LINDA (41): Manžel mi řekl, ať si najdu milence, zachránilo nám to vztah

Když to počítám, tak 30 let manželství jsem prožila v hluboké totalitě, tedy před r. 1989. A mám dojem, že ač v nesvobodě, byli jsme mnohem svobodnější a mysleli jsme mnohem svobodněji. Určitě si tehdy nikdo nemyslel, že všechna manželství musí být stejná, nebo si podobná, nikdo nedělal velkou vědu z případné nevěry a myslím, že si nikdo nemyslel, že manželství je o sexu a společných zážitcích. Soužití dvou lidí přináší spoustu lásky, spoustu krásného a dobrého i bez toho a tím rozhodně nemyslím na peníze a pohodlí. (Koneckonců za totáče nebyl případný rozchod žádný finanční, ani společenský problém, nikdo nebyl hýčkán luxusem a do práce chodili všichni.) Podle mně ve šťastném manželství musí být vzájemný respekt a svoboda. Chci-li já horolezčit, sjíždět Alpy, či diskotéky, nebo pravidelně chodit do divadla, přeci k tomu nemůžu nutit svého muže, chce-li se vyžívat jinak. Přeci to všechno mohu provozovat i bez něj a muž může mít své zájmy (třeba i to ležení na gauči). Tím krásnější budou chvilky, kdy budeme spolu. Láska se dá vyjádřit a spoluprožívat různými způsoby, rozhodně ale ne tím, že budeme všechno dělat spolu.Stejně tak si myslím, že každému je a vždy bylo jasné, že potřeba četnosti sexu je u každého jiná a navíc se v průběhu života mění. Takže manželství, v němž se manželé racionálně a bez hysterie dohodnou na svobodě i v této oblasti, vždy byla, jsou a budou. A mám-li mluvit za sebe, pak neznám lidi, kteří by takovou dohodu odsuzovali, nebo se nad ní pozastavovali. Tedy živé lidi, ne na netu.