Nejdřív mě rozvášnil a pak usnul. Málem to „odnesl“ soused!
Z počátku mi svým chováním přišel neskutečně galantní, jak z filmů pro pamětníky – prostě pravý gentleman, zhmotněný sen každé zklamané, podváděné a následně rozvedené čtyřicátnice. Už po měsíci nemohla ani jedna z mých kamarádek slyšet jeho jméno, tak vytrvale jsem o něm básnila, a neméně vytrvale jsme tak „holkám“ lezla na nervy. Nyní, po půl roce, ze mě mají legraci – a já se jim vlastně ani nedivím. „Tak uuuž, Lindi?“ ptají se mě napůl pobaveně a napůl napjatě. Bohužel i po půl roce mám stále stejnou odpověď: „Nic, děvčátka, nic.“
Skutečnost je taková, že jsme se nyní, přesně po půl roce, dopracovali přes letmé doteky, polibky, později i vášnivé líbání a „otlapkávání“ k tomu – přesněji já (!) se propracovala k tomu –, že došlo i na orální něžnosti. Tedy pouze z mé strany. Já se v tomto směru žádné něžné péče nedočkala! A když bylo po všem, přítel prostě usnul, měla jsem v tu chvíli takřka neodolatelný apetit zazvonit na našeho stopadesátikilového souseda, který na mě už pět let potutelně pomrkává, natřásá laškovně faldíky a zve mě na skleničku. Pokušení jsem nakonec pochopitelně odolala, ale nějak nevím, jak s přítelem dál. Mám ho ráda, je to zajímavý chlap, ale naprosto netuším, proč sex stále odkládá.
Jak se vyvíjel Lindy příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Jsem snad moc „hrrr“? Nedělám něco špatně?
Poprvé jsem ho pozvala k sobě domů přesně měsíc po tom, co jsme spolu začali chodit. Dcera byla na víkend u otce, v lednici se „čirou náhodou“ chladila záložní lahev sektu, oliv a nějaké dobré sýry, doma bylo uklizeno a čistě povlečeno, my byli dobře najedení, kulturně nasyceni úžasným koncertem. K naprosto dokonalému sobotnímu večeru dle mého chybělo jen jedno: společná noc! Můj milý měl bohužel jiný názor…
Bylo devět večer, dali jsme si skleničku sektu, uzobávali olivy a příjemně si povídali, poslouchali hudbu a nakonec došlo i na první opravdu vášnivé líbání. Nevím, jestli jsem byla tak „hrrr“ a přítel se mě nějak lekl, ale když jsem mu začala rozepínat košili, tak mě pohladil po vlasech a košili si zase zapnul – ano, pohladil mě jako tatínek dceru – a řekl: „Musíme si nechat něco i na příště, Lindičko.“ Naprosto zmateně jsem mu tehdy řekla cosi jako: „Promiň, omlouvám se!“
Přítel si pak dal ještě sklenku sektu, domluvili jsme se na další schůzce a poté s úsměvem na rtech odešel. Ihned jsem žhavila dráty a volala kamarádce. Nikdy jsem takovou situaci nezažila. Byla jsem zmatená a rozhozená, jestli jsem něco neudělala špatně. Jenže velmi podobný scénář se opakoval ještě několikrát.
Pokračování 3 / 4
Dvě noci v jedné posteli…a nic!
Asi nejšílenější situaci jsem zažila v létě, kdy u mě přítel dvě noci spal, protože u něj doma přespávala jeho dcera s několika zahraničními studentkami. Ano, spali jsme dvě noci v jedné posteli a nic! Tedy nic „pořádného“ z jeho strany, já se pokusila, a nakonec i úspěšně dokonala jistou výše zmíněnou akci, během které se přítel konečně vůbec nebránil. Tajně jsem při tom doufala, že teď bude řada na mně. Chyba lávky! „Ty jsi moje nejúžasnější zlatíčko!“ řekl tehdy a usnul. Křísit se mi ho opravdu nechtělo, bylo to ponižující. Opravdu jsem měla v tu chvíli chuť znásilnit metrákového souseda a ráno o tom příteli podrobně vyprávět.
Jenže ráno mě miláček vzbudil a servíroval nadýchané koláčky, voňavou kávičku a pomerančový fresh s nedaleké luxusní cukrárny. A to nebylo vše! Na stole byla ve váze růže, z nového cédéčka mé oblíbené kapely (které jsem se chystala koupit) se linuly naprosté „pecky“. Opět mě dostal! Ale jen na chvíli, po pár doušcích kávy jsem ze sebe přeci jen vykoktala: „Proč mi dva spolu vlastně ještě nespíme? Strašně mi to chybí, chci ti dát úplně všechno.“
Pokračování 4 / 4
Jiného chlapa bych už dávno poslala do háje!
Odpověď byla stále stejná, ale o něco květnatější a filozofičtější. Když to zkrátím, zaznělo cosi ve smyslu, že všechno má svůj správný čas a dárek se má rozbalovat pomalu. Měla jsem to chápat tak, že ten dárek je on? Vůbec netuším, co si o tom všem mám myslet. Nikdy jsem takového chlapa nepotkala! Tak zdrženlivého a záhadného, ale i příjemného a galantního, co mě tak neskutečně vytáčí i přitahuje. Jiného chlapa bych už dávno poslala do háje, jeho prostě nedokážu – jako bych měla do oněch míst posílat limonádového Joe, nebo tak něco.
Ano, jsem zamilovaná, nešťastná a všem pro legraci. Dokonce jsem taktně zjišťovala, zda
není například nějak ortodoxně nábožensky založený, mám „progooglené“ snad všechny církve a sekty, které jsou se sexem tak trochu na štíru. Naštěstí se zdá, že přítel nepatří ani k jedné z těchto skupin. Také vím, možná spíš cítím (i fyzicky), že je zdravý, a v jistých momentech jeho tělo reaguje tak, jak bych u normálního muže očekávala. Je to prostě záhada!