě nemusím uvěřit každému blábolu. 8-)
To je nuda. Znám přesně takové ženy, co mají tyto údajné předtuchy. Jsou to jen úzkostlivé osoby, které cítí divné pocity x krát za týden. Měl jsem tu čest strávit více času s kamarádem a jeho ženou na dovolené. Měla divný pocit před letem, před koupáním, před cestou k památkám. Vlastně měla divný pocit pořád. Předposlední den z desetidenní dovolené měla zase divný pocit. To jsme zrovna na pláži. Nechtěla do vody. Chvíli na to se asi o nejméně kilometr dál objevil žralok, kterého zahnala hlídka a k břehu ani k nikomu z plavců se nedostal. Už je to pár let a tato paní vám na potkání poví, jak její šestý smysl tenkrát zabránil tomu, aby ji nebo nás sežral žralok... Aneb každému z nás se za život stalo tolik událostí, že se vždy dá najít moment, kdy jsme měli nějaké údajné tušení a ono se pak něco událo. Akorát do souvislosti si to dají jen pověrčivci.
Jinak já nemám předtuchy tohoto typu, ale mám pro své kolegy jakousi záhadnou schopnost najít problémy a chyby které by jinak nikdo nenašel ale není to díky zkušenosti .například kontroluju dokumentaci jen zběžnw otevru zprávu na náhodné stránce tam mne zaujme číslo parcely. nevím proč otevřu výkres a zjistím že zrovna u této parcely z 80 mají chybu - že takovou nemáme............ pak mám hodně často Kasanřín syndrom (Kasandra žila v Troji viděla budoucnost ale byla prokletá tak že jí nikdo neveřit, tak že když varovala Trojany aby toho koně dovnit netahali tak si zoufalstvím rvala vlasy, protože jí nikdo neposlouchal) ....... hlavně v práci se mi stává že cítím že něco není správný krok, vedení rozhodne jinak, protože jen můj pocit pro ně není argument a po 2-3 letech to dopadne přesně tak blbě jak jsem já čekala aorát nást to stálo hodně peněz. :achjo: Bohužel si neumím říct není to moje odpovědnost tak je mi to jedno........tak že pak když to dopadne podle mého odhadu tak jsem vždy akorát naštvaná že mne nikdo neposlouchal......vlasy si teda ještě nervu.:)
Nadpis je poněkud zcestný...předtucha jí tatínka nezachránila...vždyť mu jen volala jak se mu daří, nějak tam postrádám nějakou snahu o záchranu nebo možnost záchrany.
Já mám také několik zkušeností s předtuchou. Největší předtuchu jsem měla , když mi bylo asi 19 let. Stalo se mi, že mi kamarád slíbil, že pro mne přijede po práci, abych mohla jít do kina. Přijel pro mne na motorce. Celou cestu, asi 10 km. jel docela rychle. Vůbec mi to nevadilo. Poslední kilometr od domova jsem najednou dostala hrozný strach. Začala jsem křičet, ať zastaví. Vůbec mně neslyšel, tak jsem ho začala mlátit pěstmi do zad. Na to reagoval tím, že zastavil. Ale ještě než jsme se zastavili, tak se uvolnil kryt řetězu a vklínil se do kola. Dodnes věřím, že jsem nám ,díky této předtuše, zachránila život. Asi 10 metrů od nás stál transformátor a my bychom v té rychlosti do něj narazili. Je dobré dát na předtuchy. A jestliže tomu někdo nevěří, tak na to má právo, ale ať nezpochybňuje něco, co nikdy nezažil.
Na tom,že tatínek,který ležel v nemocnici a asi ne s nějakou banalitou a taky byl asi již starší, by mohl zemřít,není žádná předtucha. Dcera asi za ním moc nechodila,tak ji napadlo,že mu zavolá,aby si nemusela vyčítat,že na něj úplně kašle.Ty tzv. předtuchy se vynoří většinou až po události,a to je už ovlivněno následnými výčitkami,co by kdyby.Do paměti se to ale uloží jako že nejdřív byla ta myšlenka a až pak ten důsledek. I ty hodiny se kolikrát zastaví jen proto,že došla baterie/pero ,ale v rodině se traduje,že to bylo zrovna v té chvíli,co někdo zemřel/onemocněl/něco se stalo.
Ruth: tak to jsme dvě!!! přesně tak to mám i já. Doma mi říkají že jsem v minulém životě pokud nějaký byl, musela být vědmou.Má intuice mně skutečně ještě nezklamala. Nevěřím na pověry ale na své intuice ano, je to příliš silné abych nevěřila!
