LINDA (48): Před lety jsem na Vánoce přišla o muže, až letos je znovu oslavím

20. 12. 2020
LINDA (48): Před lety jsem na Vánoce přišla o muže, až letos je znovu oslavím
Linda před lety zažila velkou ztrátu a na Vánoce na dlouhé roky zapomněla. Až loni se stalo něco, co její postoj změnilo, a letos se konečně zase může ze svátků radovat.

Děti jsem měla na dnešní dobu hodně mladá, ale nepřišlo mi to. Zakoukala jsem se tehdy do svalovce o dvanáct let staršího, který do té doby nepotkal tu pravou lásku. Tvrdil, že čekal na mě.

A tak jsem ve dvaceti skočila rovnýma nohama do manželství. Rychle se nám narodila první a za tři roky na to druhá dcera. Manžel byl můj miláček a super táta.

Vánoce bývaly doslova orgie naší rodiny. Všude světýlka, výzdoba, puštěné koledy. Pekla jsem i patnáct druhů cukroví. Během štědrovečerní večeře se podával k salátu kapr, vepřové i kuřecí řízky a dva druhy rybí polévky. Hodně propasírovaná podle receptu po mojí mamince, druhá s většími kusy ryby podle manželovy rodiny.

Jenže před deseti lety, přesně 20. prosince, se stalo něco, na co se nikdo nedokáže připravit předem. Telefon od manžela z práce, že utrpěl rozsáhlý infarkt a přivolaným záchranářům umřel pod rukama.

Bude to znít totálně hloupě, ale první, co mě napadlo, bylo: A kdo sní všechno to cukroví? Teprve pak jsem se zhroutila v slzách. Brečet jsem přestala až v půlce léta. Nedokázala jsem se s mužovou smrtí smířit.  Ale věděla jsem, že už nikdy nechci slavit Vánoce.

Holky už byly velké a respektovaly, že to o Vánocích už nikdy nebylo takové, jako když žil táta. Naštěstí si to dokázaly užít s kamarádkami, vyrážely na adventní trhy po Čechách, ale i vlakem do Německa, Rakouska. Později si obě našly kluky a ještě než se odstěhovaly úplně, tak většinou jezdívaly společně hned po Štědrém dnu na chalupu.

Tam si zdobily stromek a vyvářely a pekly tak, jak na to bývaly zvyklé z dětství. A já se naučila žít tak, jako by prosinec byl měsíc jako každý jiný. Brávala jsem práci za kolegyně. Hlavně abych nemusela myslet na svého muže a Vánoce.

Až loni mě přemluvila starší dcera, jestli bych nemohla doma mít aspoň ozdobený stromeček. Jejímu synáčkovi byl tehdy rok a půl. A protože Adámka miluju, chtěla jsem, aby viděl, že i u babičky je to o Vánocích hezké a na stromečku svítí světýlka.

Na náměstí jsem si dala horký punč a vybrala parádní jedličku. Roky jsem stromek neměla, tak jsem vzala docela velký. Prodavač ho zabalil do fólie, co vypadá jako plastová rybářská síť. Jenže ten stromek byl těžký.

A když jsem ho vláčela okolo stánku se svařeným vínem, kde se zrovna zastavila nějaká parta cyklistů, zachytila se síť od stromečku o šlapku jednoho kola a já si toho nevšimla. Strhla jsem to kolo dolů, pak spadl stromek a nakonec i já. Groteska to byla pro všechny, jen ne pro mě.

Ale naštěstí mě jeden z těch cyklistů zvednul. Měl hezky zastřižené fousy, pořád se smál a řekl mi, že si předvánoční jízdu odpustí a že mi s tím maxi stromem pomůže. Kamarádi prý jeho kolo pohlídají. No a zbytek byl jako z nějakýho filmu nebo červené knihovny.

Ukázalo se, že je rozvedený, žije sám a jmenuje se Roman. Dal si u mě čaj, pak kafe, skleničku vína, druhou, třetí a pořád jsme si povídali. Kolo mu tenkrát kamarádi nakonec odtlačili domů. A letošní Vánoce budeme kupovat stromeček už spolu.

I když Roman mě už od léta pošťuchuje a žadoní, jestli bych mu k ročnímu výročí nemohla tu výbornou scénku s kolem a stromečkem přehrát znovu. Odmítám! Strašně jsem si tehdy natloukla koleno a loket. Ale slíbila jsem mu, že upeču aspoň vanilkové rohlíčky.  

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Na partnerském poli neprobíhají bitvy ani války. Ba naopak si velmi rozumíte a necháváte si prostor k rozvoji. Oba jste z jiného těsta a také si od sebe potřebujete odpočinout. Když to na…

Nejčtenější články

Doporučujeme