Ljuba si dříve myslela, že když bude mít dostatek peněz a bude si moct dovolit vše, na co si vzpomene, bude šťastná. Brzy ale zjistila, že štěstí je o něčem úplně jiném...
Po revoluci jsme měli s manželem odvážný podnikatelský záměr. Toužili jsme si otevřít vlastní pekárnu. Začínali jsme úplně od nuly. Tedy: já napekla několik kousků koláčů a ty jsme pak prodávali na trhu. A světe, div se, šly na dračku.
Pekli jsme víc a víc, začali jsme zavážet všechny prodejny v okolí. A současně budovali větší výrobnu, zaměstnali několik pekařek. Dařilo se nám výborně, zpětně musím uznat, že jsem si mohla koupit, co jsem si zamanula, jenže…
Laura Poláková
16. června 2019
Pak se mi narodil syn a o dva roky později další. Byla jsem v jednom kole, hrozně utahaná. Manžel trávil celé hodiny podnikáním, neměl na nás vůbec čas, jenže já ho potřebovala víc než jindy. A začalo to ve mně hryzat.
Představovala jsem si takhle svůj život? Absolutně ne! Usmyslela jsem si, že to musím s manželem probrat, vysvětlit mu, že mou prioritou je rodina. Nikoli nekonečný hon za penězi.
Laura Poláková
13. června 2019
Poslední kapkou pro mě bylo, když jsem jednou nečekaně zaběhla do výrobny a načapala ho, jak tam osahává mladičkou pekařku. Všechno se ve mně vzbouřilo, předvedla jsem výstup hodný prvotřídní hysterky.
A na rovinu mu řekla: Buď pekárna, nebo já! Musím uznat, že jsem zpětně ocenila, že necukl a svoji chybu uznal. Přece jen mu na nás záleželo...
Laura Poláková
11. června 2019
A tak jsme se po dlouhém a náročném rozhovoru dohodli, že pekárnu pronajmeme a zkusíme žít jinak. Odstěhovali jsme se dvě stě kilometrů daleko a začali úplně od píky, našli si normální práci.
I když jsme pak měli několikrát hluboko do kapsy, protože pekárna krátce po pronájmu zkrachovala a nás živilo jen ne příliš dobře placené zaměstnání, byla jsem šťastná, že jsme spolu. Jsem si jistá, že obětováním rozjetého byznysu jsem zachránila manželství. A taky svoje duševní zdraví. Toho rozhodně nelituji!