Tak. A teď mi někdo vysvětlete, proč takováhle osoba nejde a neřekne například těm ostatním lidem "do toho autobusu nenastupujte, nebo za 20 minut skončíte ve škarpě". Nebo proč se nesebere a nejde do té nemocnice, aby tam byla dřív a mohla tatínka držet za ruku, aby neumřel sám? Nebo proč nejde ze zábavy ve 23.30, aby o půlnoci mohla synovi zabránit se nepoprat? Pravděpodobně proto, že žádné předtuchy nemá. To si totiž až dodatečně namluví, že měla nějaké pocity zrovinka v tu chvíli. Až potom, co se dozví, že se něco stalo, tak si zpětně vzpomene, že jako měla nějakou předtuchu. Možná chce být aspoň něčím zajímavá, protože je dle vlastních slov obyčejná ženská. Nebo to odkoukala od jiných lidí, že to takhle říkají " já jsem to říkal, já to tušil". Nebo to dělala už její pověrčivá babička, že věřila na předtuchy. Pro mě za mě, ať si každý věří, čemu chce, ale tohle není žádný důkaz, že něco jako předtuchy skutečně existuje. Ano, zvířata v přírodě vycítí blížící se nebezpečí, ale to je reálné nebezpečí, které je ohrožuje, ne něco, co se ještě nestalo. A hlavně zvířata mají jiné smysly než člověk otupený civilizací, takže poznají daleko dřív, že se něco děje. To bych do toho vůbec nepletla.
@Elynor: Už to tady bylo napsáno. Přiznej si, že ty sama bys byla první, která by se člověku, který by tě varoval na základě "divného pocitu" vysmála. A možná nejen vysmála. Víš, ono se to netýká jenom věcí dejme tomu nepřirozených. Týká se to všeho. Jsou lidé, kteří jsou si jisti tím že ví, jsou lidé, kteří o pochybují o tom, co ví a zda ví a pak ti, kteří ví, že nic neví, že všechno může být jinak. Protože opravdu ví, že nic neví, že vlastně nic vědět ani nemohou. A tady někde je ten "divnej pocit", že něco není tak, jak má být. A vím jediné, že ti to vysvětlit neumím, ale že tím "divným pocitem" varovat lidi před "něčím" prostě nejde.
@Elynor: Moc nechápu proč by jim to říkala, ona přece nerví co se stane jen má pocit že ona nemá nastupovat..nikoliv pocit že nikdo nemá nastupovat...... neví jestli se autobus převríátí nebo jestli budou na polis střílet mislivci a zbloudilá kulka by prolétka zrovna a jen její hlavou protože nikdo jiný by si na to místo nesedl...........dtto s tím synem jen jí bylo blbě cilila neklid a chtěla domů nevěděla že ten neklid je kvůli synovi, který je právě napaden.tak že co měla udělat měla říct všem v sále žeš mají okamžitě odejít protože má předstuchu neví sice co znwmená ale možná taky může znamenat že se v sále propadne strop a všichni tu umřou? Pokud chápeš proč nikomu neřekla že má odejít ze sálu když šlo o syna (aniž to věděla) tak ze stejného důvodu to neřekla těm v autobuse......
@Elynor: Já bych Vám ráda odpověděla na Vaší otázku. Kdyby jste čekala Vy na ten autobus a někdo k Vám přistoupil a řekl Vám, aby jste do toho autobusu nenastupovala, protože se s ním něco stane.Co by jste udělala? Pomyslela by jste si něco o bláznech a stejně by jste do toho autobusu nastoupila. Tak proto bych to nikdy neudělala. Takoví lidé jsou schopni druhé zesměšnit a ještě tomu dotyčnému vynadat, ať se nestará. Tak proto. Hezký den.
@Anonymizovaný: Děkuju za odpověď. Máte pravdu, že kdybych čekala na autobus a někdo mi přišel říct, ať tam nenastupuju, tak bych především zhodnotila, kdo mi to říká, jestli nevypadá, že je opilý nebo pod vlivem něčeho, nebo jako že utekl z léčebny. Až na druhém místě bych se zajímala, jak to dotyčný ví, že se má něco stát, a rozhodně by se mi ta osoba stala podezřelou - co když nějak zařídila, aby se stala třeba technická závada, a proto ví, že ten autobus nedojede. Ale pokud bych věděla, že za chvíli pojede jiný autobus, a celkový dojem ze situace by nenaznačoval "něco o bláznech", jak píšete, tak bych patrně nenastoupila. Občas nenastoupím do MHD z celkem malicherných důvodů, když vím, že za pět minut jede něco dalšího.
Moji přátelé tvrdí, že mám analytické myšlení. Já však bych to nazvala jinak, mám odhad na věci budoucí s přesností 90 %. Dokážu prokouknout lidi, jen co je vídím a mockrát mě to zachránilo od mnoha malérů. Co je pro mě záhadou, jak dokážu vycítit, vhodnější výraz pro to nemám, nebezpečí, téměř jakékoliv, asi jako zvíře v přírodě. Také se dokážu vcítit do mysli druhého, pokud na mě někdo chystá boudu, vím dříve než on o co mu jde(nadsázka, ale někdy realita). Na co věřím, neboť se mi to potvrdilo, že máme asi každý svého ochránce. To vůbec nemusí být anděl strážný, ale schopnost podvědomí nás včas varovat, takový spíše autopilot, který doplňuje naše myšlení a další schopnosti, třeba rozumové.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.