O vztazích mezi pracovníkem a klientem, o tom jak je důležitý a křehký vnitřní svět druhého člověka, že každý ten svůj svět kolem sebe vidí trochu jinak a my to musíme respektovat.
Lidský vztah jako součást profese�
Jste pedagog, lékař, sociální pracovník, zdravotní sestra, pečovatel,
nebo psycholog? Pak tato kniha je určena přímo vám. To, že je adresována převážně
pomáhajícím profesím samozřejmě neznamená, že by nezaujala kohokoliv z vás,
které zajímají mezilidské vztahy . Můžu ji vřele doporučit všem pracovníkům
i studentům se sociálním zaměřením.
Karel Kopřiva je psycholog, který má za sebou dlouholetou praxi z poraden a výcviků
sociálních pracovníků, psychologů, psychiatrů a lékařů. Přesto (nebo
právě proto?) nemusíte mít žádný strach z náročné teorie (naopak, tak
je spíš na okraji), autor zde uvádí reakce těch, kteří ostatním denně
pomáhají a zároveň tím i mnohdy trpí. Myslím, že v některých z těchto
příkladů přímo z praxe se nejspíš i najdete, zastavíte se a řeknete si:
"Vždyň tohle se mi už stalo a já nevěděl jak s tím hnout."
V pomáhajících profesích často klienti (žáci, studenti, pacienti�) neočekávají
jen profesionální pomoc, ale také čekají na projev upřímného osobního zájmu,
chce být přítelem, někým s kým pomáhající soucítí. Je to tak však
správně? Je vůbec možné denně prožívat všechno trápení a bolest svých
klientů? Já byla přesvědčena, že člověk této práci musí věnovat všechno
a snad ještě něco navíc. Až tato kniha mě vyvedla z omylu. Možná to zní
trochu hrubě nebo sobecky (přesto je to holá pravda), že nejdříve musí
pomáhající pracovník zapracovat na sobě, věnovat se sobě, být plně
vyrovnaný a mít pořádek ve svém vlastním soukromém životě. Jen tak se
dokáže plně věnovat svému klientovi a zároveň nikdy nesmí překročit tu
neviditelnou hranici, kdy nám již klient začíná zasahovat do soukromí a my
se tomu nedokážeme nijak ubránit. V žádném případě to však neznamená
chladný, odměřený přístup, ani nebetyčný nezájem - jen určitou ochranu
sebe samého. Aň chceme, či ne - sebe samého nechat rozdat nesmíme. Nezůstalo
by z nás nic - jen skořápka bez duše a bez soucitu (tzv. syndrom vyhoření).
Ale přesto kde je hranice mezi zájmem čistě profesionálním a lidským?
Tato kniha se nedá číst jako román, musíte jí číst pomalu a pozorně, občas
si něco podtrhnout a zvýraznit nebo udělat nějakou poznámku. Pro laiky, či
začátečníky je to jen takový úvod do profese, kterou v budoucnu chtějí dělat
(a to velice užitečný a názorný úvod), ale teprve později, až získají
určité vlastní zkušenosti (úspěch, úrazy i zklamání) plně tuto knihu
docení. Na podruhé ji budete číst určitě jinak než poprvé. Jistě se vám
uleví, když zjistíte, že vaše kopance, problémy kolegů a všechny naschvály,
které se vám v práci přihodily - už někdo popsal. Další výhodou této
knihy je, že každá kapitola je uzavřena bodovým shrnutím, které vám přehledně
připomene, co všechno je v této kapitole podstatné (a připomene i to, co
jste už během čtení zapomněli a vypustili).
A o čem všem se v této knize můžete dozvědět?
O vztazích mezi pracovníkem a klientem, o tom jak je důležitý a křehký
vnitřní svět druhého člověka, že každý ten svůj svět kolem sebe vidí
trochu jinak a my to musíme respektovat. Také vás autor seznámí s dvěma důležitými
termíny jako je "moc a pomoc" a co je vlastně důležitější - řídit,
či podporovat? A kde leží ta pravá hranice mezi tím? Také ukazuje,jak by měl
vypadat ten správný kontakt s klientem. Stručně vás seznámí s různými
metodami výcviku (např. sebezkušenostní skupina, Focusing, výcvik v
systemickém přístupu) a supervize (např. Bálintovská skupina, supervize v
sociální práci, supervize jako způsob učení dospělých).
A kdo je vlastně autorem této knihy?
PhDr. Karel Kopřiva CSc je psychoterapeut a poradenský psycholog, pracuje v
rodinné poradně v Praze 2, přednáší studentům sociální práce na FF UK,
vede výcvikové programy pro sociální pracovníky a ředitelem Institutu
Alice Masarykové.
Jsem přesvědčena, že přípravě této knihy věnoval Karel Kopřiva spoustu
času, což dokazuje, že tato kniha je velice čtivý a přehledný výklad,
který nezabíhá do přílišných podrobností a autor jej doplňuje mnoha příklady
z praxe (čehož si na této knize považuji nejvíc). Jestli vás tato
problematika zajímá, neváhejte a sáhněte po ní! Garantuji vám, že to není
kniha jen na jedno použití (vlastně jedno přečtení), ale že ji během své
práce, či studia určitě otevřete ještě mnohokrát.
Název knihy: LIDSKÝ VZTAH JAKO SOUČÁST PROFESE
Autor: KAREL KOPŘIVA
Ilustrace: ANTONÍN ŠIMEK
Vydavatelství: PORTÁL, PRAHA 1997
Počet stran: 147
Autor: -lev-