Chodíváme kolem pískovišť a hracích koutků pro děti. Jsou tam prolézačky, houpačky a kolotoče, sítě na lezení a domečky na kuřích nohách. Všechna vypadají podobně. Až jednou…objevily jsme hřiště, kde místo pérovacích houpacích opiček a slepiček byly posilovací stroje.
Hřiště bylo mezi paneláky a barevné cvičící stroje zářily do dáli. Postarší paní, která šla kolem, vidouc paniččinu otevřenou pusu a nechápavý výraz leklého kapra nám prozradila, že to není přistávací dráha mimozemšťanů, ale sport park pro seniory.
Paní se bez vyzvání posadila vedle nás a spustila: „Senioři tu prý udělají něco pro své tělo a zároveň to bude pro ně zábava. Jestli to ale nebude hlavně zábava pro ty, kteří si nevyberou v televizním programu a tohle budou mít zadarmo přímo pod okny.Odmítám se tu zmítat v teplácích k jejich obveselení. Jednou, asi před pěti lety, jsem zkusila jít do fit centra. Co vám budu povídat. Jeden stroj mi nafackoval, druhý podrazil nohy. Na třetím, běžícím pásu, jsem se snažila stačit nastavenému tempu. Cvičitel si zřejmě myslel, že to mám pod kontrolou a odskočil si. Vystoupit jsem nemohla, zpomalit taky ne. Když už hrozilo, že výsledek mé snahy nebude přínos pro moje tělo, ale pro rodinu, která bude dědit a potažmo pro sociální systém, kterému odpadne výplata jednoho důchodu, padla jsem na kolena a odzmítala se ke kraji, odkud mne hodní lidé odtáhli. Jak já se styděla!“
Belhala se kolem paní o holi, lačná lidského slova. Přisedla k nám na lavičku i proti naší vůli. „Voni už roupama neví, co by pro ta děcka udělali,“ vytáhla kapesník z kapsy a hlasitě se vysmrkala. Druhá paní ji vyvedla z omylu a hbitě prozradila, že se jedná o fitness pro důchodce. Ochotně nastínila, jaké možnosti a světlé zítřky jim cvičením na strojích kynou. Babička zakroutila hlavou kolem dokola. „A kam si dám hůl, když na to vlezu? Já vám nevim,to nebude nic pro mě. Vždyť by mi z toho ještě vyskočily umělý zuby z pusy ven!“
Na cestičce se objevil takový hezký bělovlasý pán. A štramák! A řečný! Zapojil se do debaty. „Přišlo to k nám prej ze Švédska. Tam si tohle cvičení lidi moc chválí. To jsem zvědav, jak si to budou chválit u nás.“
„Já nic chválit nebudu!“ durdila se babička s holí, „mně stačilo celej život okopávat řípu. Tělocvik mám taky. Každej den čtyři patra bez vejtahu! A než v sámošce najdu regál s chlebem, protože tam kde byl jeden den, jsou ten druhej vyrovnaný marmelády, to si tak zacvičím, že bych z toho zasloužila poukaz na lázně třikrát do roka. Tohle je likvidace důchodců dobrým úmyslem.Víte vy co? Nejlepší je přirozenej pohyb.“
Druhá paní se zamyslela a řekla: „No, a toho budou mít někteří naši občané díky tomu víc než dost. Víte, jak se nadřou, než to dostanou do sběrných surovin?“
Vaše
Eni